Facebook
Instagram
Emil má pocit, že jako rodič selhal. On i jeho manželka měli tolik práce, že si nevšimli potíže své dcery. U jedné společné večeře ale prasklo, že trpí anorexií. Dokonce musela být hospitalizovaná. Dnes si vede dobře. Emil s manželkou si to ale nikdy nepřestanou vyčítat.
Před dvěma lety se chování dcery Mirky (17) výrazně změnilo. Nemluvila s námi, uzavřela se. Mysleli jsme si, že to souvisí s její pubertou. Když se jednou u večeře hrozně rozzlobila, že má sníst obyčejný rohlík, odhalili jsme něco, co nás oba srazilo na kolena. Trpěla anorexií.
Nežili jsme jako rodina
Myslel jsem si, že máme doma dobré vztahy a že když někoho něco trápí, svěří se tomu druhému. To jsem se ale spletl. Naše dcera se rozhodla, že si problémy bude řešit po své ose. Když s námi přestala zcela komunikovat, s manželkou Věrkou (39) jsme si mysleli, že má jen drsnou pubertu. Absolutně nám unikalo, že má Mirka obrovský problém.
S manželkou hodně pracujeme a čas na rodinu jsme poslední roky hledali jen ztěžka. Věrka je účetní ve veliké společnosti. Pořád má co dělat. Já vlastním menší stavební firmu, kde jsem v jednom kole. Doma jsme se poslední dva roky scházeli jen večer. Věrka ještě seděla nad papíry a já povětšinou telefonoval.
To, že s námi Mirka nevečeří, nám unikalo. Tvrdila, že si bere jídlo do pokoje k počítači. Nám to jako odpověď stačilo. O víkendech jsme se také většinou rozprchli. Věrka si šla zacvičit, já vyrazil s chlapama na golf. Mirka byla buď doma, nebo tvrdila, že půjde ven s kamarádkami. Netušili jsme, že už skoro žádné nemá.
Společná večeře odhalila dceřinu nemoc
Když přišel Covid-19, hodně věcí se změnilo. Já i Věrka jsme pracovali z domova. A Mirka byla týden doma na distanční výuce a týden ve škole. Když jí školu zavřeli úplně, odhalili jsme, co se děje. Stalo se to jednoho večera. Věrka si umanula, že budeme večeřet všichni spolu. Byl to nezvyk, ale proč ne.
Mirka usedla s hlavou v pejru ke stolu. Seděla nad rohlíkem se šunkou. Vypadalo to, jako kdyby se skoro bála ten rohlík vzít do ruky. „Jez," vyzvala jí žena. Mirka ještě chvíli váhala. „Slyšíš, co řekla mamka? Jez!" podpořil jsem Věrčina slova. Mirka se s nechutí zakousla. Po chvíli jsme si všimli, že jí tečou slzy.
„Proč pláčeš?" otázala se jí Verča. Mirka se na ni zle podívala. „Teď budu muset do noci cvičit," řekla hystericky a utekla od stolu. „Co to mělo znamenat?" bouchla Věra do stolu a šla za Mirkou do pokoje. Našla ji na zemi, jak dělá sedy lehy. „Co blbneš? Co se děje?“ poklekla k ní.
Dcera propadla anorexii a je to naše vina
„Ty hubneš? Vždyť jsi hubená dost," snažila se jí manželka domluvit. Už ani nevím, proč to žena udělala, ale vyzvala Mirku, aby se svlékla. Měla na sobě obří mikinu a veliké kalhoty. Mirka se chvíli bránila, ale nakonec matku poslechla. Když se svlékla do spodního prádla, oba jsme se chytli za hlavu. Mirka byla vychrtlá až na kost. Žena se rozplakala a nebyla schopná žádné reakce.
Hned druhý den jsme jeli s dcerou k lékaři, který jí doporučil okamžitou hospitalizaci. Mirka byla bohužel tím těžším případem, vyžádalo si to pobyt v nemocnici. Už jsou to dva roky, co se Mirka léčila. Občas má problém s množstvím jídla, ale díky doktorům už víme, co máme dělat. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsme si toho nevšimli. Je to z veliké části naše vina. Z chyb jsme se poučili a snažíme se být více rodinou. To je totiž společně se zdravím v životě to nejdůležitější.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
