Facebook
Instagram
Marie poslední roky hledala odvahu k tomu, aby odešla od svého manžela. V jejích očích to nebyl dobrý člověk. Když už mu o svém záměru chtěla říct, měl nehodu. Ta ho upoutala na invalidní vozík. Pak se stalo něco, s čím Marie nepočítala.
Nebudu lhát, když řeknu, že do chvíle, než měl manžel Libor (55) tu nehodu, to byl zlý člověk. Viděl jenom sebe, svoje zájmy. Neuměl dávat najevo city. I když bych byla raději, kdyby chodil, invalidní vozík z něj udělal lepšího člověka.
Hledala jsem vhodnou chvíli, kdy manželovi řeknu o rozvodu
On byl Libor vždycky hodně sebestředný. Šlo mu hlavně o něj samotného. O jeho spokojenost a prestiž. Na mě a našeho syna nebral ohledy. Nechoval se k nám zrovna dobře. Za těch skoro třicet let, co jsme spolu, jsem ho několikrát chtěla opustit. Vždycky z toho sešlo, protože jsem nechtěla, aby syn vyrůstal bez otce.
Vlastně jsem čekala, až bude dospělý a osamostatní se. Byla jsem připravená, že jakmile vylétne z rodného hnízda, půjdu také. Když bylo Matějovi dvacet, přišel s tím, že se chce odstěhovat. Na jedné straně jsem byla ráda, že i já konečně najdu odvahu odejít, současně jsem se ale bála. Ještě dva roky poté, co Matěj odešel, jsem tak s Liborem zůstávala.
Nebylo však o co stát. Byl čím dál protivnější, zlý a neuměl mi jen tak říct, že mě má rád. Věděla jsem, že musím konat. Sama v sobě jsem si utřídila myšlenky a definitivně se rozhodla pro rozvod. Už jsem jen hledala vhodnou chvíli, kdy to Liborovi řeknu. Byl říjen a on byl týden na služební cestě. Chtěla jsem mu to říct po návratu.
Manžel měl nehodu, která ho upoutala na vozík
Domů ale nedorazil. Setkali jsme se až v nemocnici. Měl těžkou autonehodu, kterou přežil jen zázrakem. Byl dokonce několik dní v umělém spánku. Z nehody si odnesl doživotní následky. Poškození míchy bylo natolik vážné, že skončil na vozíku.
Bála jsem se, jak to přijme. On, se svojí náturou. Říkala jsem si, že bude ještě víc zlý a nenávistný. Byla jsem přesvědčena, že ani tak svoje stanovisko s rozvodem nezměním. Po Liborově návratu z nemocnice jsem ale pozorovala jisté změny v jeho chování. Mluvil se mnou s pokorou a úctou.
Najednou uměl použít slovo děkuji a prosím. Díval se na mě nějak jinak. Prozatím jsem tedy odložila rozvodové plány. Libor se vrátil ke své práci, ale jen částečně. Dělá z domova. Ve volných chvílích začal číst nebo koukat na filmy. Vždy si přeje, abych se dívala s ním. Začal se hrozně snažit. Když mě jednou pozval na ,,procházku“ městem, pookřála jsem.
Manžela nehoda změnila k nepoznání
Celé odpoledne jsme si povídali tak, jak už roky ne. Vyzařovala z něj láska, kterou jsem si myslela, že už v sobě nemá nebo jí není schopen. Mám skoro pocit, jako by mu ochrnutí otevřelo oči. Možná dostal strach, že by mohl zůstat sám.
Uplynulo pár měsíců a jsme pořád spolu. Já mám doma najednou hodného milujícího manžela. Osud k němu nebyl mírný a potrestal ho na zbytek života. Já mám ale pocit, že je to přesně to, co jsme potřebovali. Libor se znovu narodil. Na povrch vyplulo jeho skutečné já, které jsem si kdysi brala. Doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem zůstala. Upřímně ale i já jsem teď mnohem šťastnější.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
