Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Alice se vdávala na dnešní dobu poměrně brzy. Věřila, že její muž je na rodinný život připravený stejně jako ona, tím spíš že byl o něco starší. Toužila po dětech, klidném zázemí a neměla potřebu si cokoliv dokazovat kariérou. Jenže život měl jiné plány. A rozhodně ne takové, jaké si představovala...
Snila jsem o životě na farmě snad odjakživa. Vyrostla jsem na ní a nikdy mě nelákalo odejít. Vystudovala jsem zemědělskou školu a byla pevně rozhodnutá pomáhat rodičům s jejím vedením. Právě tehdy jsem potkala Františka. Byl o téměř dvacet let starší a možná i proto mě tak přitahoval. Měl jasno v tom, co od života chce, a sdílel se mnou stejný sen, klidný život mezi poli, zvířaty a každodenní poctivou prací.
Milovala jsem život na farmě
Život na farmě sice nenabízel příliš prostoru pro romantické radovánky, ale vůbec mi to nevadilo. Ta klidná rána, kdy se člověk probouzí s výhledem do zeleně a vdechuje vůni přírody, pro mě znamenala víc než cokoli jiného. Milovala jsem tenhle způsob života a věděla jsem, že z farmy nechci nikdy odejít.
František to cítil podobně. Vedl menší statek a moje představa o životě na venkově mu byla blízká. Požádal mě o ruku a já bez váhání souhlasila. Práce bylo dost a další silná mužská ruka v rodině se nám rozhodně hodila.
Přijali jsme novou sílu
František statek nakonec prodal, abychom mohli být spolu a také založit rodinu. Zrekonstruoval nám celý dům, abychom měli vše potřebné zajištěné. A když se konečně povedlo, tak jsme s postupujícím těhotenstvím pochopili, že potřebujeme ještě nějakou pomoc. A tak jsme přijali Anežku.Tahle slečna byla doslova krev a mlíko a navíc uměla pořádně vzít za práci. Byla rázná, přímá a nebála se říct věci na rovinu.
„Tak kdy se vám to narodí, šéfová?“ zeptala se jednoho dne bez okolků. Její otevřenost mi byla sympatická.
„Už za pár dní,“ odpověděla jsem s úsměvem. Jediné, co mi na ní vadilo, byla výrazná vůně, kterou neustále nosila. Dráždila mě. Dokonce jsem měla pocit, že mi způsobuje rýmu a pnutí v obličeji.
Chtěla jsem romantiku po porodu
Možná za to mohly hormony po porodu, možná jsem to v sobě měla vždycky. Ale musela jsem Anežku poprosit, aby změnila parfém. V její blízkosti mi bývalo zvláštně, motala se mi hlava, cítila jsem tlak na hrudi, prostě něco nebylo v pořádku.
Anežka souhlasila, ale neodpustila si poznámku, která mi v tu chvíli přišla hodně nevhod:
„Šéfová, a kdy bude mít František junior sourozence?“
„Na to si ještě počká. Vždyť jsem teď rodila, Anežko,“ odpověděla jsem s nuceným úsměvem.
S manželem jsme kvůli dítěti a pracovnímu nasazení procházeli menší krizí, a tak jsem navrhla, že si uděláme večer jen pro sebe. Uložila jsem malého a čekala na Františka. Dorazil později, ale s nádhernou kyticí v ruce. Toužila jsem po něm, a tak jsem neváhala ani minutu.
Jenže se stalo něco nečekaného. Začala jsem se dusit. Měla jsem sevřený hrudník a cítila, jak mi natéká obličej. František neváhal a zavolal záchranku.
Díky alergické reakci jsem na všechno přišla
V nemocnici mi oznámili, že mám alergii na parfemaci. Nedávalo mi to smysl, František přece nikdy nepoužíval výrazné vůně. Jenže můj selský rozum a ženská intuice si to po chvíli začaly spojovat dohromady.
Když jsem přijela domů, celá zklamaná jsem si sedla ke kuchyňskému stolu v našem domě. František kolem mě pobíhal: „Nepotřebuješ něco, lásko?“ Podívala jsem se na něj a bez obalu se zeptala: „Spíš s Anežkou?“ Chvíli to vypadalo, že mě snad neslyší, tak jsem otázku zopakovala. Odpověď mě zasáhla naplno. „Ano, spím. Mám rád mladší ženy, ale nechci kvůli tomu rozbít naše manželství. Jak jsi na to přišla?“ Povzdychla jsem si: „Jsem alergická na její vůni. Poprosila jsem ji, ať ten parfém nenosí. A tys přišel jim ovoněný.“
Tím naše debata skončila. Zůstali jsme spolu kvůli synovi a protože bych farmu sama neutáhla. Ale od té doby každý spíme ve své ložnici.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
