Krásná herečka Marie Bittnerová: Diváky těšila, ale kolegyně týrala. Vytoužený den se stal jejím posledním

Marie Bittnerová si dokázala jít tvrdě za svým cílem. Lidé v hledišti ji milovali, ale jako herecká kolegyně rozhodně nebyla žádným ideálem
Zdroj: Commons wikimedia, Public Domain

Krásná herečka Marie Bittnerová, kterou měli diváci možnost obdivovat i na prknech Národního divadla, měla sice úspěch na jevišti, ale v zákulisí to vypadalo docela jinak. Scény, nevraživost a neochota smířit se s věkem jí přinášely velké problémy. Vytoužené a dlouho osudem upírané těhotenství ji nakonec přineslo smrt. 

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 02. 01. 2021 08:00

Rodina obchodníka Boubína, do které se v roce 1854 narodila malá Marie, byla opravdu početná. Jeho manželka v průběhu let porodila celkem patnáct dětí, což bylo i na tu dobu opravdu hodně. O ostatních dětech mnoho zmínek není, ale Marušce (jak říkali herečce lidé i v dospělosti) bylo naděleno nadání, které se rodina rozhodla podporovat, i když zpočátku rodiče z její volby nadšeni nebyli. Už v útlém věku tak mohla studovat herectví u Otýlie Sklenářové-Malé, což bylo jméno, které tehdy hodně znamenalo, a vystupovala i v ochotnických představeních.

Na cestě k divadlu ji podporovala i tetička, matčina sestra. Šlo o Lori Šomkovou, snoubenku v té době již zesnulého Karla Hynka Máchy. Měla tedy pro umění velké pochopení, stejně jako pro mladou neteř.

Jejím životem bylo divadlo

Osudem Marie Boubínové tedy mělo být a také bylo divadlo. Přes angažmá ve Stavovském divadle, kde potkala i svého budoucího manžela, se nakonec usadila v šatně a na prknech zcela nového Národního divadla. To už se ale nejmenovala Boubínová, ale Bittnerová. Ostatně stejně jako ona sama, i její manžel ztvárnil na jevišti naší první divadelní scény mnoho zajímavých rolí. Mnoho představení odehráli manželé bok po boku, ať už v Čechách, nebo na zahraničních zájezdech, kde Marie slavila velké úspěchy i díky schopnosti vystupovat a hrát v cizích jazycích. Marie byla v té době velmi šťastná, ale ke spokojenosti manželům přece jen něco chybělo – toužili po dítěti, které jim osud stále upíral.

Smutné končení

Stejně jako se v životě objevují šťastnější období, přicházejí i ta horší. Takové si Marie vybrala poté, kdy se ve zlém rozešla s Národním divadlem. Na počátku 90. let devatenáctého století se Marušce blížila čtyřicítka a na jevišti se začaly objevovat mladší a přitažlivější dívky, které v mnoha ohledech dostávaly přednost a Marii v některých rolích dokonce zastínily. Šlo o Hanu Benoniovou a Marii Laudovou. Marie Bittnerová se s takovou situací rozhodně nehodlala smířit. Navíc jí bylo oznámeno, že bude dostávat nižší plat, a to byl poslední hřebíček do pomyslné rakve její herecké a hlavně lidské trpělivosti. O Marii bylo známo, že je poněkud vznětlivější, a tak jen těžko nesla postupný útlum své největší slávy. Rozhodla se z Národního divadla odejít…

Neslavný návrat

Konec její herecké kariéry ale neměl být ještě definitivní. Po několika žádostech ředitele Národního divadla se na prkna Zlaté kapličky vrátila do další role, ale svoji zášť vůči mladším kolegyním nedokázala potlačit. Ostatně ani ony nebyly rozhodně z návratu herečky, která tvrdošíjně trvala na slávě a výhodách hvězdy první velikosti, příliš nadšené. Po několika scénách, kdy zvlášť Hanu Benoniovou trápila nesmyslným požadavky, odešla ze scény docela. Je třeba podotknout, že jakkoliv byli smutní její diváci, kolegové si v tu chvíli spíš oddychli. Chování Marie Bittnerové opravdu překračovalo únosné meze. Po odchodu z divadla se začala propadat do depresí, což těžce nesl i její milující manžel a stále aktivní herec Jiří, který se za ni přimluvil v divadle a Maruška dostala možnost hostovat v několika představeních. To jí zvedlo náladu a přišlo i další štěstí.

Šťastné období znamenalo konec všeho

V bezmála čtyřiceti letech se podařilo již zdánlivě nemožné a Marie otěhotněla. Velké očekávání rodiny konečně požehnané dítětem bylo ale bohužel předčasné. Vánoce roku 1897 strávila herečka v horečkách a 2. ledna nového roku při těžkém porodu zemřela. Nepřežilo ani jejich vytoužené dítě a Jiří se už do konce svého života, tedy po příštích pět let, jen trápil a vzpomínal na krásné chvíle, prožité s milovanou ženou. I takové mohou být osudy lidí, které ostatní znají hlavně z divadelních rolí, s nimiž si je spojují. O jejich trápení a starostech ale často nemají ani ponětí.

Zdroje: 

wikipedia.cz

on-line archiv Národního divadla

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články