Radka (33): Manžel na mě každý den řve, že se na mateřské flákám a nemakám. Už toho začínám mít dost

Radka (33): Manžel na mě každý den řve, že se na mateřské flákám a nemakám. Už toho začínám mít dost
Zdroj: Freepik

Radčin manžel byl pohodář. Ale jen do chvíle, než se jim narodil syn. Teď po Radce vyžaduje, aby doma fungovala na sto procent. Neexistuje, že by nebylo uvařeno nebo uklizeno. Vše bedlivě kontroluje a Radka kvůli tomu žije v neustálém stresu.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 17. 07. 2022 14:30

Po narození syna Cyrila se změnilo hodně věcí mezi mnou a manželem Arnoštem (37). Jakmile se vrátí z práce, jsem v pozoru. On totiž jen chodí a hledá chyby. Má pocit, že se mateřské dovolené flákám. Jde mi z toho hlava kolem.

Do narození syna byl manžel pohodář

Manžela jsem poznala jako pohodového floutka, který moc věcí neřešil. Žil ze dne na den a mě se to svým způsobem líbilo. Po jeho boku se zvolnilo i moje životní tempo. Naučil mě, že když nejde o život, nejde o nic. Pět let jsme si žili skutečně klidně. Tu výlet do Alp, támhle týden na vodě. Připadala jsem si díky němu velmi svobodně.

Když jsem otěhotněla, nenapadlo mě, že tím veškerá sranda končí. Jako žena jsem samozřejmě věděla, že se určité věci změní. Že se prioritou stane dítě a vše kolem něj. Já si však stále opakovala, že díky Arnoštovi všechno v pohodě zvládneme. Ještě během těhotenství se zdálo, že se nemýlím. Změny nastaly pár měsíců po narození syna.

První tři měsíce mě manžel nechal dýchat. Chápal, že nemám čas uklidit celý dům, nebo posekat zahradu. Zmohla jsem se maximálně na to, abych hodila kuře do trouby a oškrábala pár brambor. Všechno ostatní v domě stálo. Prala jsem čistě náhodně a o důkladném uklízení nemohla být řeč. Když bylo malému šest měsíců, přišla změna.

Manžel má pocit, že doma nic nedělám

Arnošt začal vyžadovat servis, na který byl zvyklý. To znamená teplé večeře, uklizený dům a obstaraná zahrada. Chtěla jsem mu vyjít vstříc, ale realita ukázala, že to nebude tak lehké. Když jsem stihla v jeden den uvařit a trochu poklidit, bylo to maximum. Všechno jsem dělala s Cyrilem v náručí.

Jeho nebavilo dívat se na to, jak myji záchod, nebo skládám prádlo. Vždycky u toho děsně řval. Nemohla jsem to nechat tak, takže jsem domácí práce hodila za hlavu. Začali jsme každý den chodit na dlouhé procházky, aby se buď unavil, nebo vyspal v kočáře. Dítě bylo sice spokojenější, ale o to víc soptil manžel.

„Už zase není navařeno? Co mám podle tebe jíst?" hulákal často. Promiň, byli jsme celý den venku," hájila jsem se. Jsi celý den doma, proč je tu takový binec?" pokračoval ve svém vzteku. Vždyť ti říkám, že jsme byli celý den venku," zopakovala jsem. Nedej bože, když se stalo, že přišel z práce dřív a našel mě, jak ležím vedle spícího syna.

Jsem pod neustálou kontrolou

„Tak já nemám co do huby a ty se válíš?" seřval mě. Malý skoro celý den plakal, rostou mu zuby. Tak jsem si lehla. To je toho," vysvětlila jsem. Už toho mám dost! Jsi doma a vlastně na dovolené. Takže musíš fungovat," štěkl a začal sepisovat seznam věcí, které mám každý den udělat. Když jsem to viděla, protočily se mi panenky.

„Jak to mám podle tebe stíhat? Starám se o syna," připomněla jsem mu. Zvládají to jiné, zvládneš to také. Každý den to všechno zkontroluji a běda, jak to nebude," vyhrožoval. Takže jsem teď v permanentním stresu. Musím každý týden sekat zahradu. Každý den musí být teplé jídlo. K tomu uklizeno a vypráno. V koši na prádlo se nesmí válet jediná ponožka. Pokaždé, když se má muž vrátit z práce, musím být v pozoru a čekat na jeho kontrolu. Řekněte mi, dá se to vydržet?

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články