Facebook
Instagram
Po veselých vzpomínkách na filmový festival v Karlových Varech se Vendula Pizingerová věnuje v dalším pokračování rubriky Máma na přechodu poněkud méně radostnému tématu, a to stárnutí zraku. Přistihla se totiž, že přestává vidět na blízko, což jí v běžném životě způsobuje někdy až kuriózní problémy. "Mámě jsem se smála, že nevidí. Teď jsem slepá taky," píše svým svérázným způsobem Vendula.
Ráda bych pojednala o stařecké vetchozrakosti, která postihuje lidi kolem čtyřicátého roku věku. Ve 43 letech jsem si musela trochu zvětšit písmenka na mobilu. Ale furt dobrý. Pak jsem byla u oční doktorky a ta říkala: "Hele, měla bys oči trénovat, všechno v pohodě." Jenže když člověk špatně vidí, není to dobrý. Tak jsem šla na vyšetření a tam mi řekli, že vetchozrakost jde řešit. Dají vám do oka čočku a vzhledem k věku, že mi ještě není hodně, mi dají jen jednu a mozek se s tím musí vyrovnat. Během dvou měsíců už pak člověk vidí oběma očima stejně.
Josef se pořád ptá, proč nenosím brejle
Zjistili, že na dálku vidím na 150 %, tedy líp než běžný občan. Já si vždycky myslela, že vidím až za roh, ale 150 procent je neskutečný. Tak jsem si říkala, že si tu operaci ještě nemůžu nechat udělat, musím počkat, až budu ještě starší, protože můj mozek se nevyrovná jen tak s něčím, natož když u toho bude muset zaostřovat.
Můj muž zase vidí hůř na dálku. Máme to doma proto rozdělené tak, že se mě manžel vždycky ptá, co je v dálce, co je tam napsané, a já zase počítám s tím, že mi přečte něco, co je blízko. A to pak od něj slyším: "Proč nenosíš brejle? Vezmi si brejle." Já už si pořídila několikery - teď je teda kupuju v DM za 150 korun, ale třeba ve Strakonicích jsem si pořídila troje nádherný v optice - jenže si je nedávám do futrálu stejně jako sluneční brýle, takže kabelka, klíče, šminky, všechno mám pohromadě, proto mám brejle vždycky poškrábané. Jak by řekla moje babička, jsem na tohle taková cuchta.
Mám ještě jedno řešení, vychytávku, nosím takovej lorňon na krk. To pak ty brýle používám. No jo, jenže jak jsem od malýho Pepíčka věčně umaštěná, zas mám tak špinavý skla, že přes ně stejně nevidím. A když jdu nakupovat, to je naprostá katastrofa. Třeba věci pro malý děti mají tak malý písmena, že je nemohou pořádně přečíst ani matky, kterým je rozhodně míň než mně. Já už pak vůbec nevím, na co to je, k čemu to je a co se s tím dělá.
Hezkej chlap s velkými písmeny
Další nástrahy na vás čekají v potravinách. Nejsem člověk, který by zkoumal obsah glutamátu, ale ráda bych se občas koukla, kolik co stojí. Hlavně dneska, když se všechno zdražuje. Musím tedy nosit brejle. Já jsem ale asi zbytková ADHD, takže mi na obličeji vadí, i když jsou kolikrát fashion a fakt to vypadá dobře. Brejle taky zakryjí nějaký ten rok, protože vám není vidět pod oči. Občas si je dávám na hlavu, což je úplně nejhorší. Mám je pak umaštěný, takže s sebou neustále nosím roztoky na čištění. Nakonec mám všude brejle, roztoky, a stejně když se ocitnu v situaci, kdy si mám něco přečíst, tak bohužel…
Písmenka na mobilu jsem si nedávno zase o trochu zvětšila, ale musím říct, že jsem jednou viděla chlapa, který byl fakt šik, bylo mu tak přes 60 let. Říkala jsme si: "Panebože, to je hezkej chlap!" Dal se se mnou do hovoru a poprosil mě o telefonní číslo. Vytáhl mobil a tam měl hrozně velký písmena! Říkám: "Ne, nezlobte se, prosím vás." Vetchozrakost je ukazatel věku. Něco jiného je, když má člověk oční vadu nebo je slepý od narození nebo po úrazu. To je pak situace jiná. Ti lidé žijí stejně jako my, jen mají jiný, silnější vjemy. Já je sice vnímám jako lidi s hendikepem, kterým musíme pomáhat, ale pak si říkám, že když stojím v tý sámošce, tak jsem na tom stejně. Taky se musím někoho zeptat, jestli by mi nepomohl.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Seš úplně slepá, smála jsem se mámě
Jednou jsem si dokonce nedokázala přečíst jídelní lístek. Bylo tam šero, prostě šílený, tak jsem si náhodně něco vybrala a bohužel to bylo zrovna jídlo, který nejím. A to jsem se jako malá smála babičce a mámě, když na něco neviděly. Třeba máma říkala: "Venuško, pojď mi navlíknout jehlu." Nebo než šla do práce: "Pojď mi zapnout řetízek." Vždycky jsem se plížila a říkala si: "Seš úplně slepá, ne?" A já už jsem slepá taky! Když chci něco zapnout, tak mi to Josef zapne. Kuba ne, protože jsem trapná a stará. Vždycky se mě zeptá, jestli jsem tak stará, že nevidím. Panebože, vždyť je klukovi sedmnáct a malýmu nejsou ani dva roky! Co mi bude říkat on?
Proč mě napadlo psát na tohle téma? Než jsem odjela na dovolenou, místo vodou na obličej s rozprašovačem jsem si nastříkala na tvář deodorant, takovej ten s pudrem. A dneska jsem si namazala obličej odličovačem na oči a říkala si: "To je nějakej divnej krém." Od teď se musím pořádně podívat, co používám. Taky si říkám, jestli ty moje problémy nejsou kombinovaný s Alzheimerem. Že na mě lezou tyhle věci, který nejsou úplně populární. A už vidím, jak se mi někdo bude smát, že vidím jen velký písmena a jste úplně vyřízená. Říkala jsem manželovi, že máme v rodině Alzheimera z obou stran a on odpověděl: "To je jednoduchý, po Pepíčkovi tady zbydou nějaký plenky, udělám ti klícku na zahradě a tam tě zavřu."
Slibuju, ty brejle se naučím nosit
Doufám teda, že takhle neskončím. Ale někdy mě chytá panika, že se cítím hůř, že nejsem úplně ready, šťastná, nebo se pověsím druhým na krk. Budu se muset učit nosit brejle. Jak je ta písnička, nosím černý brejle. Myslím, že spousta z vás má podobné problémy. Prostě ta doba, kdy jsme se smáli spolužákům, že mají brejle, je dávno pryč. Protože brejle jsou módní záležitost a to je moc fajn. Takže se i já učím nosit brejle.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
