Božena (43): Vlastní vinou jsem dceru dohnala k něčemu, co si ponese celý život. Nikdy si to nepřestanu vyčítat

Když bylo Soně osm let, s manželem jsme se rozvedli. Dcera zůstala v mé výhradní péči. Nepochybovala jsem o tom, že výchovu zvládnu. Co se týkalo peněz, jako účetní jsem neměla problém nás uživit.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (54): Dcera mi vyčetla, že za její obezitu mohu já. Nejhorší na tom je, že má pravdu

Řekla jsem dceři, že musí zhubnout

Přiznám se, že jsem dceru vždycky vedla přísnou rukou. Vlastně až zbytečně moc. To já jsem jí vnukla myšlenku, že musí být ve všem dokonalá. Musela mít precizně uklizený pokoj, dbát na slušné vychování a vyhrávat všechny školní závody. Netušila jsem, co tím způsobím.

Možná jsem si tím léčila svoje vlastní mindráky z dětství. Já takovou oporu v rodičích neměla. Chtěla jsem, aby byla Soňa v životě úspěšná, oblíbená a všemi milovaná. Proto když kolem svých šestnácti let začala přibírat na váze, uhodila jsem na ni. ,,Nějak ti narostlo břicho. Jak si chceš s takovou postavou najít kluka? Musíš zhubnout,“ nařídila jsem jí.

Samozřejmě jsem tomu přizpůsobila i své vaření. Dbala jsem na vyvážený jídelníček. Po měsíci jsem si všimla, že Soňa shodila. ,,No vidíš, jak to jde. Teď jsi zase krásná. Ještě dvě kila a bude to dokonalé,“ chválila jsem ji. Neměla jsem ani ponětí, že už tehdy jsme měly velký problém. Nicméně já se plácala po rameni, jak jsem dceru navedla na správnou cestu.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (42): Žena tak dlouho soutěžila s kolegyní, kdo dřív zhubne, až jsme přišli skoro o všechno

Dohnala jsem ji k anorexii

Nechtěla jsem doma žádnou baculku. Když jsem viděla, že zdravá strava zafungovala, začaly jsme jíst zase odděleně. Já si brala jídlo k počítači a Soňa k sobě do pokoje. Tam si ho vždy schovala do pytlíku nebo batohu a ráno ho cestou do školy vyhodila. Neměla jsem šanci na to přijít. Za další dva měsíce byla Soňa zase o něco hubenější. Současně ale měla nezdravou barvu ve tváři a prořídly jí vlasy.

Myslela jsem, že za tím stojí hormonální změny spojené s pubertou. Nenapadlo mě, že dcera už několik týdnů pořádně nejedla. Měsíce plynuly a Soňa se mi měnila před očima. Byla jsem v té době velmi pracovně zaneprázdněná a neměla jsem sílu to řešit. Občas jsem se Soni zeptala, jestli se něco neděje. Ta ale jen zavrtěla hlavou.

Odcizily jsme se. Opět jsem to svalovala na její aktuální věk. Jednoho dne mi zazvonil telefon. Volal mi primář z místní nemocnice. ,,Vaše dcera zkolabovala, hned přijeďte,“ oznámil mi. Všeho jsem nechala a celá vyděšená jela za dcerou. Nejprve si mě zavolal její ošetřující lékař. ,,Víte o tom, že vaše dcera trpí anorexií?“ zněla jeho první slova.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (41): Musím shodit dvacet kilo. Jinak mi na stole přistanou rozvodové papíry

Chtěla pro mě být dokonalá a málem ji to stálo život

,,Sonička? Ne, to musí být nějaký omyl,“ řekla jsem zmateně. Zavedl mě za dcerou. Pohled na ni byl žalostný. Na nemocničním lůžku ležela na kost vyhublá dívka, která vzdáleně připomínala moji Soňu. ,,Jak mi to mohlo uniknout?“ pronesla jsem omámeně. Doktor mi sdělil, že utekla hrobníkovi z lopaty. Úplně se stydím říct, kolik v tu chvíli vážila.

Musely jsme společně docházet do psychologické poradny. Soňa se znovu učí jíst. Až tam mi do sebe všechno zapadlo. Špinavé spodní prádlo od jídla - i tam si totiž dcera tajně ukrývala jídlo, abych nic nezjistila. Člověk s takovou nemocí je mistrem ve vymýšlení skrýší.

Nejvíce mě ale bolela dceřina slova. ,,Mami, já to dělala kvůli tobě. Chtěla jsem pro tebe být dokonalá,“ přiznala se. K psychologovi budeme chodit ještě pěkně dlouho. Svým jednáním jsem málem zabila svoje dítě.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (59): Jsem úplně na dně. Dcera se nechová tak, jak jsem si představovala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.