Facebook
Instagram
Liběna neměla se svou dcerou Patricií moc dobrý vztah, ale skvělého snoubence jí přála. Osud to nakonec zařídil trochu jinak. Ze svatby nic nebylo, protože Patricie si to rozmyslela.
S Patricií (23) jsme si nikdy nebyly příliš blízké. Moje dcera vždycky měla svůj vlastní svět, který přede mnou chránila. O jejích prvních schůzkách jsem nevěděla a do jejího dospívání jsem nebyla zapojena, protože mě k tomu jednoduše nepotřebovala.
Otěhotněla jsem příliš brzy
Možná to bylo proto, že jsem ji měla, když mi bylo teprve dvacet. Patricie je výsledkem románku s pohledným studentem posledního ročníku práva, který se se mnou pobavil na večírku a pak zmizel. Na mé pokusy o kontakt nereagoval, takže jsem si řekla, že to zvládnu sama.
Moc mi pomáhala moje matka, která bohužel zemřela, když bylo Patricii šest měsíců. Zanechala mi byt a značné úspory, takže jsem se nemusela bát o finanční stabilitu. Navíc mi její sestra dohodila práci na recepci hotelu.
Měla jsem spoustu práce a málo času na dceru. Zůstávala dlouho ve školce, později ve školní družině, obvykle jsem ji vyzvedávala jako poslední. Poté jsme šly domů, ona si udělala úkoly a šla spát. O prázdninách jsem ji posílala na různé tábory, rodinné výlety byly vzácné. Jak rostla, raději trávila čas s kamarádkami než doma.
Když odmaturovala, rozhodla se jít studovat do jiného města. Vždy byla samostatná. Zajistila si místo na koleji a našla si brigádu v kavárně. Telefonovaly jsme si asi jednou týdně, ale šlo spíše o výměnu informací. Navštěvovala mě zřídka, vlastně jen na svátky.
Dcera mě překvapila
O jejím životě jsem neměla moc informací, proto mě překvapilo, když mi jednoho dne po telefonu oznámila velkou novinu.
„Mami, musím ti něco říct. Už půl roku se vídám s Danem a myslím, že je to vážné. Na začátek června plánujeme svatbu...“ řekla mi.
Nevěděla jsem, co jí na to mám říct, tak jsem se alespoň vyptávala na toho chlapa. Ukázalo se, že seznámili v kavárně a je o téměř dvacet let starší než ona. Byl stejně starý jako já! Je novinář a často sedával s laptopem v kavárně, kde pracovala Patricie. Jednoho dne se dali do řeči a skončilo to tím, že se do sebe zamilovali.
No, nebyla jsem nadšená, že je s mužem tak starým, že by mohl být jejím otcem. Ale bylo to její životní rozhodnutí. Trochu jsem se bála, že si to za pár let rozmyslí. Co může tak mladá dívka vědět o životě? Měla by si užívat, ne se vázat a zakládat rodinu.
Rozhodla jsem se pozvat je na nedělní oběd. Chtěla jsem udělat dobrý dojem na budoucího zetě, takže jsem připravila svůj osvědčený recept: hovězí líčka na červeném víně a pečené brambory.
Dcera mi představila snoubence
Když jsem viděla Dana (43), podlomila se mi kolena. Nikdy jsem si nemyslela, že muž v mém věku může vypadat takhle! Podobné jsem viděla jen ve filmech.
„Těší mě, Patricie mi o vás hodně vyprávěla,“ přivítal mě galantně. Políbil mi ruku a podal kytici frézií, které miluji.
„Těší mě...“ vypravila jsem ze sebe, stále ohromená jeho vzhledem.
Dan byl skvělý společník. Zajímal se o kulturu, já mám humanitní vzdělání a vždy jsem ráda četla, takže jsme našli spoustu společných témat. Patricie se do našich rozhovorů o knihách nezapojovala, ale odpoledne uběhlo příjemně. Litovala jsem, že musí odjet.
Musím přiznat, že mi Dan trochu zamotal hlavu. Záviděla jsem dceři jí štěstí. Nejenže vypadal skvěle, ale byl také inteligentní a sečtělý. No nic, těšila jsem se, že se alespoň občas uvidíme, až budou manželé...
Nemohla jsem se dočkat svatby
Patricie nechtěla velkou svatbu, pozvali jen nejbližší rodinu a pár přátel. Z Patriciiny rodiny jsem vlastně zbyla už jen já, protože teta, která mi pomohla po smrti mámy, zemřela před několika lety. A děti neměla.
Najít správné oblečení mi zabralo spoustu času. Nechtěla jsem vypadat jako stará bába, ale také jsem se nechtěla oblékat do věcí určených mladší generaci, i když si myslím, že jsem stále velmi mladá. Nakonec se mi podařilo najít krásné šaty s velkými červenými květy, které mě navíc trochu omladily.
Na tu svatbu jsem se těšila. Chtěla jsem, aby moje dcera měla dobrý život po boku milovaného muže. Mně se to nepovedlo. I když jsem občas chodila na rande, všichni muži, se kterými jsem se setkala, mi připadali nezajímaví.
Styděla jsem se
Dva týdny před plánovanou oslavou jsem zaslechla zvonek. Očekávala jsem, že to bude pošťák, ale k mému překvapení jsem za dveřmi spatřila... Dana. Snoubenec mé dcery tam stál bledý jako stěna a s rozcuchanými vlasy.
„Stalo se něco? Něco s Patricií?“ vyhrkla jsem vyděšeně.
„Nic špatného, i když vlastně ano. Pusť mě dovnitř, prosím, musíme si promluvit.“
Řekl mi, že s Patricií se už nějakou dobu hádali. Vadilo mu, že chodila večer na párty s přáteli a vracela se nad ránem opilá. Snažil se s ní o tom mluvit, ale ona tvrdila, že se musí vybouřit před svatbou, protože pak už ji čeká jen mytí nádobí a úklid.
„Chápal bych, že občas jde ven s přáteli. Ale ne každou noc!“ řekl a já viděla v jeho očích směs hněvu a smutku.
To ale ještě nebylo to nejhorší. Den předtím, než ke mně přišel, se ráno probudil a zjistil, že Patricie nejen zmizela, ale vzala s sebou všechny své věci. Prostě odešla bez rozloučení a bez vysvětlení.
Okamžitě jsem sáhla po telefonu a zkoušela jí zavolat. Musela změnit číslo, protože to, které vždy používala, bylo neplatné. Co to do ní vjelo? Byla tak zamilovaná, všechno bylo připraveno na svatbu...
Styděla jsem se za ni a omlouvala se Danovi. Řekl mi, že to není moje vina, Patricie je dospělá a je si vědoma svých činů. Bylo mi ho hrozně líto. Dana jsem si oblíbila a tehdy mi bylo jasné, že už ho nikdy neuvidím...
Získala jsem muže na celý život
Když ode mě odcházel, řekla jsem nesměle: „Kdybys něco potřeboval, víš, kde bydlím, a máš moje číslo.“
O tři dny později mi zavolal. Řekl, že se cítí hrozně osamělý a jestli bych mu nedělala společnost na premiéře v divadle. V divadle jsem nebyla už patnáct let, ale řekla jsem, že s ním ráda půjdu.
Ten večer se protáhl až do pozdních nočních hodin. Seděli jsme v kavárně a povídali si jako dlouholetí přátelé. Bylo to moc fajn. Pak jsem ho pozvala na oběd.
Začali jsme setkávat pravidelně a po několika měsících mi došlo, že si svůj život už nedokážu představit bez Dana. On to asi pochopil také, protože jednoho dne jsme udělali další krok a pak další.
Patricie se mi dodnes neozvala. Těžko říct, jestli je na mě naštvaná, nebo se prostě stydí. Mrzí mě, že jsem přišla o dceru, ale na druhou stranu jsem získala muže, o jakém jsem celý život snila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
