Facebook
Instagram
Upřímnost je nadevše, to vám řekne spousta párových terapeutů. Ale Jaroslav by s nimi asi nesouhlasil. Když svou novou přítelkyni Petru požádal, aby byla upřímná, nestačil se divit.
Velmi dlouho jsem nemohl najít známost. Měl jsem prostě smůlu na ženy. V jejich přítomnosti jsem byl nervózní a pozvat je na rande, byl pro mě nadlidský výkon. Proto jsem raději spoustu času trávil sám. Bylo to tak lepší.
Dlouho jsem neměl vážný vztah
Uběhlo patnáct let od mého posledního vážnějšího vztahu, což je opravdu dlouhá doba. Nejen od své rodiny jsem neustále slýchával, kdy si konečně někoho najdu, že už by chtěli vnoučata. Podobně se začali vyjadřovat i moji kamarádi. „Měl by sis už konečně najít holku, to není normální, aby byl chlap tak strašně dlouho sám," říkali mi u piva, na kole, prostě všude.
Díky nim jsem se ale nakonec osmělil. Už velmi dlouho se mi líbila jedna baristka, která pracuje v kavárně, kam skoro každý den docházím. Před dvěma měsíci jsem sebral snad všechnu svoji odvahu a požádal ji o číslo, které mi k mému překvapení dala. Zavolal jsem jí a domluvili jsme si rande.
Myslel jsem si, že náš vztah je pevný
Byl to můj první vztah po opravdu dlouhé době. Z prvního rande jsem byl velmi nervózní, ale nakonec všechno dopadlo nad očekávání dobře. Hned jsme si s Petrou (32) domluvili další schůzku. Evidentně jsem ji musel něčím okouzlit, protože náš vztah pokračoval velmi slibně.
Navštěvovali jsme se navzájem u sebe doma, chodili ven a vypadalo to, že o mě má vážný zájem. „Jsi fakt super kluk, jsi hrozně hodný, takového by chtěla každá holka,“ řekla mi po tom, co jsem jí u sebe doma uvařil večeři. Tak to idylicky to probíhalo dva měsíce. Nedávno jsem ale zjistil, že ke mně celou tu dobu nebyla úplně upřímná.
Její upřímnost mě ranila
Před pár dny jsem se jí totiž na rovinu zeptal, jestli by na mně nechtěla něco změnit. A to jsem neměl dělat. Spustila úplný vodopád slov, vůbec to nepasovalo k tomu, jak o mně mluvila na začátku vztahu. „Abych byla upřímná, nelíbí se mi, jak se oblékáš, vypadáš trochu jak vandrák. Myslím, že by ses měl víc snažit. A taky mi přijde, že by ti neuškodilo, kdybys začal víc cvičit,“ nepřestávala vyjmenovávat.
Vůbec se mi to nechtělo poslouchat. Proč jí toho na mně začalo najednou vadit až tolik? To před tím, než se mnou začínala chodit, neviděla? Nevím, jak na její upřímnost zareagovat, jestli se urazit, nebo si ji vzít k srdci a začít se chovat podle toho, jak si Petra přeje.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
