Facebook
Instagram
Otakar se o dceru staral už od jejích šesti let. Miloval ji nade všechno na světě. Byla to jeho malá holčička, kterou musel chránit. Když se z ní stala dospělá žena, bylo to pro něj velmi těžké. Na rok odcestovala s tím, že se vrátí a usadí se v Čechách. To se nestalo. Jak to Otakar nese?
Máme s bývalou manželkou Romanou jedinou dceru. Mahulena (24) byla mým zlatíčkem už od malička. Miloval jsem ji od prvního okamžiku. Je to pro mě nejdůležitější osoba na světě.
Jsem milující táta
Když mi Romana řekla, že je těhotná, neuměl jsem si představit, jak moc se naše životy změní. Kamarádi totiž říkali, že pro chlapa nijak zásadně, protože většina péče o dítě je stejně na ženě. Jenže po narození Mahuleny se ve mně něco probudilo. Možná jsem měl větší mateřské pudy než Romana.
Holkám moc nešlo kojení. Pomáhal jsem tomu maličkému stvoření s tím, aby se k matce dokázalo přisát. V noci jsem se na ni chodil dívat. Jen jsem u ní seděl a díval se, jak je nádherná. Hladil jsem ji po vláskách. Měl jsem velikou potřebu dceru pořád chránit. Přes den v práci jsem byl jako tělo bez duše. Těšil jsem se domů, až si dceru pochovám.
Myslím si, že to díky mně Romana zvládala o dost snadněji než většina novopečených maminek. Jakmile jsem strčil klíče do zámku, měla volno. Malou jsem měl buď na ruce, nebo jsem ji klidně vykoupal. Nemohl jsem se jí nabažit. S jejím věkem moje láska k ní rostla do neuvěřitelných rozměrů. Její první slova si pamatuji, jako by to bylo včera.
Zůstal jsem na dceru sám
Když byly dceři asi čtyři, bylo vidět, že je z nás skvělá dvojka. Podnikali jsme spolu snad úplně všechno. Mahulena ke mně velmi vzhlížela, pořád si se mnou chtěla povídat, vše chtěla podnikat se mnou a já byl v sedmém nebi. K matce se tak nechovala. Ta nás vlastně po šestých narozeninách dcery opustila.
Zapálila se jí lýtka s kolegou z práce, který k nám dopoledne jezdil. Neměl jsem o tom ani tušení. Když dala dceru spát, vedle v pokoji si užívala. Jsem vlastně rád, že odešla. O dceru nestála. Dostal jsem ji do péče. Práci jsem si upravil tak, abych dokázal dceru vyzvedávat ze školy. Naučil jsem se vařit, dělat copánky a řešit holčičí témata.
Nástup do první třídy byl v našem životě bod zlomu. Pak to šlo velmi rychle. Základní škola utekla jako voda. Na střední školu se těšila. Učili jsme se spolu doma na přijímačky. Přála si jít na hotelovku. Podařilo se. Byl jsem na ni velmi hrdý. Co se týče puberty, nebylo to nic hrozného. Sem tam šla za školu, někdy přišla později, než měla.
Poslední sbohem
Naše pravidla respektovala. Uctívala mě, neměla potřebu mi lhát nebo něco podobného. Když odmaturovala, měla další sen. Přála si odjet do Anglie jako au-pair. Slibovala, že to bude jen na rok. Chtěla se pořádně naučit jazyk a poznat nové lidi. Bránit jsem jí nechtěl, ale rád jsem nebyl. Byla to pořád moje malá holčička.
Celý rok jsme si volali. Podle hlasu jsem věděl, že je spokojená. Pokud byla šťastná ona, já také. To, že mi velmi chyběla, jsem se snažil jako silný taťka maskovat. Přišel čas, kdy se měla vracet. Nemohl jsem se toho dne dočkat.
Vyzvedl jsem ji na letišti. Za ten rok se z ní stala krásná žena. Bohužel se vrátila jen na měsíc. Našla si tam přítele, nějakého Anglána. Chtějí tam spolu žít. Sem se vrátila, aby si vyřídila papíry a mně řekla poslední sbohem. Můj život bez ní ale nemá smysl. Ona je můj život. Neviděl jsem ji dva roky.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
