Drahomíra (40): Manžel má problém, který ho časem semele. Bojím se, že to nezvládnu ani já

Kdo nezačal během pandemie koronaviru pít, tomu tleskám. Já, která jsem vždycky u druhé skleničky vína končila, jsem se během lockdownu pořádně rozjela.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (35): Manžel nevydrží jeden večer bez alkoholu. Bojím se, že má problém, který nechce řešit

Začali jsme každý večer popíjet

S manželem Bořkem (46) jsme alkoholu propadli už v březnu minulého roku. Všechno kolem nemoci covid-19 bylo nové a neznámé, že jsme to museli při večerních zprávách zapít. Bořek si dával své oblíbené pivko. Já jsem zůstala věrná kvalitnímu suchému vínečku. Když jsme to řešily s kolegyněmi v práci, každá se přiznala, že pije víc než normálně.

Pro mě to byla útěcha, kterou jsem chtěla slyšet. Sama jsem jednou pronesla: „Jsme všichni na stejné lodi. Díkybohu za alkohol, s ním se to celé lépe snáší.“ Kdyby mi tehdy někdo řekl, raději toho nech, dokud je čas, ťukala bych si na čelo. Začali jsme s Bořkem objednávat nákupy on-line. Nikdy tam nesměl chybět třílitrový Sauvignon a zásoba piva.

Nebylo nám divné, že už po týdnu jsme byli téměř na suchu. Ze dvou skleniček každý večer se najednou stal litr. Bořek pro změnu ztrestal osm piv a tři panáky. Ani jeden z nás neměl pocit, že je toho trochu moc. Vlastně nás na to upozornil až náš sedmnáctiletý syn Karel. Jednou pronesl: „Hustý. Pijete skoro první ligu.“ A vyfotil si naše zásoby.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (25): Přítel vyměnil naše večery za online pivo. Může za to nouzový stav. Jsem stále sama

Až skončí nouzový stav, přestaneme

V ten moment se dostavila sebereflexe. „Ty, Bořku, možná bychom měli trochu ubrat s tím pitím, nemyslíš? Karel se nám směje a já mám pocit, že mu nejdeme příkladem,“ pronesla jsem. Bořek chvíli přemýšlel a pak pověděl: „Tak víš co, až skončí lockdown, tak i my skoncujeme s pitím, souhlas?“ vyzval mě. „To zní rozumně,“ kývla jsem a přiťukli jsme si na to.

Přišlo léto a s ním rozvolnění. Oba jsme věděli, že bychom svému slibu měli dostát. Jenže nedat si při grilování víno nebo osvěžující mojito by byl hřích, no ne? Takže i přes rozvolnění jsme pili dál. Na podzim přišel další nouzový stav a naše dávky alkoholu se nebezpečně zvyšovaly. Místo osmé večer, kdy se otvírala první lahev, jsme začínali už v šest. Hned po pracovní době.

Sama se stydím za to, kam až jsme to nechali zajít. Protože nebylo večera, kdy bychom se nenapili. Přes den jsme byli schopni se několikrát pohádat, ale sotva jsme si dali sklenku něčeho ostřejšího, bylo všechno zalité sluncem. Vznikla nám závislost, a to pěkně silná. Bořek to tak černě neviděl. Pořád říkal: „Až skončí nouzový stav, nepijeme. To ti slibuju.“

Mohlo by Vás zajímat:

Saša (42): S manželem jsme se poznali v léčebně. Deset let jsme nepili. Teď kvůli nouzovému stavu stojíme na tenkém ledě

Manžel pije o po skončení lockdownu

Každé ráno jsem si říkala, že se večer nenapiji. Ještě ve tři hodiny odpoledne jsem tomu věřila. V sedm večer tomu bylo jinak. Když jsem na konci března zaslechla, že se v polovině dubna bude rozvolňovat, zaradovala jsem se. Když bylo jasné, že 12. dubna skončí nouzový stav, rychle jsem dopila své zásoby. Sice nějaká opatření měla platit dál, ale šlo o náš slib.

Když si šel Bořek toho dvanáctého otevřít pivo, zastavila jsem ho. „Co děláš? Je konec nouzového stavu. My končíme s pitím. Pamatuješ?“ upozornila jsem ho. Naštvaně zavřel lednici a usedl k televizi. Bylo ticho, neměli jsme si co říct. Šla jsem raději brzy spát, abych překonala chuť na víno. Bořek toho využil a opět vypil svých osm piv. Bojím se, že už nic nebude jako dřív.

Mohlo by Vás zajímat:

Anastázie (42): Zatajila jsem partnerovi svoji minulost. Své neupřímnosti nikdy nepřestanu litovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.