Patricie (24): Zrušila jsem si všechny sociální sítě. Deprimovalo mě, že tam pořád svítí profil mrtvé kamarádky

Táňu jsem znala déle, než si vůbec pamatuju. Vyrůstaly jsme v malém paneláku na kraji města. A nerozlučné kamarádky jsme byly už ve školce. Společně jsme absolvovaly základku i střední. Až pak se naše cesty rozdělily, protože ona šla studovat do Anglie. Ale stejně jsme jednou za půl roku pořádaly dámské jízdy.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivona (54): S kamarádkami jsme si chtěly zahrát na víly a tančit v lese za úplňku. Skončilo to nechtěným otužováním v ledové tůňce

Přišla jsem o nejlepší kamarádku

Přátelství na dálku nám ulehčovaly sociální sítě. Každý den jsme si psaly, postovaly fotky a prakticky jsme žily spolu, jenom to bylo přes internet. Věděla jsem o Táni úplně všechno. A ona o mně taky. Když jsem měla nějaké potíže, svěřovala jsem se Táni přes sociální síť. A pokud jsme někdy nepřidaly alespoň deset fotek, byl to ztracený den...

Všechno se to změnilo před rokem. Táňa šla na kole do školy a nějaký idiot ji srazil. Byl nalitý a vyjel na cyklostezku. Ona prostě byla ve špatnou dobu na špatném místě. Měla jsem pocit, že srazil také část mě. Nemohla jsem jíst ani spát. A na pohřeb jsem málem nedorazila, protože jsem se celý den nedokázala zvednout z postele.

Táňa byla svěží a energická dívka plná života. Měla smysl pro humor a její existence mě hřála u srdce. Věděla přesně, jak mi zvednout náladu, byla mým nejvěrnějším spojencem. A teď tady najednou nebyla...

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (28): Kamarádka mi představila svou holku. Překvapilo mě to, vždy randila jen s muži

Poslední rok byl pro mě neuvěřitelně těžký

Snažila jsem se s tím smířit, ale trvalo hodně dlouho, než jsem se naučila žít bez ní. Bylo těžké zvládat každodenní rutinu, aniž bych měla tu podporu, kterou mi poskytovala. Snažila jsem se najít útěchu ve společných vzpomínkách, a tak jsem často navštěvovala její profil na sociální síti.

Pak mi přišlo, že možná bude lepší nežít v minulosti. Přestala jsem se nostalgicky dívat na staré společné fotografie. Neříkám, že to bylo lehké, nebo že by mi nebylo smutno. Chtěla jsem prostě už jít dál.

A pak přišel červen. Pamatovala jsem si, že by Táňa měla narozeniny. Chtěla jsem si ji uctít vzpomínkou. Jenže sociální sítě mi už od rána nabízely, ať jí popřeji všechno nejlepší. A k tomu mi ukazovaly naše společné fotografie. Byly plné slunce a radosti. To bylo to poslední, co jsem v ten den chtěla vidět...

Mohlo by Vás zajímat:

Lada (32): Kamarádka mě nutí dívat se na všechno pozitivně. Už mám těch úsměvů a dobré nálady po krk

Učím se žít bez sociálních sítí

Místo toho, abych si uctila Táninu památku, ocitla jsem se ve stavu, který bych mohla nazvat depresí. Jen jsem seděla a koukala před sebe. Nebýt mého přítele, který mě tehdy doslova za ruku odvedl z práce domů, nevím, jak by to skončilo. Ta bolest, frustrace a vztek na necitlivost, s jakou mi bylo nabízeno, abych se radovala s mrtvou kamarádkou, to všechno mi dalo pořádně zabrat. Ještě ten večer jsem zrušila všechny svoje účty na sociálních sítích.

Vím, že to asi nebude tak jednoduché. Tam někde budou pořád fotky z lepších časů. Odmítám se na to koukat. U nás v kanclu vyvolalo moje "odstřižení" nemalé pozdvižení. Ale to mi je jedno. Pokud budu chtít vzpomínat na Táňu, udělám to po svém. A klidně i se smutkem. Ten k životu patří také...

Další příběhy ze života

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (35): Moje kamarádka už vzdala hledání toho pravého, miluje jen svého psa

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.