Vladimír (33): Matka se na mě nezdravě upnula. To, že mi ničí život, je jí úplně jedno

Je mi dávno přes třicet a stále žiji s matkou. Je to hrůza, rád bych se odstěhoval, ale matce naše uspořádání vyhovuje. Je ráda, že mě má u sebe. Ví, že stačí zavolat, a já jí hned pomůžu. To, že mi tím ničí život, ji netrápí.

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (39): Jsem si jistý, že nikdy nechci mít děti. Přišel jsem na způsob, jak toho dosáhnout

Matka se na mě nezdravě upnula

Moje matka to neměla lehké. Můj otec ji velmi brzy opustil. V podstatě mě nikdy nechtěl a podle toho se také choval. Založil si novou rodinu a na nás se úplně vykašlal. Mojí jedinou připomínkou jeho existence bylo to něco málo peněz, co občas poslal.

Asi kvůli tomu se na mě matka nezdravě upnula. Nikdy si jiného chlapa nenašla a já byl její jediný syn. Teď vím, že mě v dětství hodně rozmazlovala. Měl jsem skoro vše, na co jsem pomyslel. Jenže matka to nedělala proto, abych měl radost, ale proto, aby si mě pojistila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindra (39): Nový přítel se mi jevil jako sympaťák. Po jedné události jsem na něj ale změnila názor

Po nehodě jsme se o ni musel postarat

To jí ovšem tak úplně nevyšlo. Po maturitě jsem si našel práci a přítelkyni, se kterou jsem chtěl žít. Odstěhoval jsem se tedy, ale matka to nepřenesla přes srdce. Nakonec jsem z domu byl pouhý rok. Všechno změnila matčina nehoda.

Jela v noci autem od kamarádky, a ač byla na hlavní, nedostala přednost. Při havárii si zlomila obě ruce. Rekonvalescence se protahovala. V tu dobu mě poprosila, jestli bych se o ni nemohl postarat. Vařil jsem jí, uklízel a snažil se jí co nejvíc pomáhat, protože se zlomenýma rukama nemohla dělat skoro nic. Nakonec jsem u matky zůstal půl roku. Mé tehdejší partnerce se to nelíbilo. Měla s mojí matkou špatný vztah, navzájem se nesnesly, a proto se se mnou rozešla.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (36): Koupili jsme ruinu a už dva roky ji dáváme dohromady. Mám toho plné zuby

Citově mě vydírá

Už je to přes deset let, co bydlím s matkou. Všechny moje námitky, že bych chtěl žít sám, hned smete ze stolu. „A kam by ses, prosím tě, stěhoval? Tady aspoň ušetříš za nájem. Navíc tě tu mám po ruce a můžeš mi kdykoliv s čímkoliv pomoct,“ řekne mi matka, když se jí zeptám na názor.

Mně postupně dochází trpělivost. Je pro mě naprosto nereálné si najít ženskou. Nemůžu si ji ani vzít k nám do bytu, protože jakmile dojde řeč na to, že bydlím s matkou, vysměje se mi. Chtěl bych pryč, nemám ale sílu na to si dupnout. Matka mě citově vydírá a nechce mě pustit.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslava (68): Pohřbila jsem už čtyři muže svého života. A to ještě nebylo to nejhorší, co jsem musela zvládnout

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.