
Tereza byla v intimním životě vždy spokojená. Před několika měsíci se ale něco změnilo. David se jí přestal dotýkat a z každého jejího pokusu o blízkost vždy obratně vycouvá.
S Davidem jsme spolu jedenáct let, osm let manželé a máme dvě děti. Náš vztah už samozřejmě není jako na začátku, ale intimita mezi námi vždycky fungovala. Asi před třemi měsíci se to bez zjevného důvodu, prakticky ze dne na den změnilo. Ten moment si pamatuji naprosto přesně. Nikdy dřív to neudělal! Jemně mě tehdy odstrčil. „Promiň, jsem hrozně unavený,“ řekl. Jenže od té doby je unavený pokaždé.
Vždy si najde nějaký důvod
Zpočátku jsem tomu nepřikládala velký význam. Vždyť i já měla během našeho vztahu „chladnější chvilky“. Pak jsem si ale začala všímat, že David chodí spát později než já. Jednou něco dodělává do práce, jindy usne u televize. Když se k němu přitulím, obejme mě, ale jakmile pozná, že bych chtěla pokračovat, tak se pod nějakou výmluvou stáhne.
Před pár týdny byly děti u babičky. Udělala jsem večeři, otevřeli jsme si víno, povídali si, bylo nám spolu hezky. Říkala jsem si, že právě takový večer jsme potřebovali. Když jsme šli spát a já ho políbila, David se odtáhl. „Terko, dneska ne, jo?“ Pak si vzal polštář a řekl, že se špatně vyspal a raději si lehne do obýváku. Tehdy jsem se poprvé cítila skutečně odmítnutá.
Hledám chybu v sobě
Druhý den ráno jsem stála před zrcadlem a prohlížela se způsobem, jakým jsem to snad od puberty nedělala. Přibrala jsem pár kilo, po dvou dětech nemám pochopitelně úplně stejné tělo jako ve dvaceti. Ale myslím, že to není žádná hrůza, navíc to Davidovi ještě před několika měsíci nevadilo. Proč by mu to nyní mělo najednou vadit?
Nakonec jsem se ho zeptala přímo. „Už tě nepřitahuju? Nebo někoho máš?“ Vypadal úplně zděšeně. „Co tě to napadlo? Samozřejmě že přitahuješ.“ „Tak proč se mnou nechceš spát?“ pokračovala jsem. Chvilku mlčel a pak řekl jen: „Prosím tě, nehledej problém v sobě.“ To mě vyděsilo snad ještě víc. „Tak kde ho mám hledat?“ chtěla jsem se zeptat, ale on utekl! Vymluvil se na to, že nechal peněženku na sedadle v autě…
Napadá mě nevěra i nemoc
Samozřejmě mě napadlo, že má někoho jiného. Sleduji, kam pokládá telefon a jestli mu večer někdo nepíše. Nic podezřelého jsem ale nenašla a za jedenáct let mi nedal jediný důvod mu nevěřit. Pak mě napadla druhá možnost. Nemůže mít nějaký zdravotní problém? Když jsem se ho na to zeptala, trochu podrážděně vyhrkl: „Jsem v pořádku!“ a dál se o tom odmítal bavit.
Jinak se mezi námi skoro nic nezměnilo. David je pozorný táta, bavíme se, plánujeme víkendy, ráno mi udělá kávu. Občas mě obejme nebo políbí. Nechová se jako člověk, který by plánoval odejít za jinou. Navíc byl nedávno na preventivní prohlídce a podle výsledků je v pořádku.
Kdyby třeba potřeboval čas, dala bych mu ho. Jenže musela bych alespoň tušit, co se děje. Poslední dobou už mě proto netrápí ani tak samotný sex jako Davidovo mlčení. Jsem zmatená, naštvaná a samozřejmě mám strach, co za tím vším je. Zároveň ho nechci každý večer vyslýchat.
.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




