Facebook
Instagram
V koncentračních táborech pracovalo okolo 300 lékařů patřících pod SS. Všechny spojovala jedna věc – místo zachraňování lidských životů se věnovali jejich systematickému zkracování, a to zejména děsivými pokusy. Tady jsou příběhy těch nejhorších bílých plášťů ve službách smrtihlava.
Johann Kremer si v září roku 1942, poté co zplynoval 800 žen, napsal do deníku toto: "Děsivé. Hauptsturmführer Heinz Thilo (posádkový lékař) měl pravdu. Je to anus mundi, konečník světa." Že by se v něm hnulo svědomí? Kdepak. Tímto si jen ospravedlňoval existenci koncentračních táborů. Byla to prý místa, kde se očišťovala společnost.
Gerhard Buhtz
Gerhard Buhtz se narodil v roce 1896. Během první světové války narukoval jako dobrovolník. Z fronty se vrátil s průstřelem plic a několika vyznamenáními. Poté začal studovat medicínu. Zajímal se o soudní lékařství a psychiatrii.
V květnu roku 1933 vstoupil do NSDAP, díky tomu se stal ředitelem Ústavu soudního lékařství na Univerzitě Friedricha Schillera. "Spolupracoval" hlavně s Buchenwaldem a Gross-Rosenem. Prováděl především pitvy na zemřelých vězních. Dle jeho názoru nezemřeli na týrání, ale na infarkt a záněty slepého střeva. Účastnil se také akce T4 – nucené sterilizace mentálně postižených lidí. A nebránil se ani vasektomiím.
Friedrich Entress
Friedrich Entress se narodil v Poznani. Díky babičce uměl dokonale polsky. Přesto se vždy považoval za Němce. Pravý původ později před svými kolegy tajil. Aby pravda nevyšla najevo, zlikvidoval všechny známé, kteří se ocitli v táborech, kde sloužil. Nejvíce se "vyřádil" v Osvětimi.
Ještě před příchodem Mengeleho, infikoval zdravé vězně krví s tyfem. Šlo o experiment, který vědě nic nepřinesl. Pouze u něho trpěli lidé. Kromě toho vězňům lámal kosti a dával je znovu dohromady. Rovněž uměle vyvolával záněty, na které pak dával obklady z hořčice. V roce 1945 byl zajat spojenci a odsouzen k smrti.
Karl Babor
Karl Babor se narodil 23. srpna 1918 ve Vídni. Když vypukla druhá světová válka, bylo mu pouhých jednadvacet let. Do tábora Gross-Rosen přišel na sklonku roku 1941, aby nahradil Entersse. Přitom ani ještě nesložil Hippokratovu přísahu. Stále byl jen studentem medicíny. Vlastně to nevadilo. Nepřijel totiž lidi zachraňovat...
Ihned po nástupu dostal neomezenou pravomoc. Jeho vášní bylo vpichování smrtících injekcí do srdcí vězňů. Někdy jim také podával "kapky na srdce". Fungovaly rychle – pacienti po nich zmodrali nedostatkem vzduchu, začali trpět svalovými křečemi a po pár desítkách sekund zemřeli. Babor jim ve skutečnosti podal kyanid.
Na podzim 1942 se Karl Babor přestěhoval do Dachau. To už měl v kapse záslužný kříž za lečbu tyfu, který sužoval jeho bývalé pracoviště. Čím ho léčil? Zmizením pacienta. Není nemocný, není nemoc. V Dachau se nicméně cítí jako v nebi. Je tam i doktor Sigmund Rascher, ten provádí barbarské experimenty hodnotící vliv nízkých teplot na organismus. Vězně noří do bazénu s ledovou vodou, další stojí nazí na mrazu a strážní na ně lijí jeden kýbl vody za druhým.
Na konci války je Baborovi sedmadvacet a má na svědomí životy tisíce lidí. Spojenci ho ale považují za bezvýznamného esesáka a po předběžném vyšetřování ho pouštějí na svobodu. On tak v klidu dostuduje medicínu a nastoupí do porodnice ve vídeňském Gersthofu. Spravedlnost si ho najde až v roce 1952. Na základě svědectví vězňů z tábora je obviněn z vraždy blíže nespecifikovaného počtu lidí fenolovou injekcí. Podaří se mu ale zmizet. O dvanáct let později je jeho tělo vyloveno v Etiopii z řeky v Addis Abebě. Střelil se do hlavy.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Koncentrační tábor
Ciekawostkihistoryczne.pl: Lekarze SS: sadyści w kitlach
