Pavel (45): Nesnáším Vánoce. Tchyně je u nás, manželka z ní šílí a do konce roku není klid

Pavel (45): Nesnáším Vánoce. Tchyně je u nás, manželka z ní šílí a do konce roku není klid

Byly doby, kdy si Pavel Vánoce užíval. Ale po smrti tchána manželka rozhodla, že každé svátky bude její maminka u nich. S tím Pavel neměl problém, jenže manželky chování se už nedá snést.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 13. 12. 2020 06:30

Pamatuji si ještě, když jsme se Simonou měli normální Vánoce. Klid, pohodička, nic jsme nedělali, na Boží hod jsme vždy jeli za mými a jejími rodiči a poté si dál nerušeně užívali poslední dny roku.

Vzali jsme ji k sobě

To je ale minulost. Před třemi lety zemřel tchán a byla to pro nás velká rána. Samozřejmě hlavně pro jeho manželku, moji tchyni Lídu. Tehdy jsme dělali všechno, aby se s tou ztrátou vyrovnala co nejlépe. Bylo samozřejmostí, že na Vánoce bude s námi.

Manželka vždycky blázní

Původně jsem myslel, že se bude jednat jen o Štědrý večer, ale Simona rozhodla, že u nás bude, jak dlouho bude chtít, a já neprotestoval. Opravdu jsem to chápal. Lída u nás byla tři dny. Další rok u nás byla od třiadvacátého prosince do konce roku a ten další ještě déle.

Nikdy jsem nic neřekl, to bych si nedovolil, ale svátky, které jsem si dříve užíval hlavně kvůli klidu, se změnily v peklo. Simona totiž začala druhý rok z maminčiny návštěvy šílet. Od začátku prosince běhala po bytě s leštěnkou v ruce, myla okna, leštila kliky, drhla špajz a pekla několik druhů cukroví. „Proč tolik pečeš? Však nám stačí linecké,“ namítl jsem. Děti to moc nejedí a stejně jsme vždy dostali cukroví od tchyně. „Proto! Máma už nepeče a neexistuje, že bych neměla cukroví.

Nedá se to vydržet

Takže Simona po večerech naštvaně funěla v kuchyni a děti měly nervy, že se jeden musí přestěhovat k druhému do pokoje, aby měla Lída svůj pokoj. Několik dní před jejím příjezdem jsme skoro na nic nesměli sahat. Když Lída přijela, Simona byla nervózní jako blázen. Všechno až do konce roku podřizuje mamince a není s ní absolutně řeč. Nemůžu se pohodlně uvelebit na gauči a koukat na filmy, protože to není vhodné. „Vypadáš jako flákač, běž něco dělat,“ přikazuje mi.

Nejhorší je, že vždycky přesune televizi z naší ložnice do dětského pokoje, aby se mohla tchyně ještě večer na něco dívat. „Takže ona se může dívat v obýváku a v pokoji taky? To není fér,“ postěžoval jsem si. Ale Simona to nevidí. „Nebuď jak malé děcko! A nedrob tady!“ Je to o nervy. Letos má přijet dřív a já už počítám dny, kdy začne nový rok.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články