Anežka (33): Nedokážu dát šestiměsíční dceru z rukou. Bojím se, že se jí něco stane

Šestiměsíční Emička je moje vymodlená dcerka. Už jako osmnáctiletá jsem snila, jak budu mámou, jak se budu starat o děti, jak si to budu užívat. Jsem vyloženě pečovatelský typ a na roli matky jsem se neskutečně těšila.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (30): Děti jsem nikdy neplánovala. Když se ukázalo, že je ani mít nemůžu, najednou se cítím zvláštně

Konečně jsem našla toho pravého

Problém byl v tom, že jsem dlouho nemohla najít partnera, který by souhlasil s tím mít dítě. Všichni muži, se kterými jsem chodila, byli ztroskotanci, kteří o potomky nejevili sebemenší zájem, a když jsem na toto téma přivedla řeč, jen si ťukali na čelo.

Teprve Jirka se ukázal být úplně jiný, a i když se známe teprve krátce, necelé dva roky, už máme půlroční holčičku. Otěhotněla jsem opravdu záhy po našem seznámení a byli jsme za to oba moc vděční. Jirka mi říká, že má děti rád a stejně jako já chce velkou rodinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (68): Snacha se neumí postarat o rodinu a domácnost. Přála bych si pro syna lepší ženu

Nemohla jsem se dočkat, až porodím

Těhotenství jsem prožívala v napjatém očekávání, jaké to asi bude, až se nám naše holčička narodí. Připravovala jsem pokoj, oblečení i hračky snad od pátého měsíce těhotenství. Už jsem se prostě nemohla dočkat, až Emičku poprvé spatřím.

A když na to konečně došlo, plakala jsem štěstím, že se všechno vydařilo a že se nám narodila krásná zdravá dcerka. Milovala jsem ji od prvního okamžiku, co jsem ji spatřila. Byla to opravdu silná mateřská láska, avšak začaly se objevovat první problémy.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (52): Dcera mi ve třetím ročníku oznámila, že je těhotná a na dítě bude sama

Mám o dcerku permanentní strach

Kromě lásky jsem pocítila obrovský strach. Bála jsem se, že se Emičce něco stane, že jí buď omylem udělám něco já, nebo že jí někdo něco udělá. Šestinedělí jsme strávili doma, bála jsem se s ní vůbec vyjít ven, co kdyby tam na ni někdo něco prsknul a ona by onemocněla?

Moje panická hrůza došla tak daleko, že jsem Emičku přestala dávat i Jirkovi. Jednou si ji bral z kočárku do náručí a pokládal ji nějak nešetrně na přebalovací pult, takže mu málem vyklouzla. To byl pro mě neskutečný šok, obrečela jsem to. Od té doby se bojím ji Jirkovi půjčovat, co když se to bude opakovat nebo to nedej bože dopadne ještě hůř? Svoje mateřství jsem si kvůli tomu úplně přestala užívat, jelikož jsem na všechno sama, a navíc mě ubíjí ta hrůza. Potřebovala bych se toho zbavit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (37): Sestra mi ze msty svedla manžela. To nejhorší ale přišlo až pak

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.