Facebook
Instagram
Táňa je hezká žena a ví to o sobě. Muže si může vybírat jako jablka na trhu. Pak se objevil chlap, který ji na první pohled ničím nezaujal. Jenže nakonec to dopadlo trochu jinak.
Někdo klepe na dveře. Že by soused? V tuhle hodinu? Je skoro devět hodin večer. Měla bych zjistit, kdo to je. Předstírat, že nejsem doma, moc nejde. Povzdechla jsem si a neochotně se vydala ke dveřím. Podívala jsem se skrz kukátko. Nikdo tam nebyl. Počkat, myslím, že dole něco vidím. Rychle jsem otočila klíčem v zámku. Hned jsem spatřila košík s kyticí a malým vzkazem: „Miluji tě!” No jo, dnes máme výročí, úplně jsem na to zapomněla. Najednou mě zaplavila vlna vzpomínek...
Vím, jak působím na muže
Neudělal na mě nějaký větší dojem. Popravdě jsem ho na párty kamarádů ani nevnímala. Takový obyčejný, průměrný chlap – rozhodně ne můj typ. Až když do mě Monika (30) drcla, podívala jsem se jeho směrem.
„Koukni se, jak na tebe ten chlap zírá!” zašeptala mi do ucha.
No jo, ten chlap na mě zíral jako hladový pes na klobásu. Ale jakmile si všiml, že jsem ho přistihla, rychle sklopil oči.
„A co s tím?” zamumlala jsem. „Takových je spousta...”
„No to mě podrž, ty jsi ale číslo!” zasmála se Monika. „Sebevědomí ti rozhodně nechybí, to je jisté!”
Byla jsem si vědoma toho, jak působím na muže. Neměla jsem v úmyslu to skrývat. Samozřejmě to bylo spíše díky genům než čemukoli jinému, ale mění to něco? Byla jsem považována za nedosažitelnou, protože jsem se nespokojila s kdečím. Měla jsem z čeho vybírat. Ale teď... No, jeden katastrofální románek mi stačil.
„Mám vás představit?” navrhla Monika, i když věděla, že po mém posledním neúspěšném vztahu nemám chuť na flirtování.
„Necháš toho...” vyjela jsem na ni podrážděně. „Ten chlap mě vůbec nezajímá.”
Dostala jsem růže
Tři dny po té párty mi někdo poslal krásnou kytici růží. Třináct červených květů se vzkazem. Tajemný obdivovatel se zřejmě snažil na mě zapůsobit. Lámala jsem si hlavu, kdo by mi mohl poslat takovou krásnou kytici. Postavila jsem květiny na stolek v obýváku. Když zůstal odesílatel anonymní, víc nešlo udělat.
Ale když přišel kurýr s ještě působivější kyticí, rozhodla jsem se, že musím zjistit, kdo to je. Kurýr samozřejmě neměl tušení, kdo si objednal doručení.
„Nemáte nějaký doklad o koupi, účtenku?” zeptala jsem se.
„Vlastně mám,” přikývl. „Ale mám povinnosti a nemůžu prozrazovat takové informace.”
Byla jsem v pasti. Nastal čas na ženské triky. Nasadila jsem nevinný, okouzlující výraz a kurýr okamžitě změkl.
Nepatřím k těm, které předstírají naivitu a hloupost, ale řekla jsem si, že to jsou výjimečné okolnosti. Jak by člověk nemohl vědět, od koho dostává květiny? A opravdu, podařilo se mi z kurýra vytáhnout jméno odesílatele. Ale nic mi neříkalo.
Život umí překvapit
Pak jsem dostala další květiny. Už mě to začínalo dráždit. Co to má být? Můj obdivovatel přece nemůže být tak tajnůstkářský! Začínalo mě to taky trochu znepokojovat. Co když je to nějaký magor, který mě zahlédl v obchodním centru, sledoval mě a pak našel můj byt...
Při té myšlence mi přejel mráz po zádech. Jestli to udělá ještě jednou, půjdu na policii.
Když jsem viděla další kytici, cítila jsem rostoucí podráždění. Čtvrtá! Ale tentokrát byl přiložený lístek. Zvědavě jsem ho otevřela. K mému překvapení tam stálo: „Podívej se z okna.”
Podívala jsem se ven. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím! Na chodníku, přímo před mým domem, stál ten chlap, kterého jsem viděla na párty. Chvíli jsem ho pozorovala, pak jsem seběhla dolů.
Když jsem přišla k němu a naše oči se setkaly, můj vztek okamžitě zmizel. Přesto jsem řekla ostrým tónem: „Co si to vůbec myslíš? Tohle je stalking!”
„Moc mě to mrzí,” odpověděl. „Nechtěl jsem, aby sis myslela, že tě obtěžuji.”
Měl neuvěřitelný hlas, to se musí uznat! Příjemně hluboký, až mě rozechvíval. Nesouzněl s jeho průměrným vzhledem – nebyl ani zvlášť vysoký, ani nízký, prostě průměrná postava a obličej také neměl ničím výjimečný. Ale jeho oči byly jiné, stejně fascinující jako jeho hlas, plné znepokojivé hloubky...
Chvilku jsem uvažovala, jak by se náš vztah vyvíjel, kdybych dala Monice šanci nás představit. Rychle jsem se za ty myšlenky pokárala. Koneckonců, přede mnou stál neznámý muž, který mi pravidelně posílal květiny. Zažila jsem už všelijaké pokusy o flirtování, a tohle nepatřilo k těm nejvíce originálním.
Když na to setkání dnes vzpomínám, okamžitě se usmívám. Je to jako scéna z minulosti, ne něco, co se stalo nedávno. Chlap s kyticí pod balkonem. Už chyběla jenom kytara...
Dala jsem mu šanci
„Prosím, nezlob se,” řekl. „Vím, že to zní jako klišé, ale zamiloval jsem se do tebe na první pohled...”
„Ale ty mě vůbec neznáš,” namítla jsem. „Dobře, možná se ti líbím, ale vůbec nic o mně nevíš. Co když se ukáže, že jsem nesnesitelná a mám hroznou povahu?”
Na tváři se mu objevil jemný úsměv a já viděla, že se konečně uvolnil. Pravděpodobně si ten moment mnohokrát představoval, ale realita se přece jen vydala svou cestou. To se stává...
„Je tu taková možnost... Jediné, co mohu udělat, je risknout to a zjistit, co z toho bude.”
Jeho hlas mě očaroval. Díval se na mě odvážněji, zjevně se zbavil počáteční nervozity. Pravděpodobně si všiml, že nejsem jen nejistá, ale i zvědavá.
„No dobře,” zamumlala jsem. „Bylo by hloupé tu stát. Když už sis dal tu námahu, měla bych ti alespoň uvařit kávu.”
Ta káva se mi asi moc nepovedla, protože jsem byla při jejím vaření nervózní, ale on ani nemrkl. Přemýšlela jsem, jestli vůbec vnímal její aroma...
Získal si mé srdce
A teď držím v rukou květiny, které jsem právě našla před dveřmi. Zabořila jsem nos do těch nádherně vonících růží. Tak moc mi chybí... Podívala jsem se z okna. Samozřejmě tam dole nemohl být, protože už je měsíc na nějakém školení v Asii. Ale na naše výročí nezapomněl!
Sáhla jsem po telefonu a uvědomila si, že tam kde je, mají patrně noc. No co, možná ho vzbudím.
„Dostala jsi kytici?” zeptal se, jakmile zvedl telefon.
Byl plný energie, jako by ani nespal.
„Ano, právě ji kurýr doručil. Proč nejsi v tuhle hodinu v posteli?”
„Už jsem skoro spal, ale pořád jsem čekal, jestli náhodou nezavoláš...”
Zvuk jeho hlasu mi dělal dobře.
„No, stalo se to... Jsem do tebe zamilovaná.”
„Cítím to samé...”
Kdo by si pomyslel, že se zrovna já zamiluji do někoho, kdo mě na první pohled vůbec nezaujal?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
