Tajemný únos Charleyho Rosse: Za nezvěstného kluka se vydávalo přes 500 lidí

Tajemný únos Charleyho Rosse: Za nezvěstného kluka se vydávalo přes 500 lidí
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain

Jméno Charley Ross zná asi málokdo, avšak varování, že si nemáme brát sladkosti od cizích lidí, slyšel každý. Tato dobře míněná rada vznikla právě na základě chlapcova zmizení v roce 1874. Co se stalo a jak to, že se Charley nikdy nenašel?

Kamil Šivák
Kamil Šivák 25. 02. 2021 17:00

Charles Brewster ”Charley” Ross byl úplně první americkou obětí únosu, která se dočkala obrovského zájmu médií. Jeho osud však zůstává dodnes neznámý a řadí se mezi nejslavnější nevyřešená zmizení.

Nebrat sladkosti!

Byla to dobře situovaná, klidná a bezpečná část Filadelfie, přesto v ní 1. července 1874 došlo k únosu. Čtyřletý Charley si hrál se svým o dva roky starším bratrem Walterem před domem, když před nimi zastavil kočár se dvěma muži. To, že nabízeli sladkosti, nepřipadalo chlapcům nijak divné, neboť je znali již z dřívějška. Nebylo to poprvé, co jim dali bonbony.

Když je poté muži vyzvali, zda by se s nimi nesvezli, oba bratři nadšeně souhlasili. Jakmile se však začali vzdalovat od domova, začal mít Charley strach. Aby ho uklidnili, poslali Waltera do nedalekého obchodu pro petardy. Jenže než vyšel s nákupem ven, byl pryč kočár i jeho malý bratr.

Výkupné za chlapce

Na to, že něco není v pořádku, upozornil otce dětí Christiana Rosse soused, který mu řekl, že viděl chlapce odjet v kočáře se dvěma neznámými muži. Když se domů vrátil Walter, rozjel Christian nejprve pátrání na vlastní pěst. Bohužel bez výsledku. Za pár dní obdržel žádost o výkupné. Bylo napsáno neuměle a se spoustou chyb. Jedno bylo však jasné - pokud bude mlčet a zaplatí dvacet tisíc dolarů, syn se mu vrátí domů.

To ale nebylo v Christianových silách. Vlastnil pouze malý obchůdek topící se v dluzích, které vznikly kvůli krachu akcií v roce 1873. Neviděl tak jinou možnost, než vše oznámit na policii. Charleyho únos se rychle stal celonárodní záležitostí. Z novin se však o osudu Charleyho dozvěděla také matka, jenž se zotavovala v nemocnici v Atlantic City. Christianovi tak nevyšel plán, že by do jejího návratu vše tutlal.

Hledání únosců

Do pátrání po zmizelém chlapci se zapojila i slavná Pinkertonova detektivní kancelář, která nechala vytisknout miliony letáků s Charleyho podobiznou. Nadále chodily i žádosti o výkupné, jejich pisatelé se však nikdy nedostavili na navrhovanou schůzku. Zvrat přišel až 13. prosince 1874. Do domu soudce Charlese Van Brunta se vloupali dva lupiči. Jeho bratr Holmes, který žil hned vedle, shromáždil několik mužů a vydal se zločince vyhnat.

Po chvilce se však strhla přestřelka a jeden ze zlodějů, Bill Mosher, byl na místě mrtev. Jeho kumpán Joe Douglas dokázal ještě celé dvě hodiny po zásahu komunikovat a údajně se měl před smrtí svěřit Holmesovi, že právě on a Mosher stojí za Charleyho únosem. Jejich těla byla následně převezena do New Yorku, kde se na ně také jel podívat Walter, který oba muže identifikoval. Velmi dobře si zejména pamatoval zejména na Moshera a jeho „opičí nos”. K deformaci došlo zřejmě kvůli syfilisu nebo rakovině. Kde je Charley, nebo zda žije, se ale nepodařilo zjistit.

Tesař z Phoenixu

V roce 1875 byl za únos zatčen bývalý policista William Westervelt, někdejší kumpán Billa Moshera. Později ho však zprostili obvinění, neboť neexistoval jediný přijatelný důkaz, který by ho s únosem spojoval. Christian Ross také vydal knihu, aby získal další peníze na pátrání. Zájem médií začal pomalu upadat, jen Rossovým stále chodily dopisy od lidí, kteří tvrdili, že jsou jejich ztraceným synem. Přestože se sešli s více než pěti sty osobami, skutečný Charley se nikdy nenašel.

V roce 1934 požádal jeden tesař z Phoenixu v Arizoně soud, aby uznal jeho totožnost jakožto Charleyho Rosse. Po únosu prý žil v jeskyni, pak ho měl adoptovat jakýsi muž, jenž mu řekl, kdo ve skutečnosti je. Walter si však stál za svým. Osoba jménem Gustave Blair není jeho mladší bratr Charley. Soudce to však viděl jinak a uznal Blairův nárok na přejmenování. Rossovi ho ale nikdy nepřijali za svého. Walterovi potomci navíc tvrdili, že jim daly za pravdu i pozdější testy DNA. Únos Charleyho Rosse se tak i po 150 letech řadí mezi nevyřešené případy.

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Charley Ross

Ushistory.org: Charley and Walter Ross

Blogs.loc.gov: The Kidnapping of Little Charley Ross

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články