Libuše (43): Přála jsem si syna, ale narodila se mi dcera. Stále si k ní hledám cestu

Když jsem začala uvažovat o dítěti, táhlo mi na čtyřicet. Vždycky jsem si myslela, že mi děti nic neříkají. Raději jsem svoje úsilí vkládala do kariéry a cestování. Těm, co mi říkali, že toho jednou budu litovat, jsem se jen vysmívala. Když mi bylo třicet let, ani ve snu mě nenapadlo, že jednou budou mít pravdu.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (39): Roky jsem tvrdila, že nechci děti. Byla to chyba, teď bych hrozně moc chtěla alespoň jedno

Dítě jsem si nepřála

Frantu (47) jsem si brala před patnácti lety a měli jsme dohodu: pokud se na dítě necítím, nebude mě do něj tlačit. „Chci jen, abys byla šťastná. A pokud to znamená, že nikdy nebudeme mít dítě, tak ať…“ řekl mi při jednom za našich rozhovorů. Byla jsem moc ráda, že v něm mám takovou oporu.

Před třemi lety se ale všechno změnilo. Najednou to vypadalo, jako bych měla menopauzu. Dostavily se návaly horka, vynechávala mi menstruace a mně došlo, že by to znamenalo konečnou. Že už nikdy nebudu mít děti. K mé radosti to menopauza nebyla, jednalo se o jiné zdravotní problémy.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (38): Můj sen bylo mít dvě děti. Teď jsem těhotná potřetí a nejsem si jistá, zda to zvládnu

Otěhotněla jsem rychle

Ale pocit, že dítě přece jen chci, ve mně zůstal. S Frantou jsme si o tom promluvili a já vysadila antikoncepci. Můj gynekolog mi řekl, že ženám v mém věku to může trvat i několik let. A nakonec stejně jdou na umělé oplodnění. My jsme takový případ nebyli, během roku a půl jsem byla těhotná.

Velmi rychle se na nás usmálo štěstí a překvapilo mě, že jsem si těhotenství užívala. Neměla jsem ranní nevolnosti ani jiné problémy. Chodila jsem na pravidelné prohlídky a těšila se, až se dozvím pohlaví svého dítěte. Vysnila jsem si kluka…

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (44): Měli jsme dítě v pozdějším věku. Manžel ho rozmazluje, nechápe, že mu tím škodí

Místo chlapečka máme holčičku

Bylo mi jasné, že v mém věku bude další těhotenství málo pravděpodobné. Říkala jsem si, že když už, tak by bylo lepší, aby to byl kluk. Navíc mi vždy byl bližší klučičí svět. Panenky a barbíny mě nikdy moc nezajímaly. Velký šok jsem zažila, když mi po ultrazvuku řekli, že čekám holčičku. Najednou jsem nevěděla, co mám dělat. Všechno, co jsem si vysnila, že budeme se synem dělat, bylo pryč.

Když se mi narodila Karolínka (1) nedostavil se žádný pocit lásky. Starala jsem se o ni, ale spíš z povinnosti než z lásky. Ještě teď, po roce a půl společného soužití, si k ní stále hledám cestu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (46): Matkou jsem se stala pozdě, mám dítě s Downovým syndromem. Okolí mě za to odsoudilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.