Marie (27): Můj přítel pro mě byl vším. Jeden večer na Náplavce ale všechno změnil

Samozřejmě, že miluji svého partnera. Z celého srdce. Dlouho jsme dřeli, aby náš vztah byl takový, jaký je dnes. Plánujeme spolu budoucnost a je to můj nejlepší kamarád i partner v jednom. Stejně si ale občas nemohu pomoci a nestačí mi to.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Po mámině smrti jsme měli dům plný pavouků a v noci slýchali zpěv. Jediný, kdo znal příčinu, byly naše děti

Vzrušuje mě chatování s cizími muži

Vždy jsem byla ráda středem pozornosti. Možná proto, že se moji rodiče neřadili zrovna k těm milujícím, hledala jsem vřelou náruč u mužů. Bylo jich nespočet. V dospělosti jsem svoje pocity řešila u psychologa. Zkrátka patřím mezi ty, kteří svou sebehodnotu spatřují v tom, jak se k nim chovají ostatní. Samozřejmě, že to není ideální. Ale zatím jsem z toho nenašla cestu ven.

S partnerem nemáme žádné problémy. Žijeme si dobře, nehádáme se. Přesto jsem vždycky měla potřebu psát si i s jinými muži. Ale pouze psát. Vyhovovala mi jejich pozornost, zájem, tajné zprávy. Je to jako závislost. Nemám s nimi sex, nestojím o to. Ale potřebuji, aby mi psali. Abychom si vyměňovali peprné zprávy, abych fantazírovala, co vše s nimi mohu dělat. Často odepisuju na takovou zprávu, když přítel vedle mě spí. Vzrušuje mě to.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (44): Jsem si jistá, že manžel má další milenku. Nedokážu to skousnout ani odejít

Svolila jsem k osobnímu setkání

Na sociálních sítích jsem se dala do řeči s Pavlem. Znala jsem ho od vidění, máme stejné přátele. Už si ani nepamatuji, jak to vzniklo. Začali jsme si denně psát a byl to první muž, u kterého jsem svolila, že se potkáme osobně. Bylo to ten den, kdy jsme se s Alešem příšerně pohádali a já třískla dveřmi. Odešla jsem se projít a neměla žádný cíl. Pavel mě pozval na skleničku. Žili jsme oba v Praze a ať se prý stavím na Náplavce, že je dnes příjemné počasí.

Vypili jsme spolu těch skleniček hned několik a přešlo to k velmi okatému flirtu. Bylo cítit napětí a každý jeho letmý dotyk na mě působil jako elektrický výboj. Toužila jsem ho políbit, vědět, jak chutná. Alkohol mi dodal odvahu, abych se na něj přímo vrhla. Nebránil se. A tak jsme se uprostřed Náplavky divoce líbali, nehledíce na to, zda nás tam může potkat někdo známý.

Strávili jsme procházkami po centru Prahy celou noc. Neměli jsme sex, tu hranici jsem nepřekročila. Ale nebylo k němu daleko. Došli jsme do opuštěného parku, kde nikdo nebyl, a to už naše ruce putovaly po celém těle. Když jsem tu jeho cítila ve svých kalhotkách, zatajil se mi dech. V životě mě nikdo nepřitahoval víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (30): Měla jsem roky problém s vyvrcholením. Po rozhovoru s matkou jsem se dozvěděla proč

Nemůžu na Pavla zapomenout

Druhý den ráno jsem se styděla, že nás mohl někdo vidět. Ale stejně na něj od té doby nemůžu přestat myslet. Je tak dokonalý, vysoký. Aleš takový není. Také má překrásné tělo, tráví hodiny v posilovně. Aleš už po těch letech nějaký ten pupek má a vidím ho spíš v trenkách na gauči než jako sexsymbol.

Je to ale hodný chlap, mám štěstí. Ale stejně, ten Pavel. Občas si tajně přeju, aby mě požádal, ať se s Alešem rozejdu. Myslím na to, jak se spolu přestěhujeme do nádherného bytu, kam budou ráno dopadat sluneční paprsky a my pohlceni touhou dokončíme na kuchyňské lince to, co jsme tenkrát v tom parku začali. Každý den si představuji, jak do mě vnikne a já hlasitě zasténám. Už si ani nepíšu s nikým jiným, čekám jen na to, až napíše Pavel.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (61): Dostala jsem od sousedky k narozeninám kočičku, která není tak docela obyčejná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.