Masakr na náměstí Nebeského klidu: Obětí bylo až deset tisíc. Jejich ostatky spálili a spláchli do kanálu

Předchozí protesty Čínská komunistická strana ještě stihla umlčet, pak ale použila hrubou sílu. Počáteční odhady hovořily o 1000 zmařených životů. Současný výzkum ale ukazuje na to, že počet obětí je ještě větší.

Mohlo by Vás zajímat:

Volyňský masakr i po letech šokuje svou brutálností. Proč museli Češi zemřít, je dodnes záhadou

Komunismus versus buržoazní liberalismus

Před osudnými protesty na náměstí Nebeského klidu se vládnoucí strana snažila zoufale zrušit vše, co spadalo do kategorie "buržoazní liberalismus." Do toho prakticky patřilo všechno, co podrývalo autoritu vlády. To si ale nehodlali nechat líbit studenti, kteří už měli dost represivních opatření, rostoucího bohatství zkorumpovaných vůdců, vysoké inflace a špatných vyhlídek.

Jediným jejich zastáncem byl generální tajemník strany Hu Yaobang, který se snažil své kolegy přesvědčit, aby byli k navrhovaným změnám přístupnější. Ti ho za to sesadili a vyloučili. Když pak v dubnu 1989 zemřel, stal se v očích protestujících mučedníkem, který položil život za jejich věc. V den jeho pohřbu, 22. dubna, se tak na náměstí Nebeského klidu sešly desetitisíce lidí. A nejen tam. Setkání se konala i v jiných městech. Nakonec se na náměstí tlačil dav čítající jeden milion osob. To upoutalo pozornost médií. Vláda na to reagovala vydáním varování, aby se všichni v klidu rozešli. To se ale brzy změnilo.

Nejprve proběhla interní diskuze. Nástupce Hu Yaobanga, Zhao Ziyang, se snažil s davem hovořit a vyhovět mu v některých jeho požadavcích. Premiér Li Peng a jeho příznivci, tedy takzvaná tvrdá linie, ale nesouhlasili. Ze strachu z možné anarchie, zavedla vláda stanné právo, které nakonec skončilo velkým masakrem.

Mohlo by Vás zajímat:

Pražské povstání: Masakr v Úsobské ulici rozpoutali opilí esesáci, zabili i těhotnou ženu

Masakr na náměstí Nebeského klidu

Ozbrojené jednotky s tanky se na náměstí dostaly v noci z třetího na čtvrtého června. Kdo se jim postavil do cesty, byl zastřelen. Kdo nechtěl uhnout, byl rozdrcen tankem. Zatímco Čína hovořila o nutných opatřeních proti kontrarevolucionářům, zahraniční média v tom viděla jasný masakr.

Byly zatčeny tisíce demonstrantů, kteří putovali do vězení nebo přímo na popraviště. Někteří stačili uprchnout, jiní ne. Třeba jako Zhao Ziyang, ten byl umístěn do domácího vězení a nahrazen oddaným soudruhem. Vláda tehdy přiznala, že zemřelo 241 lidí a dalších 7000 bylo zraněno. Tato čísla jsou ale dnes považována za velmi nepřesná.

Mohlo by Vás zajímat:

Katyňský masakr: Mělké hroby s popravenými Poláky objevili Němci, Sověti popírali vinu téměř půl století

Jiný pohled

Nezávislá organizace Freedom House, jenž se zabývá prosazováním svobody , označila ve své zprávě z roku 2014 Čínu za nesvobodnou zemi, čímž jí udělila nejnižší možné skóre v dané kategorii. Komunistická strana má monopol na politickou moc, navíc se nesmí o masakru na náměstí Nebeského klidu vůbec mluvit, což zavání velkou cenzurou. Také je nezákonné jakékoli organizování opozice. Přísně zakázány jsou také nezávislé politické strany.

Kdo přece jen vyjádří svůj názor, může čelit vězení či ublížení na zdraví. A právě i z tohoto důvodu jsou informace o masakru stále velmi kusé. Zhruba 24 hodin po incidentu poslal do Londýna tajnou diplomatickou depeši sir Alan Donald, jenž byla odtajněna až v roce 2017. Podle Donalda bylo zabito nejméně 10 000 lidí. Jedna z vojenských jednotek měla být ve svém počínání tak krutá, že je velvyslanec označil za primitivy. Informace mu měl poskytnout "dobrý přítel" ze Státní rady Číny.

Pravdou sice bylo, že předvoj těmto primitivům dělaly neozbrojené jednotky, ty byly ale záhy vystřídány. Původně měli mít demonstranti na opuštění prostoru jednu hodinu. Útok ale prý začal již po pěti minutách. Hrůzu celého masakru dokládá také fakt, že těla zavražděných nebyla vydána rodinám, ale spálená a spláchnutá do kanalizace.

O život přišli také zdravotníci. Vojáci je zastřelili, když chtěli raněným pomoci. O život přišel i jeden důstojník, v němž se hnulo svědomí. Nikdo si tehdy nemohl být jistý svým životem. Nechyběla kulometná hnízda ani odstřelovači na budovách.

Ač cenzura v zemi pokračuje dál, díky moderním technologiím začíná na povrch prosakovat pravda. Je tak docela možné, že se brzy dozvíme skutečný počet obětí, který může být ještě daleko vyšší, než číslo uvedené ve velvyslancově depeši.

Mohlo by Vás zajímat:

Tragický příběh Leskovic: Lidé se postavili nacistům, odpovědí byl krvavý masakr