Facebook
Instagram
Petra si po rozchodu našla báječného přítele. Skvěle si rozumí a nikam nespěchají. Luděk dokonce dlouhou dobu otálel s tím, aby ji pozval k sobě domů. Proto se Petra rozhodla udělat přepadovku. Překvapení nakonec zažili oba.
Luďka (31) jsem poznala na jedné párty asi před dvěma lety. Je to hezký chlap s vysportovanou figurou a neodolatelným úsměvem. V té době jsem se zrovna vzpamatovávala z rozchodu, takže jsem uvítala, že se mě "ujal" a pomohl mi přijít na jiné myšlenky.
Mám úžasného přítele
Nejdřív jsme se jen tu a tam setkali u kafe nebo v pátek zašli spolu do kina. Líbilo se mi, že Luděk na mě příliš netlačil a první pusa padla snad až po měsíci. Cítila jsem se s ním báječně a žádné rande jsem nezanedbala. Vždy jsem se hezky oblékla a nevzala si něco, co už jsem předtím měla na sobě.
Zdálo se mi, že to Luděk dokáže ocenit. Jeho obdivné pohledy mi taky dělaly moc dobře. Po čase jsme se dostali, jak se lidově říká, na další mety. Byla mi trošku divná jenom jedna věc. Vždy jsme se scházeli u mě. Nevadilo mi to, ale byla jsem už trošku zvědavá, jak vlastně Luděk bydlí.
A tak jsem se rozhodla pro přepadovku. Jednou jsem se večer hezky oblékla, koupila láhev dobrého vína a vydala se k Luďkovi. Věděla jsem, kde zhruba bydlí. A po krátké chvíli jsem našla zvonek s jeho jménem. Klidná ulice byla plná stromů a působila tak příjemným dojmem, že bych tam taky ráda bydlela.
Tajemství mého přítele
Luděk mi sice dveře otevřel, ale měla jsem pocit, že se trochu zdráhá. Na vteřinku mě napadlo, že tam možná někoho má. A místo toho, abych čekala na výtah, do druhého patra jsem vyběhla. Stál mezi dveřmi a tváře měl téměř stejně rudé jako já. A to ani nemusel nikam utíkat. „Ahoj, Luďku," pronesla jsem trochu zadýchaně a vlepila mu ne příliš povedenou pusu. Mlčky mě pustil dál. Možná jsem vypadala trošku podivně, protože jsem se pátravě rozhlédla po jeho obýváku. Hledala jsem stopy přítomnosti někoho cizího. Neumím to vysvětlit, ale měla jsem pocit, že tam byla nějaká žena.
„Petro... musím ti něco říct. Víš, proč jsem tě ještě nikdy nepozval k sobě domů?" zeptal se mě Luděk. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Ruměnec ve tváři ho neopouštěl. Ale pak se usmál a chytnul mě za ruku. „Pojď, něco ti ukážu. Nebo vlastně ne, nejdřív snad otevřeme tu láhev," pronesl a ztratil se v kuchyni. Stála jsem uprostřed obýváku a čekala. Když mi podával skleničku, oči mu jiskřily. „Co to má zname..." nedořekla jsem, protože mi položil prst na rty. Hodil do sebe víno, tak jsem ho napodobila. Vzal mě za ruku a zatáhl do ložnice...
Chvíli stál u skříně s oblečením, pak ji mírně teatrálním gestem otevřel. Netušila jsem, co to má znamenat. Tak má hezky srovnané šaty ve skříni. No a co? Sama to tak mám doma. Stejně mi tam visí malé černé, něco rudého na koketování a... Moment, to se mi snad jenom zdá! Luděk má plnou skříň ženských šatů.
Dokážu se s tím smířit?
„Ty s někým žiješ?" vypadlo ze mě automaticky. „Ne, jenom sám se sebou," usmál se Luděk. „Tak to nechápu," zamračila jsem se. „Petro, já se prostě někdy rád převléknu do ženských šatů. Nic jiného za tím nehledej, muži se mi nelíbí. Jen trávím večery trochu... netradičně," dodal. Od překvapení jsem se zkusila napít vína, ale pak jsem zjistila, že mám prázdnou skleničku.
Luděk mi šel dolít a já osaměla u skříně s jeho tajemstvím. Když se vrátil, pořád jsem tam stála a přemýšlela, jak s tím naložit. Už mi došlo, že nehodnotil jenom mou figuru, ale také oblečení. Jaký by asi byl život po jeho boku? Je pravdou, že se s ním cítím dobře. A je to rozhodně menší problém než nevěra. Dopila jsem skleničku a naznačila, aby mi ještě dolil. Mezitím jsem dospěla k rozhodnutí. Zeptala jsem se ho: „Vejde se do té skříně ještě něco mého?"
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
