Facebook
Instagram
Dagmar je zdrcená z rozchodu s Luborem, ale nehodlá se s tím jen tak smířit. Vymýšlí taktiku, jak ho k sobě přilákat zpět. Doufá, že pochopí, o co přišel. Jenže už to trvá několik měsíců...
Jakmile za sebou Lubor (35) zavřel dveře, věděla jsem, že to není navždy. My dva k sobě zkrátka patříme a já budu čekat, až si to uvědomí. Když zachovám klid a nebudu se o něj snažit, vrátí se sám.
Po dvou letech nepřišlo zasnoubení, nýbrž konec
Když se Lubor vracel ze služební cesty, volal mi, že si musíme promluvit. Pozval mě na večeři do naší oblíbené restaurace a já tajně doufala, že by mohl přijít s žádostí o ruku. Poslední dobou byl dost odměřený, což jsem považovala za záměr, aby mě o to víc překvapil.
Jenže pak jsem seděla u svíčky na talířem plným krevet a usedavě plakala. Lubor to chtěl mezi námi ukončit. Utěšoval mě, že bychom mohli zůstat přáteli. Potřebuje prý zjistit, co od života chce. Navrhovala jsem mu, abychom si dali pauzu. On prý ale na pauzy nevěří.
Celou noc jsem nespala a uvažovala nad tím, že to tak nemůžu nechat. Lubora miluji a vím, že je to ten pravý. Pokud v tom nevězí nikdo nový, možná mu jen něco přelétlo přes nos. Když se budu chovat klidně a přátelsky, brzy zjistí, o co přišel.
Vymyslela jsem si perfektní taktiku, jak ho obalamutit
S Luborem jsem komunikovala, ale jen jako kamarádka. Vůbec jsem na něj netlačila, zakázala jsem si veškeré slzy a chladnokrevně jsem si od něj odvezla všechny svoje věci. „Jsem rád, že to bereš s takovým klidem,“ přiznal se mi Lubor s tím, že mu spadl kámen ze srdce. „Cítím to stejně. Taky nevím, co od života chci. A je fajn získat prostor k novým možnostem,“ pokrčila jsem rameny. Doma jsem si ale poplakala. Jako každý den...
Uběhly dva měsíce a zdálo se, že moje taktika moc nezabírala. S Luborem jsme se viděli pomálu, přestože jsem se snažila o kamarádské dýchánky co nejčastěji. Tou dobou potkal novou slečnu. A protože měl dojem, že jsem náš rozchod už rozdýchala, klidně mi o ní řekl.
„Tak to je ideální, protože já jdu dneska na rande. Říkala jsem si, jestli to není brzy...“ smála jsem se křečovitě a bylo mi na omdlení. Pak mě ale napadlo, že je to vlastně perfektní. Až pozná jinou, začne se mu stýskat po starých dobrých časech se mnou!
Stále čekám a věřím v naši lásku
Kamarádky si myslí, že už bych to měla vzdát. Jak jim mám vysvětlit, že na Lubora nemůžu zapomenout a pořád v nás dva věřím? Ať si klidně s někým chodí, ve skrytu duše mě určitě stále miluje. Začala jsem na sobě pracovat, zhubla jsem a mám nový účes. Posledně na mě mohl oči nechat. Je to jistě jen otázka času, než se vrátí.
Důležité je naší lásce věřit a nedat najevo zoufalství. Přijde krize nebo hádka a budu to já, kdo Lubora vyslechne. Trpělivost přináší růže...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
