Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Petra sehnala levnou dovolenou v Turecku a těšila se, že bude jen relaxovat a koupat se v moři. Netušila, že ji čeká spousta potíží. Domů se vrátila vyčerpaná fyzicky a psychicky a navíc s vyvrknutým kotníkem.
Seděla jsem v kanceláři a najednou jsem dostala chuť odjet někam do tepla. Turecko mi připadalo jako ideální volba – navíc jsem sehnala letenky za dobrou cenu. Kdybych tušila, jak to dopadne, zůstala bych doma. Jenže když člověk plánuje dovolenou, nepředpokládá, že se něco pokazí...
Všechno se začalo kazit
Odlet byl v pět ráno. Vstávala jsem uprostřed noci, protože jsem musela být na letišti minimálně dvě hodiny předem. Utěšovala jsem se, že na nepohodlí rychle zapomenu. Jenže můj let měl zpoždění a čekala jsem až do devíti. Dostala jsem hlad, takže jsem si koupila kávu a malý sendvič. Zaplatila jsem za to nehorázné peníze. I obyčejná voda stála majlant. Nikdy nepochopím, proč jsou ceny na letištích tak přemrštěné. Vždyť je to čisté vydírání.
A to nebylo všechno. V letadle jsem měla smůlu – vedle mě seděl muž, který chrápal. Samozřejmě jsem si nevzala sluchátka ani špunty do uší. Jeho chrápání bylo určitě slyšet i do kokpitu. Po přistání mě bolela hlava. Létání nemám ráda a s podobnými „bonusy“ mě dovede otrávit ještě víc.
„To snad ne,“ vydechla jsem, když jsem uviděla autobus, který nás měl odvézt do hotelu. Z výrazu ostatních cestujících bylo jasné, že nejsem jediná, kdo z něj má špatný pocit. A bohužel oprávněně. Autobus se totiž porouchal. Řidič se pustil do opravy sám, takže jsme stáli celou věčnost. Do hotelu jsme dorazili až pozdě odpoledne. Tam mě čekalo další překvapení. Můj pokoj nebyl připravený! A podobně dopadlo víc hostů. Dovolená ani pořádně nezačala a já už chtěla zpátky domů. Litovala jsem, že jsem vůbec odjela...
Bylo mi špatně
Hotel se chlubil čtyřmi hvězdičkami, ale realita byla jiná. V koupelně byl nepořádek, z kohoutku tekla žlutá voda a klimatizace nefungovala. Pohádala jsem se s recepční – podle ní problém neexistoval. Dost nepříjemným tónem mi poradila, ať si otevřu okno. Když už jsme u toho okna, měla jsem přislíbený výhled na moře. Místo toho jsem koukala na špinavý dvorek a přetékající popelnice. Nakonec mi velmi neochotně přinesli větrák. Byl tak hlučný, že jsem neslyšela vlastní myšlenky.
„No co, nějak to přežiju,“ zabručela jsem. Náladu jsem měla pod bodem mrazu. V hlavě jsem si už připravovala negativní recenzi, kterou zveřejním po návratu. Tehdy jsem na to neměla sílu – a navíc byl místní internet pomalejší než šnek.
Druhý den to bylo ještě horší. Udělalo se mi špatně od žaludku a přidaly se střevní potíže. Samozřejmě jsem neměla žádné léky.
„Just drink cola,“ poradil mi jeden z hotelových zaměstnanců.
Nikdo mě nebral vážně. Pomohla mi až Češka z vedlejšího pokoje, která mi dala nějaké prášky – a byla jsem jí neskutečně vděčná. „V těchto zemích je lepší mít něco po ruce,“ řekla ustaraně.
Další den už mi bylo lépe, ale stejně jsem radši zůstala na pokoji. Potřebovala jsem si odpočinout – i když s větrákem hlučným jako tank to nebylo nic moc. Stýskalo se mi po mém malém bytíku a pohodlné posteli. Měla jsem vztek sama na sebe, že jsem podlehla naivní představě o bezstarostné dovolené...
Dovolená v Turecku byla peklo
Když se mi konečně trochu ulevilo, řekla jsem si, že bych měla aspoň jednou zajít na pláž. Byl nejvyšší čas, moje dovolená se blížila ke konci. Jenže i když jsem přišla v půl osmé, lidé už měli zabraná lehátka. Pokud by člověk chtěl místo, musel by asi vstávat hodně brzo. Čistota pláže mě stejně odradila od koupání. U hotelového bazénu to bylo o něco lepší, ale lidí tam bylo tolik, že jsem si moc neodpočinula.
Poslední den byl jen třešničkou na dortu. Na hotelovém schodišti jsem si vyvrkla kotník. Nejdřív jsem si myslela, že je jen naražený, ale během hodiny natekl a bolel jako čert. Po zkušenostech s místními službami jsem odmítla lékaře a do letadla jsem dobelhala s vypětím všech sil. Celý let jsem prospala.
Můj šéf nebyl nadšený, když jsem mu napsala, že po dovolené nejdu do práce, ale místo toho budu doma marodit s nohou. Upřímně můžu říct, že tohle byla nejhorší dovolená mého života – a silně pochybuju, že ji něco překoná. Teď sedím doma, nemůžu nikam chodit a štve mě, že jsem přišla o peníze, čas a noha mě pořád bolí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Související články
