Facebook
Instagram
Postava Šinigami není v současnosti zastoupena pouze v klasických japonských hrách. Tento druh smrtky můžeme dnes již také vidět třeba v televizních pořadech, kde láká nešťastníky do své náruče.
Každá kultura má svou vlastní smrt. Někdy je to dáma s kosou, jindy to může být zase anděl s černými křídly. V Japonsku to jsou Šinigami, smrtky, které jsou zároveň považovány za bohyně. Jde totiž o to, že nikoho násilně netáhnou do podsvětí, spíše jen završují přirozený koloběh života.
Relativně moderní stvoření
Název Šinigami je složeninou. Kami (zde psáno bez g) značí Bůh a Shi znamená smrt. Ač se může na první pohled zdát, že jde o prastaré bytosti, ve skutečnosti je jejích původ poměrně moderní. Šinigami se začaly v japonském folklóru objevovat až na přelomu osmnáctého a devatenáctého století.
To odpovídá době, kdy se začalo tradiční buddhistické, taoistické a šintoistické náboženství mísit se západní kulturou. Stvoření Šinigami tak mohli lidé vidět třeba ve hře dramatika Čikamace Monzaemona, v níž tyto bohyně smrti přesvědčují lidi k sebevraždě. Odborníci ale stále přemítají nad tím, zda jde o skutečné tvory, nebo jen metaforu představující vnitřní rozpoložení postav a připomínku křehkosti a pomíjivosti života.
Šinigami v literatuře 19. století
V roce 1841 se v knize Ehon Hyaku Monogatari objevila povídka o Šinigami, v níž byly tyto entity vykresleny coby škodolibí duchové mrtvých, kteří se snaží přivést neštěstí do života těm, kteří již mají v hlavě temné myšlenky, kupříkladu na sebevraždu. Do přízně smrtelníků se snaží vetřít různými dohodami nebo laskavostmi.
Co se týče vzhledu, v tomto ohledu nejsou jednotní. Někdy se přetvoří do postav malých dětí. Jindy se z nich stanou vysoké a vychrtlé ženy s dlouhými bílými vlasy a v černém kimonu. Ale ač zde panuje nejednota, v jednom se všichni vypravěči shodují. A to sice ve zdroji těchto pověstí.
Bohyně Izanami - první Šinigami
Možného "prapředka" Šinigami bychom mohli najít v šintoistické bohyni Izanami. V knize Kojiki z osmého století od autora O No Yasumara, se dozvídáme, že Izanagi cestuje do podsvětí, aby zachránil svou ženu, bohyni Izanami, jenž zemřela poté, co porodila boha ohně. Jakmile ji spatří, prosí ji, aby se vrátila zpět. Ona však nemůže, již totiž v podsvětí ochutnala jídlo.
Přesto ale zkusí bohy podsvětí přemluvit. Izanagi ale musí zůstat před branami hradu, v němž po smrti žije, a za žádnou cenu se nesmí dívat dovnitř. Jenže čas se vleče pomalu, Izanagi nevydrží a vtrhne do hradu. Tam spatří svou ženu jako zapáchající tlející mrtvolu, jenž se nachází v jakémsi nehybném transu. Ze strachu tak raději uteče, Izanami ho ale za nedodržení slibu pronásleduje. Izanagimu se podaří doběhnout až ke vchodu do podsvětí, který následně zakryje velkým balvanem. Tím vznikne předěl mezi živými a mrtvými. Izanami je vzteky bez sebe a slíbí, že za to zabije tisíc nevinných lidí. A právě proto ji někteří vypravěči považovali za první japonskou smrtku.
Šinigami v popkultuře
V popkultuře se Šinigami liší od svých protějšků ve folklóru. Kupříkladu v anime sérii Death Note uzavírá hlavní hrdina dohodu s bohem smrti. Z toho mu plyne povinnost zapisovat do tohoto "Zápisníku smrti" jména lidí, kteří jsou odsouzeni ke smrti. Zde tak Šinigami koná jen ve svůj prospěch. Smrt lidí prodlužuje jeho vlastní život. Neudržuje tak pouze přirozený koloběh života.
V další anime s názvem Bleach zase tato stvoření plní roli ochránců a strážců mrtvých. Jedno mají ale společné - fascinuje je etapa života, která většinu lidí děsí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Šinigami
Allthatsinteresting.com: The Legend Of The Shinigami, The Terrifying Grim Reapers Of Japanese Lore
