Facebook
Instagram
Zuzana nechtěla byt po babičce prodat, ale váhala také s pronájmem. Nechtěla do něj pustit lidi, kterým nedůvěřovala. Když na její inzerát odpověděla na první pohled slušná studentka, rozhodla jí ho pronajmout.
Dlouho jsem váhala, zda pronajmout byt, který jsem zdědila po babičce. Nechtěla jsem ho prodávat, protože jsem plánovala dát ho svému synovi, až vyroste. Ale neměla jsem radost z představy, že bych tam pustila cizí lidi. Od kamarádek jsem slyšela hrůzostrašné příběhy o nájemnících. Bránila jsem se tomu, ale rozum nakonec zvítězil. Proč by měl byt zůstat prázdný, když může vydělávat? Na můj inzerát odpověděla i sympatická studentka. Myslela jsem, že předávám klíče odpovědné osobě, ale mýlila jsem se.
Požádala jsem kamarádku o radu
„Ivo, můžeme se sejít?” zeptala jsem po telefonu své kamarádky Ivany (36).
„Jasně. Stalo se něco?”
„Vůbec ne. Rozhodla jsem se pronajmout byt a napadlo mě, že bys mi mohla dát pár rad.”
„Žádný problém, zlato. Jsem ti plně k dispozici,” řekla. Už deset let pronajímala byt, který zdědila po rodičích. Často mi vyprávěla o svých zážitcích s nájemníky, tak jsem se rozhodla poučit z jejích chyb.
„Za prvé,” začala, jakmile se pohodlně usadila, „vyhni se zahraničním nájemníkům.”
„Není to trochu... diskriminační?”
„No, můžeš být tolerantní a skončit se zničeným bytem a bez nájmu. Stěhují se každých pár měsíců a nechávají za sebou spoušť. Věř mi, vím, o čem mluvím. Jednou jsem pronajala byt ženě z východu a dodnes toho lituji...”
„To zní hrozně.”
„Za druhé - žádní nezaměstnaní nebo příjemci sociálních dávek. Nikdy nemají peníze a dostat z nich něco je noční můra. Obvykle to nikam nikam nevede. Jedna žena mi stále dluží dva nájmy a exekutor jí nemá co zabavit.”
„Začíná mě to děsit...”
„Za třetí - žádné páry nebo svobodné matky s malými dětmi. Děti způsobí spoustu škod a jejich matky se budou jenom vymlouvat. Vždyť je to jen dítě...”
Mlčky jsem se na ni dívala. Měla jsem pocit, že svůj byt nikdy nepronajmu.
„No a za čtvrté - opatrně se studenty. Pořádají večírky, je to jako zemětřesení. Věř mi, nechceš uklízet po nezodpovědných studentech. Pokud nebudeš mít jinou možnost, vyber si někoho, kdo studuje náročný obor, třeba medicínu.”
„A kdo by podle tebe byl nejlepší nájemník?” zeptal se můj manžel Radek (34).
„Stabilní pár po třicítce, nejlépe bezdětný a zaměstnaný...”
Nechtěla jsem do podnájmu jen tak někoho
Iva mi ještě poradila, že nemám vzít prvního člověka, který odpoví na inzerát. "Potenciální nájemníky beru jako kandidáty. Vedu s nimi rozhovory, jako bych je zvala na casting. A pamatuj, podepiš jen nájemní smlouvu na dobu určitou. Jinak bude vyhození problémového nájemníka téměř nemožné.”
„Bojím se, že to všechno nezvládnu. Pomůžeš mi s tím?”
„Jasně, miláčku. Můžeš na mě spolehnout.”
Během tří dnů jsme mluvily s jedenácti kandidáty, každý byl horší než ten předchozí. Iva toho posledního označila za „nejhorší noční můru pronajímatele”. Na seznamu byla ještě jedna studentka. Moc jsem si od toho neslibovala.
Sandra vypadala jako skvělá kandidátka. Bylo jí 23 let a studovala právo. Působila klidně a byla opravdu milá. „To je tvoje podnájemnice,” řekla Iva, když jsme zůstaly samy. Souhlasila jsem.
Zažili jsme šok
První tři měsíce nebyly žádné problémy. Sandra platila včas a nebyly na ni žádné stížnosti. V průběhu čtvrtého měsíce mi zavolala jedna ze sousedek, žádala (vlastně nařizovala), abych něco udělala s hlukem.
„Zuzano, takhle se nedá žít!” rozčilovala se. „Byt po tvé babičce se proměnil v Sodomu a Gomoru.”
„Omlouvám se. Postarám se o to a už nebudou žádné problémy,” slíbila jsem.
A je to tady, sotva jsem byt pronajala a už začínají problémy. Zavolala jsem Sandře. Mluvila nesouvisle, v pozadí hrála hlasitá hudba a ozývaly se výkřiky. Domáhala jsem se vysvětlení, ale nerozuměla jsem jí.
Řekla jsem manželovi, že se tam zajdu podívat.
„Raději pojedu s tebou,” prohlásil rozhodně.
Odvezli jsme syna k mé mámě a vyrazili do bytu po babičce. To, co jsme viděli, nás šokovalo.
Byt byl v troskách
Ze slušnosti jsme nejdříve zazvonili. Dveře otevřel opilý kluk. Podívala jsem se na svého manžela a beze slova jsme vešli dovnitř.
„Kam jdete?” protestoval pařmen.
„Vypadni, blbečku,” odpověděl mu Radek a vyhodil ho ven.
Sandra ležela na špinavé pohovce a byla úplně mimo. Byt byl v žalostném stavu. Zdi byly posprejované. Na některých „umělec” vyškrábal graffiti. Staré skříni, kterou měla moje babička tak ráda, chyběly dveře, a v koberci byla díra velikosti pěsti. Vešla jsem do koupelny. Umyvadlo bylo rozbité a sprchový kout zničený. To byly největší, ale ne jediné škody. Do očí mi vhrkly slzy. „Jak může někdo takhle zničit byt za pár měsíců?” ptala jsem se manžela.
Radek vzbudil Sandru. Zeptal se na telefonní číslo na její rodiče. Byla polomrtvá, ale číslo mu dala. Zavolala jsem jim a požádala je, aby si přijeli pro dceru. Druhý den jsem jí dala výpověď z bydlení.
Kauce ani zdaleka nepokryla všechny škody. Ale ta drzá holka mi zaplatí každou korunu. Nenechám to tak. Jak může někdo takhle zacházet s cizím majetkem? Nedokážu to pochopit.
Když jsem s ní o tom mluvila, smála se mi do obličeje. Řekla, že si můžu vzít kauci, ale nic víc nedostanu. „Je ve vašem zájmu řádně zabezpečit svůj majetek. Pokud jste stanovila kauci ve výši dvou nájmů, musí to stačit,” pronesla drze.
Rozzuřila mě. Ta holka neví, s kým si zahrává. Nebudu mít žádné slitování. Zažalovala jsem ji za poškození majetku a jsem si jistá, že vyhraju. Až bude vynesen rozsudek, budu informovat její univerzitu. Náhodou vím, že odsouzení jedinci mohou být vyloučeni ze studia. I kdyby se to nestalo, pravděpodobně už kariéru advokátky neudělá. Ona mi zničila byt, já jí zničím život...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
