Facebook
Instagram
Když si Blanka začala s Eduardem, věřila, že jeho chování znamená lásku. Rád ji šatil a dopřával návštěvy kadeřníka. Neustále chodili mezi lidi a Eda se vždy chlubil tím, jak Blanka vypadá. Vůbec ho nezajímalo, co si myslí a co ji trápí. Postupně jí došlo, že po jeho boku měla být jen na ozdobu.
S Eduardem (28) jsem se cítila jako princezna. Staral se o mě s nebývalou péči a já si myslela, že to je to, čemu se říká láska. Jeho ale zajímalo jen to, abych byla reprezentativní žena po jeho boku. Kým ve skutečnosti jsem, tak to mu bylo fuk. Proto jsem vztah po dvou letech ukončila.
Partner se snažil pečovat o můj vzhled
Naše seznámení proběhlo před dvěma lety na parníku. Kamarádka se loučila se svobodou a Eduard dělal číšníka. Neuniklo mi, jak po mě celý večer hází očkem. Když si k ránu řekl o telefonní číslo a na druhý den mě pozval na rande, byla jsem nadšená. Zašli jsme si na oběd, poté do kina a já z nás měla dobrý pocit.
Nikam nespěchal. Byl ke mně zdvořilý a zahrnoval mě dárečky. Už od začátku vztahu si potrpěl na časté vycházky do společnosti. Většinou jsme někde potkali jeho známé nebo kolegy z práce. Cítila jsem, jak se mnou rád chlubí. Pokaždé, když mě někde představoval, zářily mu oči. „Ten je do tebe blázen," komentovaly kamarádky moje vyprávění.
Málokdy jsme byli s Edou sami. Jak jsem říkala, velmi rád vyhledával společnost. Sedět večer doma nad láhví vína nebylo nic pro něj. Takový večer se mi podařilo prosadit jen málokdy. Byl jiný než většina mužů, se kterými jsem do té doby chodila. Dopřával mi pravidelné návštěvy kadeřníka, bral mě do drahých obchodů s oblečením.
Byla jsem jen na ozdobu
„Musíš být prostě pořád krásná," řekl jednou v kabince. „Pořád?" znejistěla jsem. „Jsi můj šperk, tak ať se blýskáš," dodal a prohlédl si mě v zrcadle. Tehdy jsem si jeho slova vyložila jinak. Brala jsem to jako projev lásky. Prostě naivka! Zhruba po roce a půl mě trklo, že toho o mě moc neví. Nikdy se mě neptal na rodinu, na práci, nebo na to, co mě baví.
Všechno se točilo kolem večírků a posezení s přáteli. Když jsem se třeba pohádala s matkou a chtěla se mu svěřit, polila mě studená sprcha. Eduarda to absolutně nezajímalo. „Matky, no, co ti na to mám říct," odbyl mě. „Vezmi si ty nejlepší šaty a jdeme se bavit," navrhnul. Nakonec jsem se z problémů musela vytančit.
Takových situací, kdy ho nezajímalo, že mám problémy nebo starosti, rychle přibývalo. Třeba v době, kdy onemocněl děda. Místo večírku, kam jsme měli s Eduardem jít, jsem chtěla být u dědy. Eduarda ale nejvíce zajímalo, kdy se vrátím a zda se stihnu upravit, abych byla za hvězdu.
Vzala jsem nohy na ramena
Když jsem řekla, že na to nemám náladu, už jančil. „Já tam ale nemůžu přijít sám. Všichni umřeme, tak kašli na dědu a jdeme," naléhal. „Mě umírá děda a tebe zajímá večírek?" nechápala jsem. To bylo poprvé, co jsem se mu postavila. Stálo mě to týden dolézání a omluv za to, že jsem ho zklamala. Když děda umřel, málem jsem kvůli sobeckému partnerovi nemohla ani na pohřeb.
Postupně se ukázalo, že jsem pro něj měla být vážně jen ten šperk. Stačilo mu, abych stála po jeho boku, usmívala se, nahodila velký výstřih a hrála si na někoho, kým nejsem. Vydržela jsem to ještě další půlrok, než mi došlo, že to nejsem já. Moc se rozchodu nedivil. „Najdu si stovky takových, tak si táhni," řekl naštvaně a dva roky mého života byly v trapu. Byla to špatná zkušenost, ale nelituji, že jsem vzala nohy na ramena. Představa, že bych s ním třeba čekala dítě, je vážně děsivá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
