Facebook
Instagram
Pavlína musela řešit velmi trapnou situaci. Její manžel podnikal společně se svým kamarádem. Ten k nim domů chodil čím dál tím častěji, aby řešili pracovní věci. Nešlo si nevšimnout, že mu velmi zapáchají nohy. Po každé to bylo horší a horší. Pavlíně se z toho dělalo vyloženě špatně. Jak takovou nepříjemnou situaci nakonec vyřešila?
Manžel Roman vždycky snil o tom, jak bude podnikat. Líbila se mu vidina toho, že je svým pánem a současně dělá něco, co ho vážně baví. Jeho sen se před rokem splnil. Bohužel, přineslo to s sebou nepříjemnou daň.
Podnikání z domova
Byla jsem Romanovi vždy oporou. Jakmile se pro něco rozhodl, mohl se na mne spolehnout. Když se mu konečně podařilo rozjet podnikání, byli jsme šťastní oba. Měl v plánu vést obchod z domova, pro mě s dcerou to znamenalo, že bude hodně s námi. Zprvu mi to přišlo skvělé.
Podnikání si založil se svým kamarádem Jirkou. Nejdříve vše řešili přes emaily a telefon, po čase k nám začal jednou za čtrnáct dní chodit na celý den, kdy s manželem pracovali. Už asi po druhé návštěvě jsem si všimla, že Jirkovi velmi zapáchají nohy. Byl to kyselý neutuchající smrad.
Kolega a jeho zápach
Jeho pracovní návštěvy nabraly na frekvenci a byl u nás skoro dvakrát týdně. S ním i jeho smrad jeho nohou. Vždy jsem mu nabídla pantofle, které jsem kvůli němu pořídila, abychom ten zápach nemuseli čuchat. To pokaždé odmítl, že je doma zvyklý chodit bos. Začínal to být docela problém.
Naše malá dcera se hrávala na koberci, který už ale tím zápachem stihl načichnout. Bylo mi to velmi nepříjemné. Byly dny, kdy se mi z toho vyloženě zvedal žaludek. Máme malý byt o dvou místnostech, takže ani nebylo, kam utéct. Být venku s kočárem celý den nebylo vždy možné.
Celý náš byt byl promořen tím specifickým zápachem. Musela jsem manžela požádat, aby si to mezi s sebou řekli jako chlapi. Roman mi ale tvrdil, že přeháním, že sice něco cítí, ale nic, co by se nedalo přežít. Podle mě už mu to spíš ani nepřišlo, zvykl si na to.
Šla jsem rovnou k věci
Musela jsem tedy zasáhnout sama. Jednou když zase Jirka přišel, rovnou jsem ho požádala, aby použil náš sprej na nohy. Zase to odmítl. ,, Víš, Jirko, velmi ti smrdí nohy a mně je to nepříjemné to zde po tvém odchodu další dvě hodiny větrat.“ Zrudnul jako rajče a nakonec sprej použil.
Jeho zápach to sice nepřebilo, ale minimálně utlumilo. A co se nestalo? Najednou svoje podnikání přenesli k Jirkovi domů. Ve finále i mě to vyhovuje. Protože to, že je Roman doma, se neukázala jako výhoda, stejně musel pracovat a někdy nás i napomenul, abychom byly s dcerou potichu.
Nepovažuji to za svoje vítězství, ale aspoň už nemusím čuchat smrad cizích nohou. Jirka k nám od té doby už nepřišel. Jen je mi divné, že to sám necítil, protože to se nedalo vydržet.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
