Stanislava (65): Z mé kamarádky se stala protivná bába, co donáší. Nejhorší je, že okolí si myslí, že to dělám já

Stanislava (65): Z mé kamarádky se stala protivná bába, co donáší. Nejhorší je, že okolí si myslí, že to dělám já
Zdroj: Unsplash.com

Stanislava měla roky dobrou kamarádku ve stejném věku. Když došlo na důchod, každá se s tím prala po svém. Kamarádka Bohumila se asi nudila, tak vymýšlela, jak se zabaví. Donášela na své sousedy v širokém okolí. Na koho to ale sváděla?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 16. 11. 2020 06:30

S Bohumilou jsme dlouholeté kamarádky, které se dostaly do důchodového věku. Bohužel každá z nás se s tou situací poprala po svém. Bohumile přeskočilo a začala dělat zle.

Z kamarádky udavač

Bohumila bydlí skoro vedle mě. Žijeme v satelitním městečku, kde se lidé víceméně znají, minimálně podle obličeje. My jsme obě známé tím, že jsme hodně spolu. Chodíme spolu na procházky nebo si jen tak sednout na lavičku. Jeden by řekl, že spolu i bydlíme. Ještě donedávna jsem měla Bohumilu ráda.

Jakmile jsme ale zůstaly doma v důchodu, začala se měnit. Pořád na někoho nadávala, ukazovala prstem, co kdo dělá špatně. Ze začátku to bylo sem tam, ale pak už řešila jen ostatní a nestyděla se pomlouvat úplně všechny. Já to viděla tak, že se nudí, a tak zkrátka vymýšlí, jak si zkrátit dlouhé chvíle.

Ukázalo se, že je to ale ještě horší. Bohumila začala každý malý prohřešek hlásit na obec. Ať už šlo o to, že soused nesebral psí exkrement, nebo že někdo jiný pálí listí, když se to nesmí. Náš starosta to ze začátku na oko řešil a posílal hříšníkům prosby, aby se chovali tak, jak nám určuje nařízení.

Něco nesedělo

Jednou jsem potkala na ulici jinou sousedku, která se do mě pustila: „Tak to vám pěkně děkuji, kvůli vám teď nesmíme parkovat před domem!“ Koukala jsem na ni velmi překvapeně. „No, moc nekoukejte. To vy jste nás nahlásila na obec a teď musíme platit pokuty za stání, tak vám pěkně děkujeme,“ řekla ironicky.

Druhý den jsem to vyprávěla Bohumile. Ta se na mě podívala a řekla: „Vždyť to je v pořádku, nemají tam co stát, to je obecní silnice.“  Mně to začínalo docházet a říkám: „Proč si ale myslí, že jsem ji nahlásila já? Mně je to ukradené.“ Ona se jen zasmála se slovy, znáš lidi. Hlavně když budou parkovat tam, kde mají.

Nechala jsem to být. Bylo ale čím dál tím víc jasné, že se na mě blízké okolí kouká jinak. Naštvaně a podrážděně. Přitom jsem byla vždy oblíbená a nikdo neměl problém se se mnou na pár minut zastavit na chodníku a prohodit pár slov. Teď mě nikdo skoro nepozdravil a díval se zle.

Svedla to na mě

Jednou volal starosta dokonce i mně. Ptal se, čím topím, že dostal hlášení, že to kolem mého domu divně zapáchá. Zeptala jsem se na jméno toho, kdo mě udal, abych si to s ním vysvětlila a vyslechla si jeho stížnost. Řekl jméno mé kamarádky. Bohumila mě udává? Hned jsem se za ní vydala.

Dělala, že neví, o čem je řeč, a že se asi starosta spletl. Zeptala jsem se, jak to celé doopravdy je. Pod nátlakem vše vyklopila. Přiznala se, že každé ráno obejde celý blok, napíše si nedostatky jiných lidí a pak jde na obec nebo volá na místní policii, která to musí přijet zkontrolovat.

Když jsem se ptala, jestli neví i něco o tom, proč tady se mnou najednou nikdo nemluví, přiznala barvu. Všem řekla, že to dělám já. Udělala ze mě bábu, kterou nikdo nemá rád, ale přitom je to ona. Teď prosí o odpuštění. To dostane pouze v případě, že všem vysvětlí, jak to ve skutečnosti je.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu

Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu

Související články

Další články