Hanka (50): Můj desetiletý plán útěku se zhroutil. Manžel mi ukradl úspory na nový život

Deset let jsem do obálky pečlivě schovávala každou korunu, kterou se mi podařilo ušetřit z nákupů, dárků k narozeninám nebo zbytků po zaplacení složenek. Věděla jsem, že jednoho dne přijde ten moment, kdy si sbalím kufr a od manžela odejdu. Zůstávala jsem s ním tak dlouho ne z lásky, ale z rozumu. Byl hrubý, chladný a stále víc opovrhoval vším, co jsem dělala. Obálka s penězi mi dávala pocit bezpečí a byla mým útočištěm. Když jsem se ale konečně odhodlala, našla jsem v ní jen prázdnotu.

Helena (67): Celý život jsem finančně podporovala své děti. Teď mi důchod nestačí a musím si půjčovat od sousedky

V krabičce jsem schovávala svou naději

Jeho neustálé poznámky na téma peněz byly na denním pořádku. Každý účet zkoumal, jako by to byla firemní uzávěrka, a vyčítal mi každou utracenou korunu, i když šlo jen o základní potraviny. Neodpovídala jsem. Místo toho jsem v kuchyni sáhla do skříňky nad sporákem, kde jsem v krabičce od čaje schovávala svou naději – obálku s nápisem „Na život“.

Bylo v ní už téměř 200 tisíc korun. Přepočítávala jsem je každý týden a nikdy se jich nedotkla. Byla to moje pojistka pro útěk, který jsem začala plánovat krátce po narození našeho druhého syna. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že musím mít nouzový plán.

Michal (44): Když moje žena odešla, zůstal jsem sám se synem. Nemyslel jsem si, že jeho výchova bude tak těžká

Měla jsem to promyšlené

Komunikace mezi námi prakticky neexistovala. Byl uzavřený ve svém světě s telefonem a jakýkoli můj nápad okamžitě smetl ze stolu. Žádný zájem o to, jak se cítím nebo co se děje v mém životě. Cítila jsem se jako stín v jeho domácnosti. Můj plán na odchod byl přitom už dávno promyšlený.

Díky kamarádce z práce jsem měla domluvený levný pokoj v ubytovně. Děti už byly dost velké na to, aby chápaly, že doma není něco v pořádku. Věděla jsem, že je zpočátku nebudu moci vzít s sebou, ale mým cílem bylo dostat je pryč navždy.

Karel (46): Naše manželství už za moc nestojí, ale chceme udržet rodinu. Tak si žijeme každý po svém

Plán byl dokonalý

Využila jsem příležitosti, když manžel odjel na dva dny na služební cestu a děti byly u jeho sestry. Měla jsem celý večer a ráno na to, abych svůj plán uskutečnila. Týden předem jsem si sbalila nejnutnější věci a tašku nechala u sousedky, která tušila, co se děje. Vše bylo načasované.

Zbývalo jen vzít obálku, zavolat si taxi a odjet vstříc novému životu. Když jsem ale v kuchyni sáhla pro starou krabičku od čaje, srdce se mi zastavilo. Obálka byla lehká, téměř prázdná. Uvnitř bylo jen pár starých účtenek a jízdenek. Nic víc.

Jana (39): Už nechci být jen služkou svému manželovi a dětem. Stále častěji mám chuť odejít a nikdy se nevrátit

Čekal na správný okamžik

Celou noc jsem nespala. Chodila jsem po bytě jako duch a stále dokola otevírala prázdnou obálku v naději, že se peníze zázrakem objeví. Vloupání jsem vyloučila, zámky byly neporušené a nic jiného nechybělo. Pak přišla druhá, mnohem horší myšlenka. Manžel o té skříňce věděl a jeho zvědavost neznala mezí. Nejspíš obálku dávno našel a jen čekal na správný okamžik.

Když se vrátil, zeptala jsem se ho, jestli neviděl v kuchyni obálku s mými úsporami. Podíval se na mě s předstíranou nevinností. „Ty a úspory? Nedělej si legraci. Nejspíš jsi to utratila za svoje hlouposti a teď hledáš viníka,“ odsekl. V tu chvíli jsem věděla všechno.

Matylda (40): Po smrti tchyně jsem našla dopis, který odhalil její temné tajemství. Zničilo celou rodinu

Nic nebylo tak, jak jsem si myslela

Uplynuly tři týdny a já stále předstírala, že je vše v pořádku. Něco se ve mně ale zlomilo. Nešlo už jen o peníze. Šlo o pocit, že mi ukradl možnost volby a svobody. Ta krádež mě ale paradoxně posílila. V práci jsem si domluvila přivýdělek a kontaktovala organizaci, která mi slíbila pomoc. Už jsem neplánovala velký odchod s úsporami.

Rozhodla jsem se odejít potichu, bez peněz, jen s tím, co mi zbylo – sama se sebou. Nevím, jestli své peníze ještě někdy uvidím. Ale vím, že už se nenechám okrádat o svou důstojnost a naději. Začínám znovu, kousek po kousku.

Ema (19): Máma si ze mě udělala chůvu a nemám čas na vlastní život. Uvažuji, že odejdu z domova

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].