76. výročí vyhlazení Lidic. Připomeňme si naprosto zbytečnou smrt občanů této malé vesničky

11. Června 2018
Lucie Trávníčková
Na osud této vesničky a jejích obyvatel se nesmí nikdy zapomenout
Zdroj pixabay
Frank Knox, který byl ministrem námořnictva USA, jednou pronesl: ,,Když se budoucí generace zeptají, zač jsme bojovali, připomeňme jim příběh Lidic.“ Vyhlazení středočeské vesničky otřáslo v té době celým světem a dodnes nenechává nikoho chladným. Naprosto zbytečně v Lidicích zemřelo 173 mužů. 53 žen zemřelo v koncentračním táboře a 88 nebohých lidických dětí bylo chladnokrevně zplynováno. Na tuto hrůzostrašnou genocidu se nikdy nesmí zapomenout.

Na začátku všeho byla klukovina

Lidice byly malá víska nacházející se ve středočeském kraji kousek od Kladna. Ničím se nelišily od ostatních vesnic široko daleko a ničím nevybočovaly. Na začátku všeho byl dopis, který poslal známý proutník Václav Říha Anně Maruščákové, o kterou se ucházel. Říha byl ženatý, ale to mu nijak nebránilo se naivní Maruščákové dvořit. Aby na ni zapůsobil, nakukal jí, že je v odboji. Když na něj avantýrka praskla, chtěl dát Maruščákové sbohem. V té době byl spáchán atentát na Heydricha a Říha se rozhodl na tuto velkou událost vymluvit. V dopise Maruščákové tedy naznačil, že má v atentátu prsty a že musí rychle zmizet. Dopis se ovšem dostal do rukou gestapa. Nad Lidicemi byl rázem podepsán ortel.

Proč zrovna Lidice?

Maruščáková a Říha byli podrobeni krutému výslechu. Ona prozradila, že ji jednoho dne Říha poslal do Lidic, kde žila rodina Horákových a Stříbrných, jejichž synové bojovali v Anglii u RAF. Měla rodiny od svých dvou synů pozdravovat. Němci měli rázem jasno. Josef Horák musel být parašutista a spáchal atentát, všichni z Lidic mu pomáhali. I když neměli sebemenší důkaz pro své tvrzení, stačilo to k tomu, aby se krutě pomstili. Hitler po atentátu zuřil. Vyhrožoval, že srovná se zemí celou Prahu. Když mu ale jeho gestapo přineslo informace o Lidicích, byl spokojen.

Chcete se stát nezapomenutelná (hlavně na rande)? Jestli ano, potom dělejte toto

Vyhlazení vesnice

9. června 1942 byla vesnice obklíčena a uzavřena. Nikdo nesměl dovnitř ani ven. Starosta byl přinucen vydat veškeré obecní cennosti a obyvatelé začali být po půlnoci vyváděni ze svých domovů. Muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje a podobně, byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Druhý den, 10. června, začali nacisté konat. Osobně se dostavil K. H. Frank a dal rozkaz k likvidaci vesnice. Vesnice byla vypálena. Domy odstřelovány, hřbitov i kostel byly srovnány se zemí. Stromy vykáceny a i potok byl překopán. Nic nesmělo připomínat Lidice. Po vesničce uprostřed středočeského kraje se rázem slehla zem.

Osud obyvatel

Ženy a děti byly převezeny do nedalekého kladenského gymnázia. Za srdcervoucí scény byly nebohé děti svým matkám násilně odebrány a převezeny do polského Chelmna, kde byly tři dny odkázány pobývat na studené podlaze. Nacisté jim dovolili, aby napsaly dopisy domů. Ty se uchovaly a dodnes jsou k vidění v lidickém památníku. Poté byly děti zplynovány. Bylo jim od jednoho roku do 14 let. 88 nebohých malých dětí.

Muži, které Němci odvedli na Horákův statek, byli vyváděni po 10 a nemilosrdně stříleni. Pár minut před popravou jim byl útěchou lidický farář Josef Štenberka. Toho dokonce, jako duchovního, chtěli Němci ušetřit. Odmítl to a dobrovolně si stoupl před popravčí četu.

Lidické ženy byly převezeny do koncentračního tábora, kde byly nuceny k tvrdé práci. Mnoho se jich konce války nedožilo.

Dne 16. června 1942 bylo na střelnici v Praze-Kobylisích popraveno dalších 26 lidických obyvatel: sedm žen a osm mužů z rodin Horáků a Stříbrných, uvězněných již dříve, dále devět dospělých mužů, kteří byli osudné noci mimo Lidice (sedm v práci, jeden v nemocnici a jeden se několik dní skrýval v lesích) a dva chlapci, u kterých bylo při evidenci dětí dodatečně zjištěno, že již překročili 15 let věku.

A to všechno kvůli jednomu hloupému dopisu.

 

Diskuze

Reklama