Facebook
Instagram
Když se Danča s Liborem dozvěděli, že nemůžou mít děti, každý se s tím popral po svém. Danča začala řešit adopci, Libor koupil psa. On totiž adopci odmítá a ke štěstí mu stačí pes. Danča se s tím ale odmítá smířit a přemýšlí, že půjde o dům dál.
Bude tomu pár měsíců, co jsme si vyslechli smutný verdikt lékařů. Nemůžeme mít s manželem děti. Každý z nás s tou zprávou pracuje po svém. Já sháním informace ohledně adopce. A Libor (35)? Tak ten si koupil psa. Podle jeho slov nám má nahradit dítě.
S manželem nemůžeme mít dítě
Tušila jsem, že mít dítě nebude jen tak. Hlavně proto, že jsme se pokoušeli déle jak dva roky. Libor velmi dlouho oddaloval společnou návštěvu u lékaře. Jako kdyby tušil, co se dozvíme. Nakonec se mi ho podařilo přemluvit a nechali jsme se oba vyšetřit. Bohužel se potvrdilo to, čeho jsme se báli nejvíce. My dva spolu nemůžeme mít děti.
Když jsem se z toho prvotního šoku otřepala, začala jsem hledat nějakou alternativu. Nejlépe asi adopci. Libor o našem problému mluvit nechtěl. Měla jsem za to, že potřebuje na vstřebání bolestné zprávy více času. A tak jsem mu ho chtěla dopřát. Tajně jsem dávala dohromady informace o nás dvou a vše potřebné, co je k takové adopci třeba.
Říká se, že štěstí přeje připraveným, a tak jsem nechtěla nic podcenit. Libor podle všeho také něco zařizoval a já si naivně myslela, že možná pracujeme na stejném cíli. Ve sdělení toho, co poslední týdny chystal, byl rychlejší než já. O adopci dítěte ale nešlo.
Manžel si pořídil psa
Jednoho dne se ve dveřích objevil s malým štěňátkem ovčáka. „Představím vás," sklonil se k psovi. „Tohle je Amor, náš nový člen rodiny," dodal a zvedl mu packu na pozdrav. „Nový člen rodiny? My budeme mít psa?" žasla jsem. „My už máme psa. Vychovám z něj šampióna. No není rozkošný?" rozplýval se.
„Ty jsi mi také něco chtěla? Co to bylo?" zeptal se a dál drbal psa. „Ale nic, to počká," šla jsem to rozdýchat do ložnice. Tak on koupí psa! Na co psa, když chceme dítě? Během několika týdnů se ukázalo, že ten pes je pro něj vším. Každé ráno s ním vstává a chodí na dlouhé procházky. Amor dostává prémiové žrádlo, dokonce s námi spí i v posteli.
Nejvíc mě asi děsí to, jak s ním Libor mluví. Jako kdyby to byl člověk. Ptá se ho, co si dá dnes k obědu, nebo jaký měl den. Když se dívá na televizi, psovi vysvětluje děj filmu. Ke mně se Libor chová odtažitě. Sotva na mě normálně promluví, ale jakmile se objeví Amor, už se celý rozplývá. Sbírala jsem odvahu, abych mu řekla o svém plánu na adopci.
Pes nám má nahradit dítě
Jednoho dne jsem to na něj bez okolků vybalila. „Adopce? Já ale nechci žádné cizí dítě," reagoval Libor. „Buď cizí, nebo žádné," vrátila jsem úder. „Tak žádné. A navíc teď máme Amora. Říká se, že mít psa je jako mít dítě," nadhodil a považoval to za vyřešené. „Vážně po mě chceš, abych se spokojila se psem místo dítěte?" rozčílila jsem se.
„Já už jsem se s tím smířil. Zkus to také. Já nám koupil psa. Co jsi udělala ty?" reagoval chladně. Ve mně se vařila krev. „Já chci zařídit adopci," odsekla jsem. S pláčem jsem ulehla do postele a snažila se ovládnout emoce. Libor si vážně myslí, že psem zalepí touhu po dítěti? Touhu o někoho se starat a vychovat ho? S tím se určitě nesmířím. A to i za cenu toho, že si otce svého dítěte najdu jinde.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
