Iva Šmoldase málem zabily jeho vlastní ledviny: Zažíval jsem zadarmo halucinace, za které mnozí platí velké peníze

Básník a herec Ivo Šmoldas (70) bude na loňské Vánoce ještě dlouho vzpomínat. Přesně před rokem totiž podstoupil vážnou operaci ledvin v pražském IKEMu. Po transplantaci ledvin se totiž nová ledvina neujala, jak se předpokládalo, a nastaly komplikace.

„V mém nitru se po té transplantaci odehrál takový klasický příběh – jakmile ty staré drůbky zjistily, že přišel imigrant a začal konat jejich práci, tak ony se vyprdly už úplně na všechno. Přestaly se činit,“ vysvětluje v talkshow Na kafeečko náš oblíbený mistr humoru a trefných glos. „To jim vydrželo jenom chvíli. Posléze se začaly nudit, a aby si ukrátily volnou chvíli, tak počaly škodit. Několikrát se mne pokusily sprovodit ze světa,“ vzpomíná někdejší televizní bavič, pro kterého není ani vážná operace důvodem pro zrušení zájezdového představení.

Ivo Šmoldas ukázal svou krásnou jihočeskou chalupu: Vnuci ho tam ruší hlukem a manželka příliš krmí

Ivo Šmoldas oslavil sedmdesátiny

Ivošku, Lifee vás navštívilo na vaší chalupě, ale od naší poslední návštěvy se změnilo to, že jste malinko dospěl. Letos jste slavil 70. narozeniny. Opožděně vám gratuluji, vítejte mezi muži. Slavil jste hodně?
No, ne. Moje žena měla totéž, i když se to nemá říkat, ale holt – stalo se. Takže také měla tohle kulaté výročí. Domluvili jsme se, že to oslavíme jaksi zároveň – vyjde to levněji. Udělali jsme takový drobný mejdan u nás na vsi, bylo to docela hezké, oživili jsme bývalou vesnickou hospodu. Tam jsme se sešli s přáteli a žena rozhodla, že bude ještě jeden mejdan v Praze. Ale na ten nedošlo, protože jsme se nedokázali domluvit na žádném datu, tak aby to vyhovovalo všem, a také těm hospodám, kde bychom to chtěli udělat. Takže z toho nakonec sešlo a možná to budeme slavit až příští rok.

Nebo až ty osmdesátiny. Nespěchejte.
No, nebo takhle. Ale zase by bylo dobré oslavit to se zpožděním jednoho až dvou let, že? Čili proč slavit něco, co by trvalo jen velmi krátce. Jestli se dožijeme ještě něčeho dalšího, tak možná to bude dobrým motivem a výmluvou k nějaké oslavě.

Přijde mi, že od jisté doby ten čas utíká rychleji.
Opravdu, je to takový zvláštní fenomén. Čím je člověk starší, tím běží čas rychleji, hodiny a minuty jsou kratší. Zrovna předevčírem jsem točil v rádiu s jednou krásnou mladou zpěvačkou a herečkou. „Teď si pustíme písničku z vašeho nového alba.“ Ona se zarazila: „Ale to není nové album. To vyšlo před čtyřmi lety.“ „Ale to je nové!“ Pro ni to byla historie, velmi hluboká. Před čtyřmi lety? To je vlastně dneska.

Vidím to na své dceři, jak ten čas letí. Vy máte děti také odrostlé, že?
No jo, děti stárnou rychleji než lidi. Na nich je to pořádně vidět. Moje děti už mají víceméně na dohled důchodový výměr, takže to už je jiná otázka. Ale sleduji to na těch vnucích.

Kutil Ivo Šmoldas: Na své chalupě renovuje nábytek a ukázal nám své nejkrásnější kousky

Vážná operace ledvin: Zůstala mi už jen jedna

Další věc se změnila, co jsme se neviděli. Chlubil jste se nám, Ivošku, že máte tři ledviny. Ale teď už máte jen jednu, že?
Ano, já zachovávám lichý počet, tak abych se trošku vymykal. Dlouhá léta jsem měl banální páreček ledvin, ale potom mi přibyla. Díky IKEMu jsem dostal nádivku, jednu ledvinu navíc. Vyznačovala se tím, že na rozdíl od těch starých ledvin byla a je funkční. To musím zaklepat. V mém nitru se po té transplantaci odehrál takový klasický příběh – jakmile ty staré drůbky zjistily, že přišel imigrant a začal konat jejich práci, tak ony se vyprdly už úplně na všechno. Přestaly se činit. To jim vydrželo jenom chvíli. Posléze se začaly nudit, a aby si ukrátily volnou chvíli, tak počaly škodit. Několikrát se mne pokusily sprovodit ze světa, naposledy to bylo před loňskými Vánocemi, kdy jsem se musel uchýlit do IKEMu.

A to byly krásné stavy! Já tedy nevím, co to bylo, jak se jmenuje ten původce, ale v těch ledvinách si žily velmi veselé mikroorganismy, a ty se mi snažily přivodit celkovou sepsi. Trávil jsem tam jistý čas ve vysokých horečkách. Bylo to hezké, protože s těmi horečkami přicházejí i nějaké ty halucinace. A já jsem si s nadšením uvědomil, že zažívám úplně zadarmo stavy, za které mnozí lidé platí velké peníze.

No jasně, drogy jsou drahé!
Takže jsem si užíval, no ale potom jsem se uchýlil do IKEMu, a tam mě toho zbavili. Nicméně rozhodli, že už toho bylo dost a že už by ty staré ledviny měly jít pryč. A říkali, že co nejdříve. Dokonce se tam odehrála jedna veselá scéna, kdy já jsem tam po těch horečkách ležel v pelechu jako mrcha – to člověk nevypadá nejlépe – a přišel si se mnou pohovořit jeden mladý doktor na téma toho vyndávání starých ledvin.

Ptal jsem se ho, jak dlouho bude trvat moje rekonvalescence, říkal, že nejméně asi šest týdnů. Ale že by se ta operace měla udělat co možná nejdříve. „Šest týdnů? To já teď nemůžu, protože mám plný diář a je třeba to nějak vyřídit. Třeba naše představení. Buď přesunout, nebo sehnat záskok. To já nemůžu všechny takhle překvapovat. Musíme to odložit.“ Koukal na mě a říkal: „No, já bych to moc neodkládal, protože ten zákrok je třeba udělat, dokud je člověk svěží.“ Ležel jsem tam jako vařené hovězí a tohle mě rozesmálo. Tak jsem mu řekl: „No, tak tuhle chvíli už jsme, doktore, dávno prošvihli. Naposledy jsem byl svěží tak tři hodiny po porodu, a potom už nastala malátnost.“ Tak jsme to odložili na březen a bylo to hezké.

Kutil Ivo Šmoldas: Na své chalupě renovuje nábytek a ukázal nám své nejkrásnější kousky

Ivo Šmoldas podal revers a odjel hrát divadlo do Znojma

Vzpomínám si, jak jsme o vás přesně před rokem měli strach. I přesto chodily velmi vtipné zprávy. Dokonce jste se potom sbalil a odjel hrát dvě silvestrovská představení do Znojma. Klobouk dolů.
Po té vánoční hospitalizaci jsem se s lékaři v IKEMu domluvil, že mě pustí, a opravdu tak učinili. Já jsem tomu byl rád. Jednak jsem nechtěl zklamat znojemské publikum, a překazit představení, no tak to už vůbec ne! No a také jsem chtěl dodržet tradici. Protože já jsem už předtím jeden silvestrovský dvoják ve Znojmě hrál. A to jsem byl těsně po infarktu. „Musíme dodržet tradici!“ Takže po této záležitosti muselo Znojmo přijít.

Takže když přežijete Znojmo, tak přežijete všechno.
Ano. Tak tam je krásné divadlo. Bylo to bezvadné.

Ale pamatuju si, že jsem o vás měla velký strach. Nejen já, všichni jsme vás sledovali a ptali se vás, jak vám je – to muselo být hrozně příjemné.
Měl jsem jeden problém. V té hře figurují stany a občas z těch stanů lezeme. A já jsem zjistil, že po té dvanáctidenní hospitalizaci, kdy jsem ležel – není únavnější činnosti než ležení, to člověka úplně vyčerpá – a při prvním představení jsem zjistil, že ze stanu ještě po čtyřech vylezu. Ale potom jsem se už nedokázal vztyčit. Vůbec! Takže jsem musel potupně přelézt až k portálu a šplhat po těch zlacených štukách nahoru.

Ještě že to mají ve Znojmě takhle hezké.
No jo. Zlatíčko mě vytáhlo nahoru. Jinak jsem si říkal, že to snad dohraju na čtyřech – bude avantgarda.

Vtipkoval jste také o tom, že když vám odejmou operativně drůbky, tak přijdete o dost kilo.
Ano.

Začala jsem to přepočítávat na svá prsa – kdyby mně odebrali prsa, bylo by to podobné. Bylo to hrozně moc!
Slibovali mi dokonce dvanáct kilo. Staré ledviny, které byly zbytnělé, velké a nepracovaly. To tak bývá, že velikáni nakonec nepracují. Takže ano, těšil jsem se, že dolů půjde dvanáct kilo. Nakonec to tak nebylo. Bylo jen šest.

O čem dalším promluvil Ivo Šmoldas:

• Jak se svou rodinou tráví Vánoce
• Jak nechtěně překvapil své děti coby Ježíšek
• Proč osobně připravuje bramborový salát
• Proč ho děsí rybí polévka
• Jak vzpomíná na Vánoce během svého mládí a setkání s Dědou Mrázem

Na fotografie Ivo Šmoldase s manželkou Danou, ale také na snímky z divadelního představení s Miluškou Bittnerovou se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Iva Šmoldase málem zabily jeho vlastní ledviny: Zažíval jsem zadarmo halucinace, za které mnozí platí velké peníze

+ 9 fotek + 10 fotek