Marie (60): Po dvou životních zklamáních už k sobě žádného muže nepustím

Marie (60): Po dvou životních zklamáních už k sobě žádného muže nepustím
Zdroj: Freepik

Marie zažila dvě větší životní zklamání, za oběma stáli muži. Po té druhé zkušenosti zanevřela na opačné pohlaví. I když ví, že umřít o samotě bude smutné, je to pro ni menší zlo, než riskovat další zklamání.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 09. 05. 2022 10:00

Jmenuji se Marie a je mi šedesát let. Deset let jsem bez partnera. Můžou za to dvě veliká životní zklamání, kterými jsem si prošla. Na samotu jsem si zvykla tak moc, že už k sobě vlastně chlapa nechci. Musela jsem se smířit s tím, že umřu sama a bez lásky.

Manžel spáchal sebevraždu

S prvním manželem Ludvou jsme spolu mohli být dodnes, nebýt jeho životního zkratu. Za mými zády se zadlužil, kde mohl. A když už toho na něj bylo moc, udělal něco zcela nepochopitelného. Ze samého strachu, co řeknu na to, že dluží statisíce, spáchal sebevraždu. Nejhorší na tom bylo, že jsem ho doma našla já. Měl prostřelenou hlavu...

Trvalo roky, než jsem se z toho oklepala. Obrázek zakrváceného Ludvíka snad nikdy nevymažu z hlavy. Musela jsem ale fungovat pro našeho syna Tomáše. Ten přišel o otce, kterého nesmírně miloval. Náš vztah je kvůli tragédii pevný dodnes. Dlouhé roky jsme žili ve smutku a strachu, co přinesou další dny.

Všechny manželovy dluhy jsem splatila do posledního haléře. Dlouho jsme třeli bídu s nouzí. Pokud dobře počítám, déle jak deset let jsme skoro nežili. Po poslední splátce ohromného dluhu jsme celou kapitolu zesnulého Ludvíka uzavřeli. V té době jsem se seznámila s Oldou. Byl sice o deset let starší, ale já v tom viděla výhodu.

Ani druhý větší vztah mi nevyšel

Mě v té době bylo 43 let. Byla to jedna z posledních šancí, jak začít znovu. Olda se mi jevil jako skvělá partie. Láska mi za ty roky velmi chyběla, takže jsem si ho k tělu pustila velmi brzy. Se synem našli společnou řeč a já věřila, že budeme zase chvíli šťastní. Pomyslné štěstí trvalo asi sedm let. To, že mě poslední tři roky podvádí s pětadvacetiletou cácorkou, jsem odhalila příliš pozdě.

Zažít v padesáti letech takovou potupu, je něco, co vás srazí ke dnu. A já na něj padla. Přibrala jsem dvacet kilo a nikam nechodila. Žila jsem poměrně dost odevzdaně. Často mě chytaly pocity zbytečnosti. Prozření přišlo tak po pěti letech. Syn se měl ženit a já nemohla jít na jeho svatbu jako troska.

V mém životě už není pro muže místo

Dala jsem se do kupy, shodila nabraná kila a zase se o sebe začala starat. Na svatbu jsem šla jako šmrncovní baba. Málokdo mi uhodne můj věk. Pravidelně cvičím, jím jen to, co si sama vypěstuji. Udržuji se ve formě. Dělám to jen a jen kvůli sobě a vnukovi, který se narodí co nevidět. A co se týče mužů? Tak ty už si k tělu nepouštím.

Občas se nechám někým vzít na večeři, nebo pozvat na skleničku. Do života už mi ale žádný nesmí. I když bych se chtěla k někomu vracet, strach z dalšího zklamání je příliš veliký. Pomalu se smiřuji i s tím, že umřu sama. Někdy je to ale možná lepší řešení, než se zase spálit. Co nevidět ze mě bude babička a věřím, že mě tato role zaměstná natolik, že na smutek nebude čas.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články