
Míša je s novým partnerem necelý půl rok a zamilovanost bohužel kazí vážné spory. Zcela se rozchází v pohledu na antikoncepci. Milan ani Míša nechtějí ustoupit ze svých zásad.
Nikdy jsem nebrala hormonální antikoncepci. Nemám sice žádné
zdravotní omezení, která by její užívání zapovídala, ale i tak ji brát nechci. Velmi
se starám o své zdraví, snažím se vyhýbat všemu nepřirozenému, žiji
v souladu se svým tělem, ženským cyklem i cykly přírody. Nechci do sebe
zbytečně „cpát chemii“, když to jde zařídit i jinak. Odmítám i nehormonální tělísko.
Jednu zkušenost s ním mám a ta mi úplně stačila. Milan to ale vidí jinak a
názor nehodlá změnit.
Téma, které se pořád vrací
Poprvé to zmínil hned po prvním sexu. Tehdy velmi jemně, nenápadně: „Neuvažovala jsi někdy o prášcích?“ Odpověděla jsem klidně, že ne, a proč. A prakticky od té doby neustále a v mnoha podobách slýchám: „Nyní jsou prášky absolutně bezpečné, pohodlné, dokonce je doporučují kvůli zdravotním problémům, nikdy jsem nepotkal ženu, která by je nebrala…“ Milan o té záležitosti zkrátka mluví tak, jako by šlo o polykání vitamínů.
Když jsem mu několikrát řekla, že kondom, třeba i v kombinaci s některými dalšími přípravky, je přece také bezpečná možnost, tvářil se, jako bych ho chtěla mučit. „To fakt ne! Nic si neužiji a je to nehygienické,“ sdělil mi několikrát. A když je v ráži, začne vysvětlovat, jak je pro ženu sperma v mnoha ohledech zdravé a jedinečné.
Kompromis odmítá
S Milanem si jinak rozumíme, pojí nás nejen to, že se máme rádi, ale máme i stejný koníček. Oba jsme vášniví sportovní střelci, máme si o čem povídat, sdílíme doslova identické názory na život a politiku i trávení volného času. Je extrémní škoda, že se v další tak zásadní věci názorově rozcházíme.
Nedávno přišel s návrhem, abych si nechala zavést nehormonální tělísko. „Když nechceš hormony, tak si nech zavést tělísko. Kolegyně ho má pět let a je to prý naprostá pecka…“ začal snad půlhodinovou přednášku, během níž mluvil jako učebnice gynekologie. „Trochu jsi ale zapomněl, že jde o mé tělo, já do sebe žádný cizí předmět strkat nechci, už jsem to jednou zkoušela a fakt to netoužím opakovat,“ odpověděla jsem.
Byla jsem naštvaná, nelíbil se mi ten absolutní nerespekt k mému tělu a mému rozhodnutí. Úplně mě přešla chuť mu vysvětlovat, že mě zavádění hodně bolelo, že jsem tělísko dlouho cítila a měla ještě další nepříjemné symptomy. Nejsem prostě na rozdíl od jeho úžasné kolegyně „tělískový typ“!
Je to neřešitelné
Naše situace je v podstatě neřešitelná, jednoduše se nemůžeme shodnout. Já prášky i tělísko odmítám, on zase odmítá všechny další možnosti, tedy kromě té jediné, poněkud primitivní a riskantní, kterou nyní využíváme. Ale i ta mu v podstatě není po chuti.
Navzdory všemu mám Milana stále ráda. Dá se říct, že to je nejlepší chlap, kterého jsem dosud potkala. Velmi dobře si uvědomuji, že mi také už není dvacet, a tak pochopitelně neustále přemýšlím, kde je hranice mezi kompromisem a ztrátou sebe sama.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




