Facebook
Instagram
Annu sice potěšila nabídka povýšení a s tím spojený lepší plat, ale ne to, co chtěl její šéf na oplátku. Když ji začal obtěžovat, vlepila mu facku. Tím to však ještě ani zdaleka neskončilo.
Můj šéf mě jednoho odpoledne požádal, abych zůstala v práci o něco déle. Nic jsem netušila. Měla jsem si však všimnout, že něco není v pořádku. Když mě zavolal do své kanceláře, paní Jana (54), která obvykle odcházela poslední, tam nebyla...
Měla jsem z toho špatný pocit
„Ano, šéfe?“ zastavila jsem se ve dveřích a čekala na další instrukce a dokumenty k prohlédnutí.
„Pojďte dál...“
Ukázal na židli před svým stolem. Posadila jsem se a on na mě dlouho upřeně hleděl. Jeho pohled mě znervózňoval. Obvykle vyzařoval chlad, profesionalitu a odstup, ale teď jsem v jeho očích viděla něco jiného. Podivný záblesk.
„Anno,“ řekl mírně chraplavým hlasem, nižším než obvykle. „Jste u nás už dva roky a své povinnosti plníte svědomitě, takže je čas na povýšení, nemyslíte?“
Takovou nabídku jsem nečekala. Byla to docela lákavá perspektiva, zvlášť když několik mých kolegů nedávno povýšilo na lepší pozice a na mě se nějak zapomnělo.
„Samozřejmě, ráda bych dostávala vyšší plat a postupovala po kariérním žebříčku,“ odpověděla jsem bez okolků.
„Ale víte, firma očekává plné nasazení. A je samozřejmé, že musíte být v dobrém vztahu se svým nadřízeným...“
Začal mě obtěžovat
„Rozumím,“ řekla jsem trošku nervózně, protože se zvedl z křesla a obešel svůj stůl. „Koneckonců, jsem vždy k dispozici. Když si to situace vyžaduje, jsem v práci do večera.“
„A právě za to si zasloužíte zvýšení platu,“ řekl a postavil se velmi blízko ke mně. Do nosu mi vnikla vůně jeho drahého parfému.
„Ale ochota k práci a loajalita k šéfovi zahrnuje víc než jen papírování...“ Naklonil se ke mně, jemně mi položil ruku na stehno a šeptal: „Není to jen o povinnostech, víte?“
Mohla jsem to tušit od chvíle, kdy jsem vstoupila do jeho kanceláře, ale přesto mě zaskočil.
„Na začátek upravíme vaši smlouvu,“ pokračoval, zatímco jeho ruka putovala dál. „Povýšíte na zástupkyni vedoucího oddělení... A pokud se osvědčíte, získáte manažerskou pozici. Štěpán brzy odejde do důchodu...“
Dala jsem mu facku
Když se jeho ruka zastavila na mém boku, konečně jsem se probrala z ochromení. Vyskočila jsem a ustoupila do bezpečné vzdálenosti.
„Nechte mě na pokoji!“
Přistoupil ke mně s odporným úsměvem.
„No tak, nehraj si na svatou,“ vysmíval se mi.
Když se přiblížil a znovu se pokusil strčit mi ruku pod sukni, vlepila jsem mu pořádnou facku.
„Dej mi pokoj, úchyle!“ vykřikla jsem a utíkala ke dveřím.
„Od zítřka tě tady nechci vidět!“ slyšela jsem za sebou jeho rozzuřený hlas. „A nikdo ve městě tě nezaměstná, ty ledová princezno!“
Manžel zjistil, že se něco děje
Jakmile se na mě můj manžel Michal (33) podíval, hned věděl, že něco není v pořádku. Vždy jsem měla problém skrývat své emoce a nálady. On ve mně dokázal číst jako v otevřené knize. Přesto jsem mu nechtěla říct, co mě trápí. Cítila jsem se podivně zahanbená – jako by to byla moje vina, ne toho odporného muže v drahém obleku.
„Tak už to řekni! Co se děje?“ nevydržel Michal to napětí. „Je jasné, že se něco stalo! Bylo to v práci? Osahával tě šéf nebo co?“
Trhla jsem sebou a podívala se na něj překvapeně. Věděl to? Přišel na to? Ale rychle jsem si uvědomila, že to řekl jen ze vzteku. Nicméně si všiml mé reakce.
„Řekni mi to,“ požadoval rozhodně. „Kdo to je? Když ne šéf, tak Štěpán? Vždyť by mohl být tvým otcem!“
Řekla jsem to manželovi
Michal zmlkl, posadil se naproti mně. Chytil mě za ruce svými teplými a silnými dlaněmi a čekal. Věděl, že mu řeknu pravdu. Kromě toho by se stejně dříve nebo později dozvěděl, že mám problémy, protože jsem přišla o práci.
A tak jsem mu všechno řekla. Čekala jsem, že se rozzlobí a okamžitě se vydá do firmy, i když můj šéf v tu dobu už pravděpodobně odešel z kanceláře. Místo toho jen zatnul zuby a přikývl.
„Nedělej si s tím starosti,“ řekl překvapivě klidně. „Zvládneme to. Šéf nevládne celému světu a najdeme pro tebe něco jiného.“
Jeho klid mě překvapil. Ale viděla jsem, že v očích měl chlad.
Můj manžel se dlouho nevracel
Další den jsem strávila v klidu domova. I když jsem asi měla začít hledat novou práci, chyběla mi energie na takový krok. Místo toho jsem si připravila chutný oběd a čekala, až se Michal vrátí. Hodiny ukazovaly čtyři a on stále nebyl doma. Kolem půl páté jsem začala mít obavy a po další půlhodině jsem sáhla po telefonu. Nebral mi to.
Bože můj, stalo se mu něco? Kdyby měl zůstat déle v práci, určitě by mi dal vědět! Každá minuta se vlekla jako věčnost. Když odbila šestá, cítila jsem, že zešílím.
Rozhodla jsem se, že pokud Michal nepřijde domů do sedmi, začnu volat do nemocnic... Naštěstí se po další čtvrthodině dveře konečně otevřely a můj manžel vešel dovnitř. Vypadal podivně spokojeně, jako by ho vůbec netrápilo, co se stalo předchozí den. Dokonce jsem se cítila trochu dotčená.
Nešlo mi to do hlavy
„Od pondělí můžeš zase začít pracovat,“ řekl, jakmile vstoupil.
„O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se překvapeně, protože jeho slova mi hned nedocházela.
„Říkám, že od pondělí můžeš znovu nastoupit do práce,“ zopakoval. „Mluvil jsem s tvým šéfem. Vyřešil jsem to.“
Oněměla jsem, úplně zaskočená tím, co jsem slyšela. "Mluvil jsi s mým šéfem?"
„Ne, nezmlátil jsem ho do bezvědomí!“ Michal se rozesmál při pohledu na můj ohromený výraz. „Jen jsem si na něj počkal a sledoval ho po práci. Než se dostal domů, musel se zastavit někde po cestě, pravděpodobně u jedné ze svých milenek, což trvalo déle. Ale pak pospíchal domů jako střela. Musím říct, že se mu daří docela dobře," Michal uznale přikývl.
„Pravděpodobně vydělává stokrát víc než ty. Ale neboj se. Nebudeš sice manažerka, alespoň nebudeš muset každý den vidět toho perverzáka. A stejně dostaneš víc peněz.“
„Co jsi udělal? Co jsi mu řekl?“ zeptala jsem se tiše.
„Nic zvláštního. Přivítal jsem ho u brány domu a představil se. Nejprve nechtěl mluvit, ale zmínil jsem, že mám nahrávku z vašeho setkání. Řekl jsem mu, že jsi prokoukla jeho úmysly a přijala určitá opatření.“
„Tomu uvěřil?“ zeptala jsem se překvapeně.
Šéf se mi začal vyhýbat
„Ne tak docela,“ zasmál se Michal. „Ale zaváhal a pořád má pochybnosti. Hrozba, že řeknu jeho drahé manželce o milenkách, které má ve firmě, zafungovala lépe. To bylo trefa do černého. Vypadá to, že doma to neřídí on. Možná mu tchán sehnal práci a teď jeho kariéra závisí na něm. Nebo je to něco jiného. Na tom nezáleží. Důležité je, že okamžitě změknul a bez řečí přistoupil na moje podmínky.“
„No, nejsem si jistá, jestli je ta práce pro mě...“ povzdechla jsem si.
„Pak se poohlédni po něčem jiném,“ Michal pokrčil rameny. „Můžeš jít na nemocenskou, pokud potřebuješ. Jen si nezapomeň vzít své věci. Ale zatím je ta práce pořád tvoje.“
Rozhodla jsem se vyzvednout si své osobní věci, požádat o nevyčerpanou dovolenou a pak si vzít nemocenskou, abych mohla v klidu hledat rozumnou práci. Neviděla jsem důvod, proč bych tam měla zůstávat.
Když jsem šla chodbou, náhodou jsem narazila na šéfa, který právě opouštěl zasedací místnost. Jakmile mě uviděl, ztuhl a rychle ustoupil. Nezvykle měl v práci tmavé brýle. Na tváři se mi objevil úsměv. Očividně můj milovaný a neuvěřitelně efektivní manžel nezůstal jen u mluvení a vyjednávání! Své argumenty podpořil fyzickou přesvědčovací silou...
Rozhodla jsem se, že nebudu nikam utíkat. Dokud nenajdu jinou práci, šéf se bude stydět a vyhýbat se mi. Možná se mu začnu záměrně objevovat před očima, ať má, co chtěl! Vždyť ve skutečnosti to nejsem já, kdo by měl cítit stud za to, co se tehdy stalo...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka
Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka
Související články
