Martina (32): Dům v sousedství má tragickou historii. Rozhodla jsem se, že pomůžu osamělé duši najít klid

Když jsem potkala Milana (35), věděla jsem, že to je muž mého života. Byl okouzlující, vzdělaný a dobře vypadal. Oslovila jsem ho první a od té doby tvoříme pár. Před několika měsíci jsme si pořídili menší dům na vesnici, ovšem s obrovskou zahradou. Malovala jsem si, jak si tam budou hrát naše děti...

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (26): Příhoda z opuštěného domu mě psychicky poznamenala. Musela jsem vyhledat odbornou pomoc

Přestěhovali jsme se na vesnici

Když jsme se s manželem přestěhovali do našeho nového domu, byli jsme plní nadšení a očekávání. Já měla představu, jak bude vypadat zahrada, Milan se pustil do domu. Přála jsem si vytvořit něco, kde by naše děti prožily báječné dětství. Věděla jsem, kde budou mít menší hřiště, kam dáme houpačku a kde budeme společně něco pěstovat.

Milan se rozhodl udělat nový plot, protože z jedné strany sousedíme se starým domem, v němž nikdo nebydlí. Realiťák nám sice říkal, že kolem něj krouží několik zájemců z řad mladých rodin, ale já měla pocit, že jen mlží. Kdykoliv jsem se na ten dům podívala, měla jsem zlý pocit. Jako kdyby z něj sálalo něco špatného.

Byla to taková stará sivá kostka, na několika místech se už drolila omítka, a okna měla pořádně zašlá. Také pozemek kolem domu byl hodně zanedbaný. Přestože byl opuštěný, nemohla jsem se zbavit dojmu, že to je jenom zdání...

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (42): Koupili jsme dům, kde zemřel člověk. Ukazuje se, že to byla chyba

V sousedním domě se stala tragédie

Nedalo mi to a nenápadně jsem se začala vyptávat místních žen, jestli o tom domě něco nevědí. Dál už o nenápadnosti nemohla být řeč, protože se všechny hodně nahlas rozkecaly o tragédii, která se v tom domě odehrála.

Kdysi v něm bydlel vyhlášený truhlář s manželkou. Na děti štěstí neměli, žili tam jenom oni dva. Jednoho dne se mu v dílně za domem stal ošklivý úraz. Nedokázal si sám pomoct, takže vykrvácel. Jako první ho našla jeho manželka, když se večer vrátila z práce. Z té hrůzy se pomátla a skončila v blázinci.

Když jsem vyslechla tuto tragickou historii, úplně mi to vzalo dech. Ženy dál mluvily a vykládaly různé drby z vesnice, ale já se omluvila a šla domů. Celou cestu jsem měla před očima tragédii, která se v tom domě odehrála. A bylo mi z toho smutno. Já si maluji, jak do našeho baráku přivedu spoustu dětí a budeme si to tam užívat, zatímco hned za plotem měl někdo takovou smůlu...

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (64): Pořídili jsme si dům u staré vlakové trati. Stali jsme se tak svědky něčeho naprosto neuvěřitelného

Chtěla jsem, aby jeho duše nalezla klid

Od té doby jsem se na sousední dům dívala jinýma očima. Kdykoliv jsem na něj pohlédla, bylo mi do breku. Pak jsem se přistihla, že někdy mluvím směrem k tomu domu. Milanovi jsem o tom nic neřekla, myslel by si, že jsem se zbláznila.

Jednou jsem pekla bublaninu na víkend, protože měli přijít naši, a napadlo mě, že kousek zanesu i sousedům. Když jsem stála před bránou, měla jsem zvláštní pocit. Byla to směs strachu a smutku. Vzala jsem za kliku a pomalu vešla dovnitř. Kupodivu na mě nepadla tíseň. A tak jsem šla na terasu a na starý stolek položila kousek bublaniny. „Snad vám bude chutnat. Jahody nejsou naše, ale příští rok už budou. Pak vám přinesu znovu, slibuji..." pronesla jsem polohlasem.

Kolem mě se zvedl mírný vánek a zdálo se mi, že někdo zašeptal slova díků. Z domu v sousedství už nemám špatný pocit. Dokonce se mi zdá, že to negativní, co z něj předtím sálalo, je už pryč. Doufám, že smutná duše, se kterou jsem tam před časem potkala, už nalezla svůj klid.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Nikdy mi nevadilo, že náš dům leží vedle hřbitova. Dokud nás nezačal navštěvovat jeden zemřelý

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.