Pizingerovy zradilo cestou do Albánie auto: Tchyně sehnala náhradní díl a poslala ho expres za námi, líčí Máma na přechodu

Cesta začala celkem typicky. Balení věcí na dovolenou, zátěžová situace pro celou rodinu. Moje kamarádka, psychiatrička Simona Lewandowská, mi vždycky vyprávěla, jak se při balení s manželem šíleně pohádají. A já to moc nechápala, protože jsem jezdívala víceméně s holkama, nebo s prvním mužem. A to jsem si sbalila kufr a jela.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová exkluzivně z Itálie: Na tomhle místě jsem prožila první dovolenou s Karlem, líčí Máma na přechodu

Hlavně nezapomenout motorovou pilu

Teď jsme se ale ubírali jiným směrem. Balili jsme do Defendru, který vypadá, že je velký, ale uvnitř je malý. Máme tam kávovar, vzadu je nářadí a motorová pila. Loni jsme v Rumunsku málem uvízli, protože jsme měli pilu jen listovou. Tak proto motorovka. A taky je tam bambilion náhradních dílů. Ještě, že nevezeme čtyři náhradní kola, to bychom s sebou už nevzali nic jinýho.

Auto má stan na střeše, ve kterým se dá bydlet, a je tam takovej malej kufr, kam si můžete zavřít věci. Takže jsme tam dali akorát dva balíky plenek pro Pepíčka a nějaký oblečení. Já měla čtyři trička, jedny batikovaný šaty a jedny tepláky, džíny a boty. To bylo všechno na 14 dní.

My mámy dobře víme, jak jsme od těch dětí furt špinavý a oplácaný. Po určitým rozdělení věcí jsme se rozhodli, že nebereme ledničku, protože je moc velká. Dá se dát dozadu, ale tam byly ty pily, náhradní díly a nářadí. Pak jsme to zhodnotili jako velkou chybu, protože bylo obrovský horko a mohli jsme nakoupit potraviny jen na ten okamžik. Jídlo jsme pak vyhazovali a to opravdu nerada dělám.

Mohlo by Vás zajímat:

Máma na přechodu Vendula Pizingerová exkluzivně z Chorvatska: Posílá prosebný vzkaz svému manželovi

Biotop nedaleko Plitvických jezer

Plán byl vyrazit z domova ve dvě ráno, ale nakonec to bylo samozřejmě později, asi až ve čtyři. Ujeli jsme nějaký kilometry a Pepíček se vzbudil. Počítala jsem, že bude spát delší dobu, ale znáte to. Pro dvacetiměsíční dítě není sezení v autosedačce zrovna největší hobby. Přesto jsme po nějakých peripetiích dorazili do neskutečně nádhernýho chorvatskýho kempu. Byl to vlastně biotop nedaleko Plitvických jezer. Nad řekou lítali motýli, vážky, ve vodě plavali hadi a spousta ryb. Nebyli tam skoro žádný lidi, než přijel českej autobus. Tak jsme si hezky zakempovali, kluci se vykoupali a druhej den ráno, že jedeme dál do Černý Hory. Pak už to byl jen kousek do Albánie.

Mohlo by Vás zajímat:

Máma na přechodu: Muž mi na Islandu daroval prstýnek z pouti, pak se vedle nás utrhl kus ledu, líčí Vendula Pizingerová

Prasklá hadice u turba

Celou dobu se mi zdálo, že to auto jede nějak divně. Blbě táhlo do kopce, až manžel někde u Splitu zjistil, že je prasklá hadice u turba. Tak jsem zajeli do nějaký vesnice a tam se Josef snažil koupil v Obi lepenku, aby to pomocí duše z kola opravil. V kempu pod pergolou, kde bylo asi tisíc stupňů, se mu to do druhýho dne částečně podařilo. Na cestu do Albánie to ale nestačilo. Takže jsme volali do Čech a tchyně sehnala náhradní díl, kterej jsme nechali expres poslat za námi.

Později se ukázalo, že expres nebylo úplně expres. A hlavně jsme skončili neplánovaně v Chorvatsku a museli si najít ubytování. Byl to dražší penzion, protože už jinde nebylo místo. Chorvatsko má asi dva milióny obyvatel a když tam tráví dovolenou půl milionu Čechů, je jasný, že každej čtvrtej pátej, koho tam potkáte, je Čech.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Vendula Pizingerova (@vendulapizingerova)

Neplánovaný pobyt v Chorvatsku

Už dlouho si přeju, aby s námi manžel někdy jel do Betyny, to je to moje oblíbený místo v Chorvatsku, jak jsem vám o tom nedávno psala. Tak jsem si to asi přála tak moc, až jsem silou mysli udělala díru do tý hadice a my zůstali v Chorvatsku. Vedro šílený, lidí všude mraky, ale našli jsme nějakou polodivokou pláž, kde byl dokonce stánek a lidí minimum. Pláž se jmenovala Mala Duba u Živogošče.

Ráda chodím ráno na procházku k moři a i večery jsou tam nádherný, když je moře křišťálový. Josef si tam koupil paddleboard a se slovy "to kupuju pro rodinu" jsem zahlídla jeho záda a v tu ránu byl pryč. Dobře věděl, že já z toho spadnu a že se tím bude bavit. Takže se bavil nejen on, ale chechtala se mi celá pláž. Takhle, v kleče se dá taky hezky jezdit a nepadáte.

Mohlo by Vás zajímat:

Máma na přechodu: Ve Španělsku jsem byla občas pokrytá supími lejny, ale přežila jsem to, líčí Pizingerová

Off roadem na divoké pláži

V Chorvatsku si ráda dávám vinný střik, dělají ho z hodně bublikovaný vody a není tam moc vína. Seznámili jsme se samozřejmě s nějakými lidmi, dali si společně drink a popovídali si. Potom jsme vyrazili na ostrov Hvar, kterej je teda nádhernej. Díky offroadu jsme zajeli na divokou pláž, kde vůbec nikdo nebyl a bylo to kouzelný. Bohužel jsme si Hvar neprojeli, protože bychom se nedostali do trajektu zpátky. Chtěla jsem vidět nádherný levandulový pole, ale nijak jsem si to vybojovávala. Sedli jsme si místo toho v přístavu a dali se pleskavici. Pepíček to prospal a byli jsme všichni spokojení.

Byl tam dost skalnatej povrch a hodně kamenů, pár pádů bylo, ale naštěstí je Pepíček obratnej a nic se mu nepřihodilo. Další den jsme trávili už u penzionu, protože přišel ten náhradní díl, kterej Josef namontoval, a mohli jsme konečně jet dál.

Projeli jsme přes Bosnu a Hercegovinu, a pak se před námi objevilo neskutečně krásný místo – Černá Hora. Tak jsme kempovali a užívali si na překrásný divoký pláži. Všude lezli obrovský pavouci s velkou prdelí, takový ty křižáci. Viseli úplně všude a Pepíček je nazýval brouček nebo mravenec. Má trochu jiný optický vidění jako dítě. Moře tam bylo nádherně křišťálový a potkali jsme tam nějaký Čechy na starý Jawě z roku 1958. Jak se tam zvládli na tý starý motorce dostat, nechápu. Nám to trvalo autem tolik dní.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová o zážitcích ze seznamky: Jednoho pána jsem radši obešla, měl ponožky v sandálech

V Albánii jenom na víkend

Albánie byla pro Pepíčka jedno velký pískoviště. Spřátelili jsme se tam s lidma, kteří přijeli taky Defíkem, a bylo to moc fajn. Pepíčkovi se odsud nechtělo a mně teda taky ne. Byla to nádherná jakoby zapomenutá pláž, ale byl tam i bar, což mi vyhovovalo. Dva dny bych tam klidně zůstala, ale byli jsme tam jen půl dne a jeli dál.

Bohužel jak jsme se blížili k horám, přestalo nám přát počasí. Obrovský bouřky, sesuvy půdy, šílený. Takže jsme večer trávili v dešti. Nepromokavý věci jsme měli jenom jedny, takže jsme byli durch. V Albánii je asi patnáct Národních parků, jeden z nich jsme viděli, nebo spíš přes mlhu neviděli. Kvůli počasí jsme se otočili zpět do Černý Hory a vraceli se přes nádherný jezera cestama necestama. Jeli jsme přes nějakej hraniční přechod, kterej byl jeden velkej kámen. Potom přes hustej les, to byl docela drsnej offroad. Josef si tam pořezal pár stromů. Cesty tam byly tak úzký, že by stačila jedna řidičská chyba a stalo se neštěstí.

V Albánii jsme strávili jenom dva dny, příští rok se tam chceme určitě vrátit. Všechno, co jsme neplánovaně zažili, bylo vlastně fajn a těším se na další výpravu.

Galerie Vendula Pizingerová a její zážitky z cesty do Albánie

+ 15 fotek + 16 fotek