Jitka (25): Přítel mi kradl oblečení. Chtěl zásobovat nepracující sestru

Můj přítel Roman si byl velmi blízký se svou rodinou. Měl hodně sourozenců, vyrostl se dvěma staršími bratry a dvěma mladšími sestrami. Se všemi si během dospívání velmi rozuměl a zůstali se bavit i v dospělosti. Nejblíže měl ale ke svému dvojčeti, sestře Lucce.

Jana (35): Bála jsem se, že má manžel milenku. Pravda je ale mnohem ničivější

Přítelova sestra nepracovala

Lucka byla moc fajn slečna, v životě se jí ale moc nedařilo. V sedmnácti letech nechtěně otěhotněla, odešla ze školy a už nikdy nebyla schopná se ke studiu vrátit. Chtěla jít alespoň do práce, ale velmi rychle otěhotněla podruhé a zůstal ji živit její přítel. V době, kdy jsem s Romanem začala chodit, už jejím dětem bylo sedm a pět, ona ale stále nepracovala a živil ji přítel.

Roman Lucku často i s dětmi zval k nám na návštěvu. Vůbec mi to nevadilo, děti měla dobře vychované a já si s nimi velmi ráda hrála, brala je na hřiště a hlídala je, aby měla chvíli pro sebe. Brala jsem ji jako kamarádku.

„Ráda chodím k tobě domů, máš to tu tak hezké,“ chválila mi byt, ve kterém jsem s Romanem bydlela, „ale ještě víc miluju tvůj styl… máš zase něco nového, že? Tyhle šaty jsem ještě neviděla.“

„Ano, mám, děkuju,“ usmála jsem se na ni, „to víš, jsem přímo posedlá nakupováním… musím si to užít, než budu muset platit za děti, jako ty.“

Jana (35): Tchyni a tchánovi jsme půjčili peníze na rekonstrukci bytu. Nemůžu uvěřit, jak je použili

Začalo se mi ztrácet oblečení

Nakupování oblečení jsem milovala, nebyl týden, kdy bych si něco neobjednala. Doma jsem měla zvláštní místnost jako šatnu, tolik věcí jsem měla. I tak jsem se ale orientovala v tom, jaké kousky mám, a jednoho dne jsem si všimla, že mi šaty, co mi Lucka chválila, chybí.

„Ztratila jsem ty hezké šaty, co mi Lucka chválila,“ svěřila jsem se Romanovi jednou, když přišel z práce, „nechápu, jak se to mohlo stát…“

„Dávala jsi nějaké věci na charitu, třeba jsi je tam omylem přidala,“ pokrčil Roman rameny a já konverzaci dále nerozváděla, protože to znělo pravděpodobně. Pak mi ale zmizel svetr, pak jsem nemohla najít nové džíny, zmizely mi dokonce i kozačky.

„Nějak přicházím o oblečení,“ stěžovala jsem si Lucce, když s dětmi přišla na návštěvu, „spoustu věcí teď nemůžu najít.“

„Ale i tak ti to sluší,“ pokrčila jen rameny, „třeba to tričko, co máš… hrozně se mi líbí. Oranžová je moje nejoblíbenější barva.“

Jaroslav (68): Po smrti manželky jsem denně zapaloval svíčku na jejím hrobě. Brzy jsem ale našel jiný důvod, proč chodit na hřbitov

Doma mě čekalo nemilé překvapení

Následujícího dne jsem přišla z práce trochu dřív. Na chodbě před bytem jsem potkala Lucčina staršího syna, jak s velkou taškou na něco čeká.

„Ahoj, co tu děláš?“ zeptala jsem se ho a pocuchala ho ve vlasech.

„Čekám na oblečení od strejdy pro mámu, jako každý týden,“ pokrčil jen rameny a já pozvedla obočí.

„Na oblečení? Jak to myslíš?“ zeptala jsem se nechápavě. Než mi stačil odpovědět, Roman otevřel dveře a v ruce držel tašku… plnou mého oblečení… s oranžovým tričkem, které se tak líbilo Lucce, navrchu.

„Co to děláš s mým oblečením?“ vyjela jsem na Romana okamžitě a překvapeně na něj hleděla.

„Nic,“ zakoktal se překvapeně a pokusil se tašku skrýt, „jenom mi přišlo, že toho máš moc… že by se něco hodilo Lucce…“

Petra (27): Plánovali jsme svatbu, dokud nepotkal tanečnici, se kterou si rozuměl lépe

Dával jí moje oblečení jako na nějakou charitu

A tak mi to došlo. Najednou mi bylo jasné, kam se moje oblečení ztrácí… Roman ho jako na nějakou charitu dával Lucce. Proto mi zmizelo vždy přesně to, na co ukázala, že se jí líbí.

Poslala jsem Lucčina syna domů a pak se do Romana okamžitě pustila: „Ty dáváš Lucce moje oblečení? Tam se celou tu dobu ztrácí?“

„Máš ho hodně, tak jsem si myslel, že pár kousků nevadí,“ pokrčil Roman rameny, „Lucka vždycky říká, jak se hezky oblékáš, jak by taky chtěla takové kousky… tak jsem jí chtěl udělat radost…“

„Takže jsi začal ode mě krást,“ odfrkla jsem si a zlost ve mně začala narůstat, „proč si ho nekoupí sama? Vždyť je to dospělá ženská…“

„Víš, jak to má těžké… nepracuje, má děti… nemůže si to dovolit tak, jako ty. Copak ti to dělá takový problém jí pomoct?“ vyjel na mě náhle a já nemohla uvěřit svým uším.

„Pomoct? Mám tady zásobovat ženskou, co nepracuje? Tak to ne, Romane. Okamžitě za ní půjdeš, ať mi všechny moje věci vrátí. A jestli jí chceš ještě něco dávat, tak jí to laskavě kup za svoje peníze!“

Květoslava (23): Dostala jsem kopačky už na prvním rande. A důvod byl zcela absurdní

Mám oblečení, ale přišla jsem o kamarádku

Lucka mi opravdu všechny věci vrátila, u nás doma se ale už neobjevila. Přestaly jsme se bavit, přestala mi psát a posílat fotky dětí. Nevěděla jsem, jestli jí byla hanba, že ode mě kradla, nebo jestli se urazila, ale bylo mi to jedno. Byla jsem ráda, že se vše spravedlivě vyřešilo a já měla svoje oblečení zpátky. To, že Lucka nepracuje, není moje vina a odmítám působit jako nějaká její charita. Náš vztah s Romanem od té doby trochu drhne, ale snaží se. Vidím, že o mě nechce přijít. Nedivila bych se ale, kdyby tato eskapáda s jeho sestrou byla důvodem k našemu rozchodu.

Marie (27): Matka mého přítele mi chtěla diktovat, jak mám žít a pečovat o sebe v těhotenství

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].