
Zuzka a její kamarádky mají jednu vášeň – sladké. Jednou měsíčně se schází v kavárně, kde si přes strach z rostoucí váhy dopřávají zákusky a sdílejí radosti i starosti života. Jejich poslední setkání se však proměnilo ve velmi vtipnou a nečekanou debatu...
První středa v měsíci. A to znamená jediné: Setkání s kamarádkami v kavárně. Těším se vždy od rána, protože je s holkami velká legrace.
Kamarádky od dětství jsou k nezaplacení
S kamarádkami se známe od základní školy. Vídáme se pouze jednou měsíčně. Každou první středu v měsíci. Pokaždé se snažíme, abychom se sešly v plném počtu. Jsme čtyři. Všechny máme děti, dvě z nás už vnoučata. Tři jsme rozvedené a jedna vdaná. Všechny žijeme v panelovém domě. Spojuje nás jedna vášeň. Milujeme sladké.
Pokaždé si v kavárně dáváme kávu a zákusek. Povídáme si o našich životech a je jedno, kdo to jak v životě má. Vždy se snažíme brát život pozitivně a s nadhledem. Už máme svůj věk a víme, že život běží v sinusoidách. Kdo je nahoře, příští měsíc tam být nemusí. Všechny problémy mají svůj poločas rozpadu, stejně jako radosti.
Sladkého není nikdy dost
Asi po hodině povídání si objednáváme druhou kávu a další zákusek. Chodíme záměrně do kavárny, kde vyrábějí výborné zákusky. Jejich velikost odpovídá našim požadavkům. „Holky, já bych druhý zákusek rozhodně neměla. Byla jsem u doktorky a dostala jsem zase vynadáno kvůli váze,“ usmála jsem se.
A tím jsem spustila zajímavou a hlavně vtipnou debatu o tom, jak se kdo váží. „Holky, já se chodím vážit zásadně ve spodním prádle. Zjistila jsem, že oblečení udělá i dvě kila na váze,“ zasmála se jedna. Druhá překonala kamarádčin vtip svojí zkušeností: „To nic není. Já se chodím vážit zásadně až potom, co si dojdu na velkou. To udělá i půl kila.“
Zajímavé způsoby vážení na váze
„A já, když se vážím, tak vydechnu vzduch z plic. Mám pak pocit, že jsem lehčí,“ smála se kamarádka. Já přidala svou zkušenost taky: „Takže promluví odborník na vážení. Když se na váze lehce zakloníte dozadu, budete vážit o tři kilogramy méně. To jsem praktikovala i u obvodní lékařky, ale nestačilo to. S mojí jateční váhou už mě tři kila nezachránila.“
Strašně jsme se nasmály. Lidi u ostatních stolů se na nás dívali a nám to bylo jedno. Bylo to nesmírně vtipné, jak každá obelhává samu sebe. Všechny máme strach, aby nám váha neukázala metrák. Všechny máme nakročeno k tomu, že se tak stane, ale sladký zákusek si nedokážeme odepřít. Takže příští měsíc se opět přejíme v naší kavárně. Už teď se těšíme.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




