Libor (34): Má matka se s námi soudí o naše děti. Chce je mít každý druhý víkend

Když jsem si před osmi lety bral Alenu, moje matka mi řekla: „Jestli si tu holku vezmeš, budeš litovat!“ Nikdy jsem nelitoval, má žena je perfektní. Máma se s mým rozhodnutím nikdy nesmířila. Dnes si myslím, že nešlo ani tak o Alenu, ale o to, že jsem si o svém životě začal rozhodovat sám. Máma je soudkyně, pohybuje se mezi vlivnými lidmi, má vazby na krajské politiky, podnikatele i další důležité osoby. Je zvyklá, že se věci dějí podle ní. Když k ní naše dcery začaly z jistých důvodů odmítat jezdit a my je nenutili, zařídila se po svém. Soudí se s námi!

Kryštof (40): Moje matka chtěla za hlídání vnoučat desetitisíce. Prý už časy babiček zdarma skončily

Nikdy jsme jí děti neodpírali

Navzdory všemu jsme se snažili, aby naše dcery měly babičku. Žena už rodiče nemá a oba si myslíme, že prarodiče i širší rodina jsou pro děti důležití. Zvali jsme ji na oslavy, vycházeli jí vstříc s hlídáním holčiček, mnohdy jsme si kvůli tomu i různě rušili a měnili program, jednou jsme dokonce odjížděli dřív z dovolené, protože se jí to tak hodilo. S námi dospělými sice obvykle vycházela dost ostře, ale s vnučkami vycházela docela pěkně. Možná to bylo i tím, že byly holčičky malé a hodně tvárné. Nyní jsou dcery předškolačky a mají už své hlavy.

Asi před půl rokem začaly holky říkat zvláštní věci. „Babička tvrdí, že maminka neumí vařit. Že se diví, že tátu ještě neotrávila.“ Nebo: „Babička říkala, že by mamka měla zhubnout a jinak se oblékat. Prý vypadá jako šmudla.“ Nejdřív jsme tomu nepřikládali velkou váhu. Jednoho dne ale starší dcera oznámila: „K babičce už nechci. Mluví ošklivě o mamince.“ A když si Mařenka něco usmyslí, není snadné s ní hnout. Navíc jsme ji chápali.

Eliška (61): Odmítla jsem hlídat vnoučata. Dcera mě nenávidí, ale já si po letech konečně užívám volnost

Obrátila se na soud

Snažil jsem se s mámou i dcerami mluvit. Nějak vše urovnat, vysvětlit si to. Pochopitelně jsem ji žádal, aby o Aleně před dětmi takto nemluvila. Je vzdělaná, má dvě vysoké školy a musela dobře chápat, jak to může holkám ubližovat. Jenže ona se jen pousmála. „Jednou stejně pochopí pravdu. A čím dřív, tím líp,“ odpověděla. Od té chvíle jsme návštěvy začali omezovat a holčičky jsme k babičce nenutili.

Před měsícem nám ale přišla žaloba. Matka se domáhá soudní úpravy styku s vnučkami. Chce je mít každý druhý víkend a část prázdnin. Když jsem ten dopis četl, nevěřil jsem vlastním očím. „Mami, opravdu se s námi chceš soudit?“ volal jsem jí hned. Odpověděla jen: „Když nejste schopni jednat rozumně, rozhodne soud. Co je na tom nepochopitelného?“

Helena (70): Obětovala jsem vnoučatům všechno. Teď si na mě nevzpomenou ani v den mých narozenin

Nevím, co bude dál

Nejhorší je, že naše holky jsou ještě malé. Nikdo je nechce zatahovat do sporů dospělých. Přesto dobře vědí, že se něco děje. Když přišel dopis od soudu, starší dcera se mě zeptala: „Táto, babička se na nás zlobí?“ Nevěděl jsem, co jí odpovědět.

Máma tvrdí, že jí děti nechceme dávat a štveme je proti ní. Jenže to není pravda. Chtěli jsme jen, aby před nimi přestala shazovat moji ženu. Místo toho jsme se ocitli v situaci, kdy proti nám stojí člověk, který celý život zná soudní prostředí lépe než kdokoli jiný. Popravdě máme s ženou docela strach.

Eva (70): Nevím, jak našim dětem taktně říct, že už nemáme na hlídání vnoučat sílu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].