Magdaléna (46): Chtěla jsem se zabít. Zachránil mě až zázračný medailon s anděly

Magdaléna (46): Chtěla jsem se zabít. Zachránil mě až zázračný medailon s anděly
Zdroj: Unsplash
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Magdalena propadla depresím, které ji začaly zcela ovládat. Jakýsi hlas jí našeptával, že ji manžel podvádí nebo že ji nikdo nemá rád. Byla tak zoufalá, že chtěla spáchat sebevraždu. Na poslední chvíli ji ale zachránil medailon, který úplnou náhodou našla.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 21. května 2021

Před několika měsíci jsem začala trpět depresemi. Den po dni jsem upadala do stále temnějších myšlenek, které mě zcela ovládaly. Dokonce jsem v jednu chvíli pomýšlela i na sebevraždu.

Gábina (29): Někdo se mě snažil uhranout. Od silných bolestí hlavy a nevolnosti mi pomohl až amulet modrého oka
Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (29): Někdo se mě snažil uhranout. Od silných bolestí hlavy a nevolnosti mi pomohl až amulet modrého oka

Začal ke mně promlouvat nějaký hlas

Co bylo spouštěčem, nedokážu už přesně říct. Začalo to nenápadně jednou v noci. Manžel Franta (48) byl akorát na služební cestě. Já se vzbudila ve dvě ráno, protože mi někdo našeptával. ,,Podvádí tě. Zatímco ty tady ležíš v posteli, on si užívá s jinou,“ zněl hlas v mé hlavě. V tu dobu jsem si ještě byla jistá, že je to jen nějaký nesmyslný výplod mé fantazie.

Frantu jsem znala téměř dvacet pět let. Dala bych ruku do ohně za to, že mě nikdy nepodvedl a nemá to ani v úmyslu. Hlas v mé hlavě se ale začal ozývat stále častěji. Když jsem seděla v práci, hlas ke mně promlouval: ,,Nikdo tě tady nemá rád. Každý tebou pohrdá.“ Postupně jsem tomu začínala věřit. Pohledy mých kolegyň jsem najednou vnímala jinak.

S Frantou jsme se doma začali hádat. Neustále jsem ho podezírala z nevěry. Kontrolovala ho na každém kroku. Absolutně nechápal, co se se mnou děje. Prosil mě na kolenou, abych toho nechala nebo všechno zničím. Pamatuji si, jak řekl: ,,Já chci zpátky starou Magdu, co se s ní stalo? Ty taková nejsi. Nikdy jsi nebyla. Buď jako dřív,“ žadonil.

Ingrid (29): Moji životní lásku ovládl démon, který ji donutil se zabít. Pak si přišel i pro mě
Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (29): Moji životní lásku ovládl démon, který ji donutil se zabít. Pak si přišel i pro mě

Přemýšlela jsem nad sebevraždou

Hlas v mé hlavě to ale vyřešil za mě. ,,Nevěř mu! Jen tě tahá za nos. Nezáleží mu na tobě,“ našeptával mi. V noci jsem nemohla spát, přes den jsem zase nebyla schopna své práce. Točila jsem se v kruhu toho, co je pravda, a co ne. Deprese zesilovaly každým dnem. Stále jsem měla pocit, jako bych byla svázaná provazem.

Franta se mě začínal bát, protože jsem mluvila z cesty. Vyhrožovala jsem mu, že pokud svůj milenecký vztah neukončí, vezmu si život. Franta na mě vyjeveně koukal a nevěřil tomu, co se ze mě stalo. Hlas mě ale opět podpořil: ,,Tak je to správně. Bude nejlepší, když svůj život ukončíš a půjdeš s námi.“ Manžel mě silně objal a zašeptal mi do ucha: ,,Miluju tě, ale už toho nech! Zničíš nás oba.“

Měl jasný plán. ,,Buď se půjdeš léčit, nebo je mezi námi konec. Já už na to nemám sílu. Denně vyhrožuješ sebevraždou. Špehuješ mě. Nedělám nic špatného a tvoje chování mě ubíjí. Musíš s tím něco dělat. Jsi posedlá něčím, co se neděje,“ řekl Franta. Já to brala jako křivdu a vzdor tomu, že jsem se necítila vůbec dobře, jsem sedla za volant.

Anastázie (38): Celý život jsem poslouchala hlas ve své hlavě. Pak se stalo něco, co mě zachránilo
Mohlo by Vás zajímat:

Anastázie (38): Celý život jsem poslouchala hlas ve své hlavě. Pak se stalo něco, co mě zachránilo

Našla jsem medailon s anděly

Neměla jsem ponětí, kam jedu. Jen jsem věděla, že musím hodně daleko. Od Franty, od práce, od lidí a od toho hlasu. Ujela jsem třicet kilometrů a šla do lesa, kde jsem se vždy cítila v bezpečí. Kráčela jsem lesní cestou a snažila si utřídit myšlenky. Příliš se mi to ale nedařilo, opět se mě zmocnil pocit, že bude nejlepší si sáhnout na život. Kousek za lesem byl sráz, ze kterého kdybych sjela autem přímo dolů, je po mně.

V tu chvíli mi to přišlo naprosto geniální. Vrátila jsem se natěšená k autu s tím, že přesně vím, co spáchám. Než jsem nastoupila, na něco jsem šlápla. Byl to stříbrný medailon s anděly. Vzala jsem ho do dlaní, zavřela oči a přiložila intuitivně k srdci. Veškerá temnota a deprese ze mě spadly. Jasně jsem cítila úlevu. Nebýt medailonu, bůh ví, co by se stalo.

žena
Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (47): Po mozkové mrtvici slyším hlasy. Nevím, zdali je to dar, nebo prokletí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články