Facebook
Instagram
Miloš má jediného syna Milana, kterému už je čtyřicet let. O víkendu představil Milošovi přítelkyni Jitku. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Jitka neměla jen jednu ruku.
Manželka Ljuba mi tragicky zahynula před pěti lety a já už zůstal sám. Cítím, že se přes její smrt jen tak nedostanu a nebudu s někým jen proto, abych nebyl sám.
Syn pořád ne a ne se usadit
Ještě když Ljuba žila, často jsme si dělali starost o našeho jediného syna Milana. Táhlo mu na čtyřicet a vedl dost nevázaný život. Po vysoké škole si našel práci v zahraniční firmě. Hodně cestoval po světě a z fotek bylo patrné, že měl občas dámskou společnost. I z jiných snímků bylo vidět, že se u něho střídají slečny jako na běžícím páse. Pár let po škole jsme na Milanově chování neviděli nic špatného. Ale roky mu přibývaly a on stále neměl potřebu navázat vážný vztah.
„Ten náš syn, to je takovej kanec. Já to nechápu. Každý měsíc má jinou holku,“ lamentovala vždy Ljuba. Uklidňoval jsem ji, že až ho toto období přejde, potká svoji osudovou ženu a bude toužit být jen s ní. „No, tak toho bych se ráda dožila,“ smála se vždy Ljuba. Bohužel osud jí to nedopřál. Uplynulo pět let od Ljubiny smrti, než mi syn přestavil svou vyvolenou. A musím říct, že jsem byl hodně překvapený.
Syn mi chtěl představit přítelkyni
„Tati, co kdybych ti o víkendu přivezl představit svou přítelkyni?“ volal Milan ve středu večer. Byl jsem nadšený. Ihned jsem zavolal sousedce, která mi za peníze chodila jednou měsíčně uklidit. O víkendu musí být všude čisto. Musím udělat dojem, aby se za mě Milan nestyděl. Zítra dojedu nakoupit a naložím maso, plánoval jsem si. Upřímně jsem byl rád, že se syn konečně hodlá usadit.
V sobotu ráno jsem vstal a upekl bábovku ke kávě. Dům zářil čistotou, já byl oholený a ve své nejlepší košili očekával významnou návštěvu. Připadal jsem si jako puberťák. Třásly se mi ruce, když jsem šel otevřít. Objal jsem se se synem a všiml si, že za ním stojí drobná slečna. Chtěl jsem se s ní přivítat a podat jí ruku. Jenže ona nijak nereagovala. Nemohla. Neměla totiž pravou ruku. Zmateně jsem na ni koukal a ona jen tiše pronesla: „Dobrý den, ráda vás poznávám. Já jsem Jitka.“
Po počátečním šoku přišlo smíření
Jitka byla moc milá. Hezky jsme si popovídali. Když syn griloval maso, sama začala o svém hendikepu mluvit. Prý o ruku přišla v dětství. Ani si nepamatuje, jaké to bylo se dvěma rukama. Před rokem dokončila vysokou školu a pracuje v reklamní agentuře. S Milanem se seznámila na jedné akci, kde se dali do řeči. Dlouho prý spolu kamarádili a pár tvoří asi osm měsíců. Zkraje jsem měl pochybnosti o synově zdravém rozumu. Životem mu prošlo mnoho žen a on si vybral dívku s hendikepem. Syna jsem považoval za lehce povrchního. Měl jsem za to, že u partnerek ho zajímá výhradně vzhled.
Ale když jsem viděl, jak láskyplně na Jitku kouká, pochopil jsem. Takto jsem se celý život díval já na manželku. Asi je pravda, že láska nezná hranic a je slepá. Dokonce mi oznámili, že plánují společné bydlení a založení rodiny. Na to ze mě vypadlo: „Tak to budu hlídací dědek a se vším vám pomohu.“ Hned v neděli jsem zajel na hřbitov vše povědět manželce. A fakt se těším, co mě v životě ještě čeká.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
