Madame de Pompadour se musí nechat jedna věc. Ač nepocházela ze šlechtické rodiny, podařilo se jí získat srdce krále Ludvíka XV. a také utvářet kulturu své vlasti. A to i přesto, že ve Francii osmnáctého století byla veškerá moc v rukou mužů.
Králova milenka Madame de Pompadour byla ženou nečekaných schopností. Dokázala ovlivnit nejen Ludvíka, ale rovněž královský dvůr a francouzskou společnost. Jako odrazový můstek ke značnému vlivu jí posloužila její neoddiskutovatelná krása.
Seznámení Madame de Pompadour s králem
Skutečné jméno Madame de Pompadour bylo Jeanne-Antoinette Poisson. Narodila se do rodiny pocházející z vyšší střední třídy. Její otec musel po jistém finančním skandálu odejít do exilu. O několik let později se ale vrátil. O dětství Jeanne-Antoinette se toho moc neví, známo je jen to, že byla nadanou klavíristkou, tanečnicí i zpěvačkou. Milovala také zahradničení, malování a přírodopis.
Dveře do kultivovanějších pařížských kruhů jí otevřel Charles François Paul Le Normant de Tournehem, který byl jejím zákonným zástupcem po dobu otcovy nepřítomnosti. Jeden z jeho synovců se dokonce stal jejím prvním manželem. Měli syna a dceru, kteří ale zemřeli velmi mladí. To zřejmě mělo podíl na krachu jejich svazku.
Se svým budoucím milencem, králem Ludvíkem XV., se Jeanne setkala na maškarním plese, jenž se konal v roce 1745 ve Versailles. Byla to perfektní příležitost. O Ludvíkovu přízeň se ucházelo hned několik mladých dam, zvítězila ale jen jedna...
Dvořané si šuškali, že jejich vztah nemá budoucnost. To se ale spletli. Během několika týdnů jí král zařídil ve Versailles apartmá. Navíc Jeanne-Antoinette koupil panství v obci Pompadour. Tak vznikl její titul markýza de Pompadour.
Madame de Pompadour byla milenkou i diplomatkou
Francouzský král byl komplikovaný muž. I když chtěl žít podle učení církve, měl spoustu mimomanželských vztahů. V době seznámení s Jeanne-Antoinette trávil většinu času se svými vojáky v bitvách o rakouské dědictví. Madame de Pompadour se tak musela sama přizpůsobit klimatu francouzského dvora a jeho zvyklostem, jako například zvláštnímu způsobu vstávání, chůze či držení příboru. Veselost, i když nebyla autentická, se považovala za zdvořilost.
Bylo nezbytné se to všechno naučit, jinak by ztratila velkou část svého společenského postavení. Král byl v nedohlednu, takže se jí neměl kdo zastat. Naštěstí byla Madame de Pompadour velmi inteligentní a sečtělá. Když se tak Ludvík vrátil, mohla začít obohacovat jeho život i za hranicemi ložnice. Hrála s ním karty, jezdila na lov a účastnila se každodenních porad s ministry. Díky tomuto komplexnímu přístupu se z ní brzy stala jeho nejdražší přítelkyně. Pořádala také amatérská divadelní představení a oslavy.
V roce 1749 se Madame de Pompadour zasadila o vyhnání hraběte Jean-Frédéric Phélypeaux de Maurepas z Paříže, psal o ní totiž hanlivé epigramy. To dokazuje, jaký měla na krále vliv. A to nebylo vše. Naléhala na něj, aby vyhodil z vlády ministry, kteří ji neměli rádi. Přitom jejich sexuální vztah skončil v roce 1751. Jak vidno, hrála v jeho životě důležitou roli. Mnohem větší než jako pouhá milenka.
Nevěnovala se však jen politice. Podporovala architekturu i dekorativní umění. Kupříkladu svého bratra Abela-Françoise postavila do čela správy královských budov. Řídil tak kupříkladu výstavbu École Militaire, vojenské akademie na Martově poli, či zámku Petit Trianon (Malý Trianon), který se stal oblíbeným domovem budoucí francouzské královny Marie Antoinetty.
Smrt a odkaz Madame de Pompadour
Jak byla společensky úspěšná, Madame de Pompadour se v soukromí musela potýkat s podlomeným zdravím. Trpěla dýchacími potížemi, bušením srdce a závratěmi. K tomu se přidaly deprese, když se Francii přestalo dařit v sedmileté válce. Během pobytu v Choisy v roce 1764 dostala silný záchvat migrény, následovaný horečkou a zápalem plic (některé prameny uvádějí tuberkulózou).
Po návratu do Versailles se jí moc neulevilo, panovalo tam velmi špatné počasí. Brzy bylo jasné, že se její život chýlí ke konci. Během posledních dnů ji přišla navštívit spousta lidí, včetně celoživotního přítele a bývalého milence Ludvíka XV. Zemřela 15. dubna 1764. Zdrcený král ji nechal pohřbít se všemi poctami. Rakev do Notre Dame neslo osm mužů. Ve smutečním průvodu nechyběli kněží, plačky ani koně. K věčnému odpočinku byla uložena v kláštere kapucínek vedle své dcery.
Přestože sedmiletá válka, v níž měla také prsty, pošramotila její pověst, kulturní dopad Madam de Pompadour nelze přehlížet. Úspěchy v oblasti umění a architektury byly pozoruhodné vzhledem k tomu, že žila v době ovládané muži. A to se, nutno dodat, podařilo jen málokomu.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Madame de Pompadour
Thecollector.com: Madame de Pompadour - History's Greatest Mistress