Boris (30): Na těhotenství své přítelkyně jsem reagoval rozpačitě. Teď nechce, aby dítě neslo moje příjmení

Místo toho, abychom se společně těšili na našeho prvního potomka, tak s partnerkou Ivou (33) neustále řešíme jeho příjmení. Náš spor došel tak daleko, že spolu už týden nemluvíme. Ani jeden z nás totiž nechce ustoupit.

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (32): Přítel se lekl svatby a dítěte. Odešel a jako omluvu mi koupil psa

Místo radosti z dítěte jsem měl obavy

Když mi Iva oznámila, že je v očekávání, byl jsem nejdřív vyděšený. Bál jsem se nejen toho, jak všechno finančně zvládneme, ale i jestli budu dobrý táta. Asi kvůli tomu se teď hádáme. Podle Ivy jsem totiž nereagoval tak, jak si představovala. Očekávala nadšení a radost, já místo toho ukázal strach a nervozitu.

Postupně jsem se ale srovnal. V hlavě jsem si utřídil myšlenky a teď je mým jediným a hlavním životním cílem se o ni a o naše dítě postarat. Už teď bych pro ně udělal cokoliv na světě. Iva ale tuto změnu nevidí. Stále má před očima moji první reakci.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (31): Nesnáším jméno svého syna. Nechala jsem se přemluvit, teď toho lituji

Příjmení je jablkem sváru

Její nedůvěra v to, že novou roli zvládnu, vyústila ve velký spor. Měl jsem za to, že je zvykem, aby společný potomek přijal příjmení po otci. Pokud je pár sezdaný, je to automatické, ale pokud ne, musí se na matrice sepsat prohlášení o určení otcovství. Asi nikoho nepřekvapí, když si přeji, aby moje dítě dostalo moje příjmení.

Proto jsem Ivu požádal, abychom zašli na úřad. Iva mě ale překvapila, když mi oznámila, že si není jistá. „Nevím, jestli bych to už teď chtěla řešit. Vadilo by ti hodně, kdyby se naše dítě jmenovalo po mně?“ zeptala se mě. Myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci, ale udržel jsem emoce na uzdě. „Přišlo by mi to líto, rád bych, aby mělo moje příjmení,“ řekl jsem klidně a dál se k tomu nevracel.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (29): Dala jsem synovi svoje příjmení. Dokud si mě partner nevezme, nezměním to

Partnerka mi nedůvěřuje

Před pár dny Iva sama znovu nakousla toto téma. „Víš, neustále o tom přemýšlím, ale mám pořád před očima tvoji prvotní reakci. Bojím se, že nás opustíš, a já pak budu mít tvoje příjmení pořád na očích...“ řekla mi.

Opravdu tvrdě mě tím zasáhla. Nikdy bych je neopustil. Chci s nimi žít, ale mám pocit, že mě Iva svým chováním jen odhání. Naše rozepře o příjmení děťátka mi totiž na důvěře moc nepřidává.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (41): Omylem jsem použila své příjmení za svobodna. Manžel z toho dělá kovbojku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.