Hynek (38): Po rozvodu jsem zabředl do krize. K nové lásce mi mimoděk pomohla moje dcerka

Hynek (38): Po rozvodu jsem zabředl do krize. K nové lásce mi mimoděk pomohla moje dcerka
Zdroj: Unsplash

Hynek po rozvodu s Martinou zůstával dlouho single. Jeho dvě děti svěřil soud do péče bývalé manželky a on se hlavně po večerech cítil velmi osamělý. Z trápení ho vyvedlo až setkání s půvabnou Eliškou, která v mateřské škole učila jeho dceru Aničku.

Jan Švanda
Jan Švanda 31. 01. 2023 17:00

S Martinou jsem žil čtrnáct let a manželství nám dlouho klapalo na jedničku. Zlom nastal až poté, co jsme oslavili desetileté výročí svatby. Vyskytly se první mráčky a začalo to mezi námi skřípat. Hádali jsme se zpravidla kvůli hloupostem, zevšedněli jsme si a občas si lezli dost na nervy. Dospělo to až do fáze, kdy jsme vedle sebe jen přežívali a zřejmě bychom šli od sebe mnohem dřív nebýt našich milovaných dětí. Dcera Anička a syn Hynek nás drželi ve svazku, jak jen to šlo.

Rozvodu nešlo zabránit

Oba nás potřebovali a dobře jsme věděli, jak by je rozvod poznamenal. Jenže ať jsme s Martinou dělali, co dělali, zachránit manželství se nám nepodařilo. Děti soud svěřil do péče jí, ale s Martinou jsem rozhodně nebyl na kordy. Naopak. Zůstali jsme kamarádi, což mělo pozitivní vliv i na děti. Po přátelské dohodě jsem se s nimi dost často stýkal a snažil se být dobrý táta.

Fungovalo to fajn, jenže po večerech jsem se cítil strašně opuštěný, užíral se nudou a prahl po nové známosti. Zatímco moje bývalá žena si našla poměrně brzy nového partnera, já žil dlouho sám a zabředl do krize. Zkoušel jsem sice seznamku na internetu, jenže ženu, s níž bych rád strávil zbytek života, jsem tam nenalezl.

Aniččina učitelka mě nadchla

K nové lásce mi nakonec nepřímo pomohla moje dcera. Chodila posledním rokem do mateřské školky a já ji sem tam po obědě vyzvedával. Zašel jsem pro ni i jednoho březnového dne a jako tradičně za mnou Anička přiběhla do šatny. Líčila mi denní zážitky, když vtom ze třídy vyšla nádherná bruneta s dlouhými vlasy a úžasnou figurou. Odhadem tak třicítka. Okamžitě mě zaujala. Šla přímo proti mně a já zůstal stát jako opařený. Tak tak jsem ze sebe vysoukal pozdrav a ona se na mě krásně usmála. „To je naše nová paní učitelka Eliška,“ prozradila mi Anička.

Učarovala mi, ale před Aničkou jsem svoje sympatie k ní nechtěl dávat najevo. Každopádně kdykoliv jsem šel v dalších dnech dceru vyzvednout, tajně jsem si přál, abych půvabnou paní učitelku zahlédl. Několikrát se mi to opravdu podařilo, ale často jen na krátkou dobu. Většinou akorát prolétla kolem mě a spěchala na oběd.

Strašně jsem dychtil po tom dát se s ní do řeči, jenže ona mi nedala příležitost. Byl jsem postupem času stále nervóznější, pomalu se totiž blížil konec školního roku a já věděl, že pokud ji neoslovím, už ji pravděpodobně neuvidím. Bohužel v červnu před prázdninami se ode mě odklonilo štěstí. Buď jsme se ve školce míjeli, nebo byla Anička zrovna nemocná a zůstávala doma.

Náhodné setkání v kavárně

V momentě, kdy jsem se začal smiřovat s tím, že už Elišku neuvidím, mi zahrála do karet náhoda. Seděl jsem v létě na terase kavárny, když náhle slyším, jak na mě volá ženský hlas. „Dobrý den, pamatujete si ještě na mě?“ ptal se mě kdosi zezadu. Otočil jsem se a koho nespatřil? Elišku!

Přisedla se ke mně a já ji pozval na kávu. Zakecali jsme se. Nabídla mi tykání, což jsem samozřejmě s radostí přijal. Skvěle jsme si povídali a já se mimo jiné dozvěděl zásadní informaci. Nedávno se prý rozešla s přítelem a bydlí sama! V tu chvíli jsem ožil a řekl si, že to prostě risknu.

Zvedlo se mi sebevědomí a vybalil jsem na ni vše, co mám na srdci. Řekl jsem jí, že se mi líbí, co k ní cítím a tak... Byla to fakt šťabajzna, která o chlapy nemá nouzi. Očekával jsem, že dostanu košem. Místo toho ale přišla reakce, ve kterou jsem po večerech potají doufal. „Ani ty mi nejsi lhostejný. Tak co s tím uděláme?“ vykulila na mě svoje velké hnědé oči. Byl jsem štěstím bez sebe. O tři dny později jsme se sešli znovu a vyrazili na rande do divadla. Proběhlo takřka ideálně, a dokonce došlo i na první polibky.

Děti moji novou lásku přijaly

Následující den jsme se domluvili, že to spolu zkusíme. No a vyšlo to! Za pár dnů to budou už dva roky, co tvoříme pár. Musím říct, že Eliška je nesmírně empatická a žena do nepohody. Báječně si rozumíme a zatím jsme neřešili sebemenší krizi.

Elišku navíc dobře přijaly i moje děti. U Aničky jsem měl trochu obavy, které se ale ukázaly jako zcela zbytečné. Kdykoliv za mnou přijde, s Eliškou poklábosí a obě svůj vzájemný vztah ještě prohloubily. Vím, že moje nová partnerka touží po dítěti, takže je možné, že budu brzy i trojnásobný otec. Uvidíme, co se stane. Každopádně v osobním životě jsem teď maximálně spokojený.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články