Světlana (32): Když můj přítel začne popíjet, neví, kdy skončit. Váhám, jestli s ním chci vychovávat dítě

Když jsme se s Robinem (34) seznámili, hodně jsme vyráželi na všelijaké večírky a vesele popíjeli. Časem jsme se usadili a začali uvažovat o rodině. On se ale stále chová jako dřív. A z mého střízlivého pohledu je to otřesné!

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (28): Suchej únor mi málem zničil vztah. Já vydržela bez alkoholu celý měsíc, ale můj přítel ne

Já pít přestala, on bohužel ne

Robina jsem poznala na jedné velké narozeninové oslavě. Naše začátky mi připomínají jednu velkou party. Měli jsme mnoho společných známých, chodili na koncerty a popíjeli do ranních hodin. Já jsem se časem zklidnila, Robin se nočního hýření vzdát nedokázal.

Stávalo se, že vyrazil s kamarádem „na jedno“ a stejně přicházel až nad ránem. Když jsem náhodou byla venku s ním a o půlnoci chtěla jít domů spát, musela jsem ho vyloženě odtáhnout. Anebo jít zkrátka sama. Další dny jsme se pak hádali a já mu dělala doma dusno.

„Až budeš táta, taky mám čekat tyhle tvoje noční příchody? Nechceš se už začít chovat jako dospělý?“ vykřikovala jsem na něj a jeho kocovina pak musela být ještě nepříjemnější. Kamarádka se ho zastávala a připomínala mi, že je Robin pořád takový, jakého jsem ho poznala. To já se změnila. Měla pravdu, ale změnu jsem očekávala i od svého přítele. Snad si nemyslel, že budeme pařit do důchodu?

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (53): Manžel propadl alkoholu. Když u nás v noci ubytoval kamaráda, který sotva stál, požádala jsem o rozvod

Byla jsem z něj úplně zoufalá

Robin nechodil ven každý den, stačilo mu to jednou za dva týdny. A pokaždé to skončilo katastrofálně. Chyběly mu doklady, klíče nebo telefon a s tím se pojily další nepříjemnosti. Nejednou se skácel v koupelně nebo si pletl skříň s toaletou. Já jsem mu pak dělala peklo, ale zoufalí jsme vlastně byli oba.

Už jen zmínka o tom, že se chystá na něčí oslavu nebo jen „jedno pivo“ po zápase, způsobila, že mnou cloumal vztek. Zkusila jsem se na čas odstěhovat, posílat pro něho uprostřed noci taxíky nebo mu zakazovat chodit ven. Jeho přátelé mě považovali za bláznivku.

S Robinem byla samozřejmě legrace. O to větší, když popíjel. Kamarádi ho zvali mezi sebe rádi a rozhodně se ho nesnažili v pití krotit. On ale neměl záklopku, kterou má většina lidí. Nikdo z jeho přátel ho pak nemusel doma směřovat do postele, podávat mu kýbl a nad ránem se strachovat, jestli vůbec dýchá. Nemluvě o tom, že mohl cestou domů přijít k úrazu. S jeho přáteli jsem se přestala stýkat.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (31): Přišla jsem sice o přátele, ale život bez alkoholu a paření mi dává víc

Dostal ode mě poslední šanci

Občas se Robin snažil, buď vůbec nepil alkohol, omezil návštěvy hospůdek, anebo si zajistil brzký odvoz domů. Pokaždé ale přišel den, kdy tomu opět „nasadil korunu“ a všechno pokazil. Neměla jsem už trpělivost a rozhodla se ho opustit. Tehdy jsem ale zjistila, že po dvou letech čekání zřejmě budeme mít dítě.

Pro Robina je to poslední šance, jak se sebou začít něco dělat. Jedinkrát doma ztropí opileckou scénku a já seberu miminko a stěhuji se k rodičům. Jedna věc je trpět partnerovi opíjení, druhá zase nechat v takovém prostředí vyrůstat dítě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (31): Manžel začal hodně pít, pořád tajně doufám, že se z něj nestává alkoholik

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.