Jarmila (46): Po smrti otce mamka vše zabalila. Z elegantní dámy je zanedbaná stařenka

Když jsme tátu po dlouhé nemoci pochovali, věděla jsem, že následující rok bude pro mamku nesmírně těžký. Smrt byla pro tatínka vysvobozením, což jsme všichni věděli, a já doufala, že až čas trochu obrousí hrany největšího zármutku, začne má činorodá maminka zase žít. Jenže místo toho to jde s mamkou z kopce. Nedbá o sebe, nevaří, neuklízí, nikam nechodí, všechny od sebe odhání. Jakoukoliv pomoc odmítá. Z upravené, vždy elegantní a energické ženy se během pár měsíců stala zanedbaná stařenka. Vůbec nevím, jak ji z toho dostat.

Sára (20): Myslela jsem, že manželství mých rodičů je dokonalé. Pak jsem zjistila, co znamenají květiny, které táta mámě nosí

Maminka prostě rezignovala

Po smrti taťky jsem mamce každodenně volala a snažila se za ní co nejčastěji chodit, pomáhat jí. A snažily se i mé dcery. Když jsem jí navrhovala různé výlety a procházky, vždycky přišla podobná odpověď: „Nikam se mi nechce. Doma mi nic nechybí.“ Bylo nemožné ji kamkoliv dostat. Když měla hlad, nakoupila si v prodejně pod domem.

Také začala tvrdit, že ji bolí nohy, hlava, břicho, že je unavená. Přitom byla ve svých sedmdesáti dvou letech v lepší kondici než já! Předcvičovala roky v Sokole, chodila plavat, do divadla, milovala tanec a operu a pochopitelně i kafíčka s kamarádkami. Teď sedí doma v zapraném županu, má mastné odrostlé vlasy, které si snad ani nečeše. Pod županem nosí staré tepláky plné skvrn, je pro mě nesmírně skličující ji takto vídat.

Julie (34): Máma byla vždy pyšná jen na mou sestru. Podle mě ale žiji šťastnější život než ona

Jakoukoliv pomoc odmítá

Poté, co jsme s dcerami a manželem vyzkoušeli všechny možné „taktiky“, jsem jí domluvila návštěvu u psychologa. Máma to ale odmítla. „V žádném případě tam nepůjdu! Nejsem blázen a nepřeji si, abys něco domlouvala za mými zády, jsem svéprávná!“ vynadala mi.

Opakovaně nabízím, že jí přijdu uklidit, že jí uvařím, natočím vlasy, objednám domů kadeřnici a pedikérku... Mamka vše odmítá. „Nepotřebuju nic,“ mávne rukou. Jenže já vidím, že potřebuje všechno – péči, povzbuzení, objetí, trochu radosti.

Iva (44): Má bohémská máma kazí mou čtrnáctiletou dceru. Nalévá jí alkohol a školí ji ve slastech života

Jsem v koncích

Čím víc se snažím, tím víc mě odmítá. Bratr mi řekl: „Nech ji, nemá to cenu. Pokud nebude chtít sama, nic s ní nezmůžeš.“ Ale mně se na to nechce jen dívat. Vždyť jí je teprve sedmdesát dva! Je zdravá, v dobré kondici, vždy vypadala o dost mladší. Postavu bych jí mohla závidět.

Nedávno jsme měly vzácnou důvěrnou chvilku, seděla jsem s ní na sedačce, vzala ji za ruku – mamka se neodtáhla, jak to vždy dělala. A tak jsem se zeptala: „Mami, co by sis přála? Co by tě udělalo šťastnou?“ Jen pokrčila rameny a lhostejně řekla: „Já už nechci vůbec nic.“ Chtělo se mi plakat. Jak mám maminku přivést znovu k životu?

Další příběhy ze života →

Markéta (22): Už jsem se nemoha dívat, jak je máma osamělá a nešťastná. Tak jsem jí tajně dohodila našeho souseda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].