Facebook
Instagram
Body positivity je o lásce ke svým tělesným proporcím za jakékoliv situace. Moderátorka Bára Hlaváčková si do dalšího dílu o lehce kontroverzním tématu pozvala uznávaného vlasového experta Jakuba Zábranského, který v jednu chvíli zhubl o 90 kilogramů. Celoživotně bojuje se špatnou funkcí štítné žlázy, jak se ve svém těle aktuálně cítí a co soudí o body positivity?
První měsíc se Bára Hlaváčková v rubrice Ženská tabu věnovala tématu dobrovolné bezdětnosti a jako další téma si vybrala body positivity. Jak působí tento přístup k vlastnímu tělu na muže? V třetím rozhovoru vyzpovídala kadeřníka Jakuba Zábranského, který za sebou má hubnutí i přibírání. To ho kvůli onemocnění štítné žlázy nejspíš bude provázet celý život.
"Negativem hubeného těla bylo hladovění a stres. Byl jsem hrozně nepříjemný, a když se o tom zpětně s někým bavím, prosí mě, abych už nehubnul. Body positivity mi přijde, že je módní věc, a lidi, co jsou tlustý, to maj na co svalit," říká v rozhovoru Jakub Zábranský.
Zhubl jsi přes 90 kilo, i když ti cestu za štíhlou postavou komplikovalo onemocnění štítné žlázy a trávicího ústrojí. Jsi důkazem toho, že to jde, ale za jakou cenu? Jakub stošedesátikilový versus Jakub sedmdesátikilový - dokážeš vyjmenovat pozitiva a negativa?
Pozitiva jsou, že když člověk zhubne z takových čísel na “normální” váhu, přestanou se na něj lidé dívat skrz prsty a odpadne šikana, kterou jsem zažíval od mládí. Taky to, že jde do obchodu a najednou vybírá velikost S a M. Negativa byla hladovění a stres. Byl jsem jako štíhlý hrozně nepříjemný, dalo by se říct "na facku". Když se o tom zpětně s někým bavím, vždy mě prosí, abych už zpátky nehubnul. Nedalo se se mnou bavit.
A kolik vážíš teď?
Upřímně absolutně netuším, protože doma od jistý doby váhu nemám a prostě to neřeším. Když jsem se dostal na ty nízký čísla, měl jsem problém vůbec nějak jíst, takže jsem se potom zbavil váhy a momentálně lítám plus mínus 20-25 kilo. Jsem ale vysoký, mám 190cm.
Líbil ses sám sobě v těch 70 kilech?
Nejhorší bylo, že jsem se asi sám sobě líbil. Ráno jsem šel před zrcadlo a tam nebylo to velký tělo, ale hubeňoučký, a mohl jsem si vzít velikost M, S, a když jsem chtěl něco oversize, vzal jsem si L. A teď! Šel jsem si v zimě udělat radost a vyrazil ke kamarádce do Prady pro zimní bundu a u velikosti 3XL mě uklidňovala, že je číslování italský. To fakt neuklidní, když to tam prostě je.
Sám sobě ses tehdy tedy líbil, ale cítil ses dobře i vnitřně?
Vnitřně jsem cítil uspokojení, že jsem to konečně dokázal, být normální, ale zároveň jsem vnímal to, jak je to hrozný trápení a odříkání. Jakože opravdu jeden salát za den, a když byl hlad, řešilo to kafe. Deset kafí denně, krabička cigaret - hrozná životospráva.
Body positivity je jako módní trend, říká Jakub Zábranský
Téma body positivity zní Mějte se rádi takoví, jací jste. Máš se rád takový, jaký jsi?
Ne, nemám. Vlastně to nijak extrémně neřeším, že bych byl šťastnej, jaký jsem. Lidi mě teď nebudou mít rádi, ale mám pocit, že se s body positivity momentálně roztrhl pytel. Cítím to jako nějakou módní věc a v podstatě takové: “Jsem tlustej, tak budu dělat, jako že se mám rád a vystavím se na Instagramu.” Pro mě je to taková módní záležitost.
Ty jsi vlastně poznamenal, pojď, budu dělat “jako” že se mám rád. Máš z body positivity takový pocit?
Ano, mám z toho takový pocit. Já rozhodně nechci shazovat lidi, co se mají rádi ve 150 kilech, ale když si vezmu ty aktuální profily na sociálních sítích, je to plné body positivity ve stylu seš tlustej, čtyřikrát týdně jíš fastfood a musíš se mít rád, protože nechceš hubnout. Potom je tu věc druhá, kdy má někdo nějaké onemocnění, ale pořád mi to přijde, že je to módní záležitost a ti lidi, co jsou tlustý, to maj na co svalit.
Aha, takže tobě osobně to nepomáhá.
Mně ne.
Onemocnění štítné žlázy odhalila nefunkční rovnátka zubů
Začneme od začátku, jak se stane, že se kluk dostane na 160 kilo?
U mě to začalo jako prkotina. Začal jsem chodit na ortodoncii, dostal rovnátka a zuby se nerovnaly. To jsme si říkali, že je něco špatně. Začal jsem chodit na testy a vyšlo, že mi nefunguje štítná žláza a pak se to celé navazovalo jako chumel. Že jsem silnej, protože moje štítná žláza v podstatě nefungovala, přidaly se k tomu dioptrie, zuby se nerovnaly a pořád jsem přibíral, ačkoliv mě odmala hlídali doma (maminka i děda pracovali ve zdravotnictví) i lékaři. Sladký jsem dostal jen opravdu za velkou, velkou odměnu.
Jak jsi byl hlídaný?
Za prvé mě hlídali v endokrinologickém ústavu, potom na obezitologii v Motole a měl jsem i nutriční poradkyni, která nevěděla, co se mnou. Na obezitologii mi doktoři v podstatě řekli, že je jedno, jestli sním rohlík, nebo salát, že váha poroste. Pak přišly hormony a štítná žláza začala trochu fungovat. Doteď ale nefunguje, jak má, a to ani na práškách.
Takže začarovaný kruh. Jak ses cítil v dětství, v pubertě, když jsi žil v nestandardním těle. Co to pro tebe znamenalo?
Já třeba miloval plavání, kdybych se měl narodit jako zvíře, byl bych ryba. Takže mě nutili chodit na plavání, a když jsem tam šel a viděl všechny ty hubený holky a kluky, k tomu já jako hrouda... Děti jsou v určitým věku dost ošklivý a dávají ti sežrat, že nevypadáš standardně, že jsi jiný. Já zažil na základce i střední peklo.
Měl jsi nějaký kamarády?
Měl jsem jich pár, ale těch, kteří byli v pohodě, bylo málo. Většinou si pamatuju, jak na mě pořvávali: “Buřte!"
Impulsem k razantnímu hubnutí byl první vážný vztah
Měl jsi lékařskou diagnózu, verdikt, že to jinak nebude, přesto ses do hubnutí pustil. Co byl ten impuls?
Impulsem byl můj první vážný vztah. Měl jsem vedle sebe člověka, který má dva metry a tehdy 80 kilo, taková vyhublá tyč. Když nám poprvé někdo řekl, že vypadáme jako štaflík a špagetka, tak jsem řekl KONEC. V hlavě mi to přeskočilo z minuty na minutu - začala jsem pětkrát týdně boxovat, pětkrát týdně chodit do fitka a jedl jen kuře a zeleninu. A chtěl jsem pořád hubnout víc. První jídlo ve 12, další v pět a jinak jsem nejedl. Jinak mi to v těch 16-17 letech kompenzovala káva. Černá. V podstatě takový teror.
Takže ses z těch 160 kil dostal kam?
No, od těch 16 do 18 jsem zhubnul na nějakých 90 kilo, takže za dva roky 70. Samozřejmě to nebylo vždy úplně zdravou metodou.
Jak to nastalo? Zdravou metodou to v určitém momentu přestalo jít, nebo co?
Začalo se to zpomalovat a zastavilo se to a já chtěl furt víc a víc a viděl jsem, že začínám být normální, lidi na mě nekoukají skrz prsty, že jsem tlustej, a nemám velikost XL.
Takže tě hubnutí vlastně i bavilo.
Ano, ale dělal jsem to hlavně, když si to vezmu zpětně, pro někoho jiného než primárně pro sebe. Abych vedle někoho nevypadal blbě a nebyl tlustej.
Takže tys byl se svými 190 cm na 90 kilech, což už je fajn, ale tys chtěl víc?
Ano.
A už to nešlo zdravou cestou.
Já podstoupil liposukci, abdominoplastiku, protože to břicho začalo viset, a postupně jsem nepřijímal jídlo, takže pro mě bylo vysilující i jít cvičit. Po deseti minutách mi bylo na omdlení, takže jsem prostě nejedl nic a nechodil cvičit, což vždycky funguje.
Nejedl jsi vůbec? Nebo jsi měl nějaký extrémy?
Jedl jsem jeden salát za den a potom taky samozřejmě takový ty modelkovský metody. Odličovací tampónek namočený ve šťávě jsem zkoušel, odvodňovací prášky, detoxikační čaje, na kterých jsem byl závislý. Chtěl jsem, aby cokoli, co jsem snědl, šlo hned nějak rychle z těla ven.
Co se s tím tělem děje, když jíš tu vatu namočenou v džusu?
Přestaneš mít hlad. Nemáš hlad.
A nemáš sílu ale.
Nemáš sílu, samozřejmě. Proto jsem i přestal cvičit a břicho viselo víc a víc, tím pádem jsem musel na abdominoplastiku, což je při tomhle úbytku normální. No, a po liposukci jsem se probral z toho hroznýho deliria tremens a říkal jsem si, to je dobrý, jsem hubenej, jedem dál. A skončil jsem na 70 kilech, kdy už jsem opravdu nejedel, pil 10 černých kafí denně, protože ty údajně snižují chuť k jídlu, a třeba si dal jeden bílej jogurt za den.
Slovo odborníka
MUDr. Kateřina Cajthamlová o nezdravém způsobu hubnutí
1. Vata namáčená ve šťávě může nejen dráždit žaludeční sliznici a vést k jejímu zánětu, ale jako nestravitelná a zvětšující objem v kontaktu s trávicími šťávami může vést k neprůchodnosti střev a náhlé příhodě břišní s ohrožením života.
2. Velké množství kávy má stejně, jako cokoli v nadměrném množství, závažné vedlejší účinky. Kofein je droga podobná nikotinu a kromě akutního zvýšení krevního tlaku a tepové frekvence (což vede k zátěži srdce a cév) vede k silné závislosti, studie hovoří o ztrátě kostní hmoty a zvýšení rizika nádorových onemocnění, odvodnění organismu a významné stimulaci centrálního nervového systému - vyplavení dopaminu a blokování receptorů v mozku. U závislých kofeinistů vzniká tolerance k účinkům této drogy a výrazný abstinenční syndrom s poruchami soustředění, bolestmi hlavy, depresí a únavou nutí ke zvyšování dávek.
3. Akutní bílkovino-sacharidová podvýživa sice vede k rychlé ztrátě střevního obsahu a snížení hmotnosti tuku, ale také ke ztrátě aktivní hmoty, zmenšení výkonnosti, ztrátě humoru a pohody a k hormonálním změnám. Pokud to děláte dlouho, tělo se na chronickou podvýživu adaptuje vznikem deprese a dalších psychických změn - a fyzicky poklesem imunity, vznikem útrobního tuku a snížením citlivosti na inzulin.
4. Projímadla a odvodňování pomáhají "zmenšit tělesnou hmotnost" v rozsahu 5-8 kilogramů cca za dva týdny a tím to hasne. Jak začnete normálně jíst, máte vše zpět. A zklamu vás - jde o litry VODY, takže procento tělesného tuku vzrůstá - absolutní množství tuku zůstane po těchto nesmyslných praktikách stejné. Zhoršujete si ale stav zavodnění a dráždíte si trávicí systém, takže v něm vznikají záněty, vředy v oblasti žaludku a střev a po čase si vypěstujete intoleranci na řadu potravin.
V nezdravém hubnutí Jakuba zastavili až blízcí
Byl jsi to ty, kdo si potom řekl stop, nebo zasáhlo tvé okolí.
Okolí. Najednou splňuješ takové to být normální, a i když se na to podívám zpětně, ale to je asi o nastavení v hlavě, říkám si, že to nebylo tak hrozné, ale okolí to vidělo jako příšerné. Nožičky a ručičky jako tyčinky a kamarádka mi tehdy už říkala, ať přestanu blbnout.
Zajímá mě, jak jsi to vnímal, když ses sám sobě líbil a okolí řeklo dost. Myslel sis, že jsou blbý?
Jojo, myslel jsem si, hlavně v té rodinné sekci, že když jsi tlustej a najednou za strašného úsilí, trápení a “bolesti” zhubneš, že ti neřeknou, ať skončíš, jinak si půjdeš sednout na psychiatrii, že máš poruchu příjmu potravy. Tam jsem si pak začal fotit jídlo, který jsem snědl, a byl jsem zkoumanej, jestli to nevyhazuju do koše. Potom zase přišlo období, že jsem něco přibral a říkal jsem si, stojí to trápení za to být "normální"? Takže jsem zase přibral a znovu zhubnul 30 kilo a už to tak budu mít asi celý život.
Já se vrátím k tomu, když jsem se ze začátku ptala, jestli se máš rád takový, jaký jsi. Ty jsi říkal, že moc ne, na druhou stranu ses postavil k tý situaci tak, že nemáš váhu, nevíš úplně, kolik vážíš, tak máš nějaký plán pro sebe, jak se mít rád?
Já chci docílit toho se mít rád v nějakým středu. Nebýt tyčka na bílém jogurtu, zeleném salátě a 10 kafích denně, protože to se mnou fakt zamávalo a teď vnímám problém s pletí a jak strašně se to odrazí na člověku. Nějak bych chtěl normálně vypadat a v tom zůstat. Já vím, že dokážu zhubnout na nějakou událost, ale upřímně si myslím, že budu s tělem nespokojený celý život a budu to mít jak na houpačce. Nebudu ze sebe dělat svatýho, mám rád dobré jídlo i dezerty a nejspíš se ta váha pořád bude měnit na +/- 20 až 30 kilo.
O čem dalším mluvil ve videorozhovoru Jakub Zábranský:
- Jestli měl podporu v rodině
- Jak hubnutí ovlivnilo jeho vztahy
- Jak silnější postavu posuzuje gay komunita
- Jaký je jeho aktuální vztah k jídlu
